I letošní komunální volby přinesly ukázku, jak nemá vypadat rozhodování soudní moci o politice. Jihočeský krajský soud zrušil výsledky voleb ve Strakonicích, středně velkém okresním městě.
Zvyklí jsme spíše na rušení voleb z formálních důvodů v malých obcích, ve větších městech je to výjimečné. Vzpomenout si můžeme snad jen na soudem absurdně nařízené opakované hlasování v roce 2006 v Havířově. Tam tehdy krátce před volbami zastřelili náměstka primátorky a současně kandidáta v dalších volbách a už nemohl být na kandidátce nahrazen. Přesto mu mnozí lidé dávali svůj hlas, volební komise je sčítaly. Pro soud se to stalo důvodem pro zrušení výsledků a nové hlasování s týmiž kandidátkami (ačkoli mohly být lístky pouze znovu přepočítány).
„Atomová bomba“
Strakonice jsou v situaci ještě podivnější. Senát krajského soudu zrušil přímo celé volby, nejenom hlasování, takže vše začíná znovu – od podávání kandidátních listin přes kampaň až po březnové hlasování.
Soud se domnívá, že ze strany vládnoucí Strakonické Veřejnosti (a rovněž vítěze voleb s nadpoloviční většinou hlasů a třemi čtvrtinami mandátů) došlo k významnému narušení předvolební kampaně. Stížnost na průběh předvolební kampaně podal jeden z neúspěšných kandidátů, lídr Změny pro Strakonice. Hlavním argumentem, který soud uznal, byla skutečnost, že v radničním zpravodaji a na výlepových plochách byla zakázána předvolební kampaň, čímž prý došlo k zásadnímu omezení volební soutěže.
Zrušení voleb z takového důvodu by snad mohlo být obhajitelné – ale ne bez velkých pochyb. Skutečně jsme přesvědčeni, že komunální předvolební kampaň se dá vést pouze radničními médii (zpravodaj, plakátovací plochy)? A že tedy její omezení či zákaz vede k natolik zásadnímu pokřivení volební soutěže, že se musí použít politická „atomová bomba“, tedy nejsilnější možná zbraň – zrušení voleb? Skutečně si to myslíme v dnešní době internetu, masívních kampaní přes sociální sítě, door-to-door kampaní, letáky zahlcených schránek?
Ne, zde je na místě velká opatrnost.
Možná i proto je rozsudek krajského soudu obsáhlý a detailní. A právě při jeho čtení musíte několikrát polknout a protřít si oči. Ne, nezdá se vám to. Odůvodnění je jen stěží uvěřitelné. Fakticky to totiž není rozsudek, ale politický manifest.
Koupeni za sklenku?
Soud normativně hodnotí kvalitu spolupráce politických stran, když o nich píše jako o „kolaborujících“ s vládnoucím subjektem, kritizuje, že vyměnily posty za boj o přízeň voličů. Co mu je po tom? Realizovanou politiku i volební sliby pak hodnotí jako „chléb a hry“ – MHD a svoz odpadů zdarma, koncert k výročí republiky, při němž – považte – bylo „zdarma distribuováno šampaňské“. Na jiných místech si přečteme jako výtku, že se ve zpravodaji pod článkem starosta podepsal jen jménem, a ne funkcí, že si zásluhy o dobré hospodaření přivlastnil dominantní vládnoucí politický subjekt apod.
Ne, pokud nikdy jindy, pak právě zde soud zásadně překročil vykázané hranice a vstoupil někam, kde nemá co dělat. Vstoupil do výsostného rozhodování voličů a v zájmu jejich ochrany z nich udělal nesvéprávné ovce ochotné nechat se koupit za skleničku šampusu. Jistě, stokrát můžeme nesouhlasit s nastíněnými praktikami a sliby. Ale utkat se o ně máme ve volbách, v zastupitelském orgánu či v politické debatě – rozhodně ne v soudní síni. Četli rozhodující soudci někdy pojednání o dělbě moci? A pochopili z něj něco?
Co politik (ne)smí?
Pokud by se tak rozhodovalo i jinde, kde všude by ještě byly volby zrušeny? Kde všude – oprávněně – si vedení radnice přisoudí zásluhy o dobré hospodaření města? Komu jinému by se měly připsat? Jak přesně se mají starostové podepisovat? O čem se smí a o čem ne informovat?
Je ještě možná ústavní stížnost (byť bez odkladného účinku). Chtějí-li se představitelé Strakonic zasadit i o něco jiného než o své město, měli by ji k Ústavnímu soudu podat. Pak totiž ještě žije naděje, že komunální politika bude moci přežít českobudějovický atentát.
Autor je politolog a historik
