Politický styl prezidenta Miloše Zemana plný naschválů a mstivosti opět těžce narazil. V probíhající vládní krizi už proto několik dní tahá za kratší konec provazu. A co víc, velice výrazně hazarduje se svým potenciálním znovuzvolením a vedle toho stihl vzkřísit politicky polomrtvého premiéra Bohuslava Sobotku. Stalo se tak již podruhé za necelé čtyři roky.
Přitom stačilo poměrně málo. Avizovaná konzultační schůzka Zemana s premiérem se mohla obejít bez prezidentovy touhy veřejně ho ponížit a zesměšnit. Mohl vyslechnout jeho řešení, dát premiérovi nějaké a ne příliš konkrétní doporučení či radu a demise mohla být příští týden na stole. Místo toho Zeman uchystal abdikační ceremoniál, ačkoliv velice dobře a s předstihem věděl, že mu Sobotka demisi nenese. Přesto to aranžmá uchystal naschvál, aby ukázal, kdo je pánem v domě.
Přepočítal se. Sobotkovo zpětvzetí demise následující den se proto stalo logickým krokem. A co víc, od tohoto okamžiku už hraje Sobotka s vyššími kartami než prezident. Je-li Zeman soudný a už dočista nezapomněl všechny taje politického řemesla, ví, že v této bitvě nemůže vyhrát.
Nyní se snaží jen uhrát alespoň přijatelnou porážku a při ústupu ještě zcela zbytečně metá poslední zbytky nábojů (například schůzka v Liberci oznámená naschvál v okamžiku, kdy předseda vlády odlétal ze země), premiér Sobotka totiž nemá nejmenší důvod mu nabídnout čestnou remízu. Tedy za předpokladu, že zůstane ČSSD jednotná. A nyní vše nasvědčuje, že Sobotkova strana jednotná je. Pokud si to neuvědomí i sám Zeman, konečnou porážku neschytá s puncem rytířské velkorysosti, ale napřímo a bez chráničů.
Zeman se přepočítal ještě v jedné věci a pro něho bohužel už podruhé. Stávající krize nejenže premiéra Sobotku nesmetla, ale naopak ho pokropila živou vodou. Stejně jako kdysi tutlaný leč následně vykecaný Lánský puč. Premiér, jehož popularita šla dolů a který se svým původním amatérstvím s podáváním demise politicky zlikvidoval takřka zcela sám, se vrací zpět.
A stejně jako před necelými čtyřmi lety mu vyjadřují podporu, nebo mu alespoň fandí i lidé, kteří by o ČSSD a jeho program nikdy ani nezakopli. Pokud nepředvede nějaký další veletoč, z celé krize může vyjít posílen. Samozřejmě, Sobotka se velice obratně schovává za Ústavu a odvádí problémy od své mateřské strany, ale probíhající boj se vede o dvě patra výše a jde už přímo o samotné aktéry v ose Sobotka – Zeman – Babiš.
V současné době má Sobotka též solidní pozici k tomu, aby se vypořádal i s Andrejem Babišem. Vlna veřejné nevole se vedle Zemana totiž obrátila i proti němu. Kličkování okolo původu majetku, korunových dluhopisů či uniklé nahrávky o úkolování médií už je vskutku třeskutý koktejl, který začíná iritovat stále více lidí. Babiš se sice drží zuby nehty a dokola opakuje mantru o spiknutí proti jeho osobě. On sám možná tomu ještě věří, ale co ostatní?
Ani bych se nedivil, kdyby si v nejbližších dnech zadal průzkum veřejného mínění, z něhož by vyšlo, že je stále nejoblíbenějším politikem a ANO má přes 30 procent hlasů. Ale to už by byl akt čirého zoufalství. Semínko pochybností o něm už bylo zaseto a má se čile k světu.
Pomýšlí-li Miloš Zeman na své znovuzvolení, měl by se velice rychle vrátit do reality. Rychle spolknout hořkou slinu a smířit se s tím, že jej Sobotka opět převezl. Navíc svojí podporou Babiše prezident rozhněval nejen ČSSD, ale může brzy přijít i její voliče a ty bude potřebovat. Vedle toho tu je ve hře kompetenční žaloba nebo stejná hrozba ze strany senátorů a to už by pro prezidenta zavánělo skutečnou červenou kartou a odchodem ze hry.
Zkrátka Zeman tuhle bitvu nemůže vyhrát a v konečném důsledku se musí podřídit realitě i za cenu toho, že odvolá Babiše a nebo nakonec odejde z vlády celé ANO a bude tu menšinový kabinet, který s tichou podporou opozice dovládne do voleb. Nejvíce ho však může štvát skutečnost, že stávající polízanici si navařil jen on sám. Myslel si, jaký je moudrý státník a obratný politik, ale ve skutečnosti se zachoval jako pomyslný slon v porcelánu.
