Učí na základní škole v Praze a pochází z Kopřivnice, ale ani jedno na něm není vidět. Ve čtvrtek vychází v tištěném Reflexu rozhovor s nezaměnitelnou osobností českého YouTube Marcelem Czerným alias Quidem MC. Tady vám nabízíme Quidovy postřehy k jeho stěžejním videím.
Quido MC dobyl vesmírnou slávu písničkou Ruský šváb, kterou Jan Rejžek vyhodnotil jako píseň roku 2014.
"Písnička vznikla v návalu vzteku," říká Quido. "Prezident vyjel na Rhodos a já se dostal do takového stavu, že si to už nepamatuju. Na zprávy jsem se díval ráno a večer z toho byla hotová písnička i video. Vznikla z totálního naštvání, naprostýho zhnusení – těžko popsat slušnými slovy. Pamatuju si, že jsem velmi přemýšlel, co se má zpívat v refrénu, protože jsem ho chtěl samozřejmě urazit, protože mě to urazilo, co se stalo na Rhodu, že cestuje za peníze nějakýho ruskýho oligarchy v době, kdy je napadená Ukrajina. A všechny strašné lži kolem …"
Jak vznikl Islámskej chtíč?
Inspiroval mě přenos z udělování Slavíků a dostal jsem podobný vztek jako před švábem. Naštěstí se teda nic nestalo, televize je dál na svém místě, nevyhořel jsem, ale prostě zase – úplně total vztek. Ne kvůli tomu, že Ortel dostal cenu, to už je život. Mají nějaký písničky, je dost lidí, kteří se na ně dívají, koneckonců máme svobodu. Jenže v sále bylo asi tisíc lidí. Mezi nimi takoví, kterých si nevážím, ale i ti, kterých si vážím. A mně přijde úplně šílený, že když Ortel vyleze na pódium a vidím tam ty tváře a mnohdy třeba lidí, kteří něco dokázali, a nejenom v hudbě, jak nikdo aspoň nepřestal tleskat! Chytil jsem strašnýho vzteka. Ne že náckové vyhráli, no tak náckové občas vyhrajou, ale že jim ten tupej dav tleská.
A co byste dělal vy, kdybyste tam seděl?
Já si myslím, že bych udělal buď neslušné gesto…
… třeba byste si sundal kalhoty?
… no tak kalhoty bych si asi nesundal, to by museli mít hodně širokoúhlej foťák, ale vystrčit na něj prostředníček by bylo to minimální.
V Islámském chtíči jste nasadil lehkou ironii a zpěvnost. Nikde nemáte znamení pro první signální, že to vlastně nemyslíte vážně. Nemáte obavu, že ji budou zpívat skini u táboráku?
No, kdyby ji zpívali skini u táboráku, asi bych se uchechtal. Ať zpívají moje písničky, to je super. Hraju tam teroristu, namatlal jsem si na tvář krém na boty, v ruce mám „Al Detonátor“ a chci vyhodit do povětří Slavíky. Naštěstí z nadzemských výšin zasáhne Zeman a Konvička a lejzrovýma očima mu to vyrazí z ruky. Jestliže si tuhle věc někdo bude zpívat na rasistickým sedánku, panebože ať zpívá.
Na paškál si neberete jen Zemana, ale i Babiše.
Záleží mi na integraci menšin. V tom jsme jako Česká republika úspěšní, integrujeme menšiny z úplně jiných kultur. Vezměte si, kolik jsme integrovali Slováků. Přicházejí z úplně jiného prostředí, podhorskýho, kyslík úplně jiný, čučorietka, jazyk nesmírně záludnej, že zdánlivě mu rozumíme, a přitom vlastně nerozumíme vůbec. A bum, ministr financí. To je příklad integrace. Jak může někdo říct, že my Češi jsme rasisti. Nebo Krnáčová, to je přece úžasný. Nejkrásnější město na světě. A my je dáme přistěhovalci, chudákovi, kterej přišel někde z nějaký zvláštní cizí kultury, a my mu dáme tu důvěru a svěříme mu Prahu.
Quido: Když mluvíme o Babišovi a Zemanovi, chybí nám ten třetí do party, a to je Putin. Když se podíváte, co dělá Babiš, je to vlastně Rusko. V Rusku je systém oligarchů. Já si neumím představit politika, který by lépe naplnil obsah toho slova než Babiš. To je naprostá definice. Počínaje původem peněz. Jak přišli oligarchové v Rusku k penězům? Využili své vazby a známosti, které měli z komunistického systému. Použití peněz? Vazba na stát. Vždycky se dobře bavím, když čtu, že Babiš je podnikatel. Babiš je kouzelník s dotacemi. Umí výborně využívat zdroje státu a umí výborně využívat peníze, o kterých nikdo neví, jak k nim přišel. A kdo ví, ten nepoví.
A teď k tomu politika. Chlap, kterej nedokáže doložit původ svého bohatství, chlap, který využívá kontakty z komunistické éry, se stane ministrem financí. To je opravdu vtip. A aby toho nebylo málo, ještě koupí půlku médií. Jeho média prokazatelně, prokazatelně změnila tón. Kdo čte Mladou frontu – já ji čtu dvacet let – ví, že za poslední dva roky se změnil obsah, tón, a je taky podstatné, o čem všem najednou nepíše.
Quido: Ten Quido Bílý, prezidentův fanoušek – vlastně ani nevím, jestli to myslí vážně. Ani si nejsem jistý, jestli ho znám, ale myslím, že to je takový polovzdělaný hovado, smějící se bestie, která všechny ty řeči Zemana, Okamury a Babiše pěkně dopoví. Co oni jen naznačí, on pěkně dořekne. Protože chce lidem vysvětlit, jak to správně je, aby rozuměli, co pan prezident říká a jak to myslí.
Quido: Vždycky pro písničku hledám výtvarné řešení. Nejtěžší, co jsem kdy dělal, bylo Mein Führer ist over the ocean. To byla absolutně nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal a jsem na ní nejvíc pyšnej. A pomohla mi v tom návštěva Muzea Karla Zemana. Věděl jsem, že chci udělat video o tom, jak se sejdou náckové z celé Evropy v hospodě a zpívají Mein Führer ist over the ocean a probudí Hitlera, který je v ponorce a má tam nacimetr. A jak je tak šťastnej, ponorka s ním skáče jak hollywoodská kosatka Willy.
To byla moje představa, ale neumím animovat na počítači a stejně se mi počítačová animace moc nelíbí. Na návštěvu přijela příbuzná mojí přítelkyně, kterou jsme vzali do Muzea Karla Zemana. A tam jsem ji u viděl -- tu ponorku! Říkal jsem si, no jo, ty vole, to je ono! Vždyť já vlastně můžu vystřihnout její obrys a do obrysu to dát v těch papírových vrstvách, a když to vlastně snímáte zrcadlovkou, vytvoří se hloubka pole a vůbec správný dojem.
Jsou tam dva záběry, které vypadají opravdu dobře. Zevnitř ponorky, jak Hitler vstane a třískne se do hlavy. A potom se mi líbí záběr z Paříže. Ohnutá Eifelovka, volá muezzin a kamera jede dolů na ulice ... to jsou zemanovské záběry, ale teda karlozemanovské.
