Rozbor amerických voleb ať provedou povolanější. Mimochodem, jeden z mála, který se svými prognózami před rokem, půl rokem, a dokonce ani včera neztrapnil, je externí komentátor Reflexu a politolog Petr Sokol. Celou noc na Reflex.cz sledoval průběh hlasování a skvěle ho zařazoval do kontextu americké politiky. Ostatně podívejte se sami.
Zastavil bych se u jednoho fenoménu, který se v posledních letech stabilně opakuje – zoufalé selhávání agentur pro výzkum veřejného mínění a novinářů ohledně předpovědi volebních nálad. A je jedno, jestli se jedná o Česko v době parlamentních voleb (2010), posledních prezidentských voleb (2013), Británii, když podruhé vyhrál Cameron, popřípadě, když Britové v referendu hlasovali o brexitu, anebo dnes, v době amerických prezidentských voleb.
Většinou šlo o stejný model: výzkumnické agentury nedocenily nebo přecenily určité momenty v kampani a vůbec celkové nálady lidí, čímž vytvořily virtuální rozložení sil ve společnosti. Fakt, že se někteří lidé nehlásí k nepopulárním stranám (u nás ke komunistům, jinde k pravici), by měl být součástí takových prognóz.
Na druhou stranu je ověřeným faktem, že všude ve světě padají staré loajality k tradičním stranám a volební chování se proměňuje. V tomto případě se přibližuje ke dni voleb. I tak by výzkumníci měli své závěry vyjadřovat s určitou relativizací, nebo jejich obor brzy půjde přirovnat v lepším případě k číselné loterii, v horším k nástroji na manipulaci veřejného mínění v době voleb.
Dalším hráčem na předvolební mapě jsou mainstreamoví novináři a jejich preference.
V roce 2001 jsem si z USA dovezl a dal podnět k vydání knihy slavného amerického televizního novináře Bernarda Goldberga s názvem Bias (česky Jak novináři manipulují, vydavatelství Ideál). Dlouholetý reportér stanice CBS odhaluje hlubší důvody, proč velká média zkreslují zprávy.
Podle něj hlavní novinářský proud v USA nekopíruje mínění a postoje Američanů, ale tvoří úzký názorový segment řekněme levicově liberální orientace. Tito lidé pak žijí v bludném kruhu svých přátel a přátel jejich přátel a utvrzují se ve svých postojích, o nichž už ani neuvažují. Tvoří třídu samu pro sebe. Takže není to tak, že by v médiích chladnokrevně lhali, ale jen jsou předsudeční. Od nich to pak přebírá celý intelektuální a jiný svět.
Pěkně to bylo vidět například na posledním on-line vysílání České televize k prezidentskému klání Trump–Clintonová. Když je u novinářů hlavní zdroj informací CNN, pak dlouho nic a pak názorové stránky deníků New York Times a Washington Post a nemáte od toho odstup, závěr je jediný – probrečíte celé vysílání, protože nebyl zvolen váš favorit, v tomto případě Hillary Clintonová. V českých reáliích to funguje podobně s tím rozdílem, že většina novinářů si „opatřuje postoje“ v Respektu atd. To je na celou studii a není to teď podstatné.
Ještě v dobách nadvlády tradičních médií se říkalo, že v mainstreamových novinách se dají nejlépe číst dopisy čtenářů. To dnes občas plní sociální sítě. I ony mají svá úskalí v podobě skryté inzerce, falešného obsahu od různých marketingových agentur, je tu fenomén proruských a jiných webů. Když jste si však během volební noci četli reakce čtenářů na on-line vysílání iDnes, měli jste dojem, že zdravý názor úplně nevymizel. Na rozdíl od plaček z mainstreamu.
Na závěr jeden přehlížený moment z americké volební kampaně, podle mě dost podstatný: republikáni nejen mají většinu v obou komorách Kongresu, ale hlavně „volební revoluce“ vytáhla nahoru skupinu umírněných republikánských kongresmanů s velkým vlivem na americkou politiku (v čele s floridským Rubiem), kteří budou Trumpovi šlapat na paty. Kdo ví, jak obrovský má americký Kongres vliv na politiku Spojených států, si může dát katastrofické scénáře o „konci Ameriky“ v čele s Trumpem do reálných souvislostí.
