Česko se může za pár měsíců po letech dočkat dalšího prezidenta bez předchozí zkušenosti v praktické politice. Čím dál častěji je slyšet, že člověk netknutý politikou hlavou státu být nemůže a ve vrcholné politice se pořádně nezorientuje. Tento text nemá za cíl jakkoli hájit nepolitické kandidáty, nýbrž nabídnout několik důvodů, proč obecně vzato českým prezidentem politik nutně být nemusí.
1. Pravomoci
Prvním a možná nejzásadnějším důvodem, proč prezidentem nemusí být bývalý premiér, předseda velké strany nebo třeba senátor, jsou pravomoci hlavy státu. Ústava prezidentovi nepřiznává zvlášť velkou politickou moc, není součástí exekutivy ani zákonodárných sborů, vládu by měl jmenovat v souladu s ústavními zvyklostmi (tedy tak, aby mohla dostat důvěru sněmovny). Zkrátka žijeme v parlamentní, nikoli prezidentské demokracii a přímá volba na tom nic nemění. Ačkoli se to v posledních letech zdálo někdy být jinak, prezident České republiky jednoduše nemá proč být aktivním hráčem na politické scéně. Respektive tak momentálně není náš systém nastaven, hlava státu je ve velké části pravomocí zcela podřízena pravidlům. Prezident nemá vliv na to, kolik přijme Česko uprchlíků, jaká bude jeho pozice v EU, ani kdy a zda ČR přijme euro. Proto prezidentem může být i někdo, kdo politiku zevnitř nezná – nebrání mu to jednat procesně správně a v duchu ústavy.
2. Blízkost „lidu“
Prezident republiky má, jak už vyplývá z předchozího bodu, především výraznou symbolickou moc. Může být zprostředkovatelem dialogu mezi občany a politiky, jeho slovo má pro společnost váhu. Může být tím lidem blízkým mediátorem někdo, kdo strávil velkou část produktivního života mezi elitou, nota bene politickou? Člověk, který po výraznou část života v praxi kopal za určitý ideologický proud a názorově se vyhraňoval, nemá velkou šanci být v dobrém smyslu prezidentem všech, onou konsenzuální hlavou tak často vzývaných dolních deseti milionů. Tím není řečeno, že političtí kandidáti musí být nutně od reality odtržení elitáři. Nepolitický prezident v tom ale může mít výhodu – už jen proto, že k němu nemusí mít většina společnosti automatický předsudek.
3. Příklady ze zahraničí
Jaké politické zkušenosti měl před nástupem do funkce bývalý americký prezident Donald Trump nebo slovenská hlava státu Zuzana Čaputová? Jednoduchá odpověď: žádné. Trump nebyl ve Spojených státech výjimkou, již několik mužů v Bílém domě před ním nemělo za sebou žádnou volenou funkci. Americký prezident je přitom nejvlivnější politická figura planety a stojí v čele země s prezidentským systémem. Současná slovenská prezidentka je podobný případ, byť Slovensko samozřejmě není prezidentskou republikou. Za málo politických zkušeností se kritici vysmívali i Ronaldu Reaganovi, a nakonec bez minulosti ve veřejných funkcích nastupoval do prezidentského úřadu i Václav Havel.
4. Premiéři a ministři
U posledního bodu se vrátíme zpátky do Čech, které zažilo dva úřednické premiéry. Především ale zažilo spoustu ministrů, kteří zasedli do různých vlád z manažerských a jiných pozic. Plnili tedy výsostně politické funkce často bez předchozího politického angažmá a mnohdy dobře obstáli.
Jinými slovy, nezávislost na stranách a nezatíženost politickou minulostí nemusí být pro prezidenta hendikepem, naopak pro něj může představovat i výhodou. Zbývá už jen otázka, jak dobře ji dokáže využít.
