Postupně jsem se sešla se všemi osmi vyzyvateli prezidenta Miloše Zemana na kávě. Čtenáři tištěného Reflexu si o tom mohou přečíst v aktuálním vydání. Všichni kandidáti zodpověděli čtyři stejné otázky, které postupně vydáme na Reflex.cz. Dnes vědec, fyzikální chemik, vysokoškolský učitel a někdejší předseda Akademie věd České republiky Jiří Drahoš.
Jste jedním z vyzyvatelů Miloše Zemana. Jak hodnotíte jeho působení na Hradě?
Miloš Zeman při vstupu do úřadu mimo jiné říkal, že chce být prezidentem dolních 10 milionů. V tom selhal. Společnost ostře rozděluje. Kdo se mu klaní, toho odměňuje, kdo s ním nesouhlasí, je hlupák. Nerespektuje základní přirozenou orientaci země na Evropu, k níž po staletí patříme, a snaží se nás neustále odvézt na východ. Těžko říct, nakolik je mu to vlastní a nakolik už jen podléhá svému okolí. Zcela nesmyslně uzavřel Pražský hrad. Dalo by se takto pokračovat, ale ať jenom nežehrám: oceňuji jeho ekonomickou diplomacii – bohužel i ta je ale hodně orientovaná směrem, ze kterého toho moc nemáme. Za správný také pokládám jeho častý kontakt s občany v regionech a konečně i rozumný postoj ke státu Izrael a izraelsko-palestinské otázce.
Prezident Zeman řekl, že první dva pokusy sestavení vlády svěří Andreji Babišovi. Jak byste postupoval vy v roli hlavy státu?
Základní úkol politických stran po volbách je vytvořit stabilní vládu. Základní úkol prezidenta je tomu napomoci. To může nejsnáze udělat tak, že jmenuje předsedou vlády osobu, která má největší šanci takovou vládu vytvořit. Zpravidla to je představitel vítězné strany, ale být to tak rozhodně nemusí. Pokud jde o současnou povolební situaci, považuji za nešťastné dávat tak velkorysý bianco šek v podobě dvojí záruky jmenování panu Babišovi. A nepovažuji za správné jmenovat předsedou vlády trestně stíhanou osobu. Taková nemůže vykonávat svůj úřad plnohodnotně a je to i špatný signál pro zahraničí i naše vlastní občany. Také bych měl problém schválit vládu s účastí extremistických a nedemokratických stran. To jsou dnes pro mne SPD a KSČM.
Co je podle vás nejvážnější dnešní problém?
Máme celou řadu konkrétních problémů, ale jedno má hodně z nich společné. Jako bychom ztráceli mnohé z toho, co jsme ještě před pár lety považovali za samozřejmé a správné. Myslím tím základní demokratické uspořádání, naši orientaci ve světě, naši důvěru v budoucnost. Jak říkal Masaryk, jestliže má naše demokracie nedostatky, odstraňme ty nedostatky, nikoli demokracii. To podle mne platí i o našem působení v EU. Jestliže se nám nelíbí, jak funguje stát, hledejme pozitivní příklady a chtějme, aby se prosadily jako norma. Nedemontujme stát. A nenechme se zastrašit – ani zvenčí, ani z domova. Když budeme odolní, žádný problém nebude dost velký, aby se nedal překonat. Fráze? Aťsi, ale zkusme podle ní odpovědně žít a pracovat a změna přijde.
Jste příznivcem posilování přímé demokracie, referend, o nichž se dnes hodně mluví?
Vlastně jsem se toho dotkl už u předchozí otázky. Tyto náměty jsou jedním z projevů naší nejistoty. Přímá demokracie má svoje místo, nepochybně. Záleží ale velmi na tom, čeho se rozhodování týká a jaká jsou pravidla po vyhlášení referenda a platnost výsledku. Jde-li o témata, která jsou ve společnosti dostatečně srozumitelná a sdělitelná – taková, jaká si všichni lidé vykládají víceméně stejně a mají o nich zhruba stejný objem informací – mohou být předmětem referend bez větších problémů. Ale třeba u záležitostí naší obrany a obdobných tématech bych nedoporučoval hlasovat v referendu, to je odpovědností vlády, „velení“ země. Naše ústava dokonce správně zapovídá rozhodovat v referendu o základních právech a svobodách. Také velmi záleží na konkrétních parametrech pro hlasování a na nastavených kvórech. Občas se dnes mluví i o odvolatelnosti politiků. Podle mne to není správná cesta. Měli bychom více důvěřovat pravidlům a snažit se volit lidi, kteří k nim budou mít respekt, ne jenom vymýšlet pořád nová a nová.
Téma Moje rande s prezidentem si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 7. prosince.
