V místnosti, kde se akce konala, jsem sice byl bezkonkurenčně nejstarší, kolem mě se ale nepohybovali žádní cucáci. Většinou šlo o třicátníky. Kde jsou mladí, vrtalo mi hlavou celou dobu. Vždyť kdo jiný by měl jít do tak revolučního experimentu, jako je implantace čipu s bitcoinovou peněženkou pod kůži?
Paralelní Polis je experimentální kulturně-sociální prostor v pražských Holešovicích, kousek od naší redakce. Sedíme v něm u hlavního čipovače, což je můj známý z Hellu, studia na tělesné modifikace. Nejdřív mě poslal umýt si ruce antibakteriálním mýdlem. Když jsem se vrátil z koupelny, usadil jsem se přes roh stolu čelem k němu a podal mu levou ruku.
Šimon mi velmi pozorně prohmatal prostor mezi palcem a ukazováčkem, označil si čárku – směr a polohu mé záprstní kůstky – a pak mi ruku nekompromisně vydezinfikoval sprejem. Vypáral čipovací sadu ze sterilního balení, navlékl si sterilní gumové rukavice. Levačkou nahmátl kožní řasu mezi palcem a ukazováčkem mé levé ruky, sevřel ji mezi prsty a jemně do mě zabodl čipovací jehlu. Kůže kladla odpor, tak zatlačil. Jehlu nakonec zasunul asi centimetr hluboko. Trochu to zabolelo, ale když mi ten den ráno shodou okolností brali krev u doktora, bylo to daleko horší.
Jehlu v žíle nesnáším, jehla pod kůží je snesitelnější. Pár minut jsem pózoval s čipovačkou zabodnutou v ruce našemu fotografovi a kameramanovi. Pak ji Šimon uchopil, zmáčkl píst, mně se pod kůži z jehly vytlačil čip a Šimon jehlu zase vytáhl. Tímto okamžikem jsem se stal kyborgem, kombinací lidského jedince a technologie.
Paralelní Polis: místo, kam nesmí EET. Naopak bitcoin je tam doma >>>
Podívejte se na video! Celou reportáž z akce najdete v Reflexu číslo 25, který vychází ve čtvrtek 22. června.
