Neobydlený, ale mimořádně znečištěný Hendersonův ostrov v Pacifiku.

Neobydlený, ale mimořádně znečištěný Hendersonův ostrov v Pacifiku. Zdroj: Wikimedia

Neobydlený, ale mimořádně znečištěný Hendersonův ostrov v Pacifiku.
Neobydlený, ale mimořádně znečištěný Hendersonův ostrov v Pacifiku.
Neobydlený, ale mimořádně znečištěný Hendersonův ostrov v Pacifiku.
3
Fotogalerie

Nová naděje v boji proti plastovému zamoření? Vědci omylem objevili enzym, který požírá plast

Vědci objevili přirozeně vyskytující se enzym, který si pochutnává na plastech a který je schopen plasty rozložit. Sice ne úplně, to znamená, že zbydou některé jejich části, ty je ale díky enzymu možné znovu využít. Svitla zamořené plastové planetě Zemi naděje na uzdravení?

 

Trvá stovky let, než se běžný plast přirozeně rozloží. Lidé na plážích nalézají plastové obaly staré i třicet let a v oceánech se pomalu, ale jistě schyluje k situaci, kdy jejich živí obyvatelé budou vůči plastovému odpadu v menšině. Modifikovaný enzym, který se jmenuje PETase, umí rozložit plast, který se přirozeně rozkládá léta, během několika dnů. Tento objev by mohl způsobit klíčový průlom v oblasti ochrany životního prostředí, které je v současnosti ve stavu alarmujícího zamoření plastovým odpadem. Na vině je především jejich nadměrné užívání, ale i nedostatečné možnosti recyklace.

Enzym, který by mohl pomoci, byl původně objeven v Japonsku. Vzniká díky bakterii, která PET lahve umí doslova požírat. První zmínky o výzkumu v této oblasti pocházejí již z roku 2016, kdy se v Japonsku objevily zprávy, že se vědcům podařilo najít kmeny bakterií, které žijí v sedimentech a usazeninách (v odpadových vodách atd). Vědci bakterii našli v usazenině plastové PET lahve.

Profesor John McGeehan z portsmouthské univerzity, který se na výzkumu podílel, uvedl pro televizi BBC, že tak rychlé přizpůsobení se něčemu, co vytvořil člověk, je u bakterie velmi neobvyklé. „PET se objevuje ve světě v tak obrovském množství až posledních padesát let. Bakterie tudíž neměly mnoho času se přizpůsobit něčemu, co vyrobil člověk,“ vysvětluje. „Ta bakterie chrání listy rostlin. To se u ní muselo vyvíjet miliony let,“ dodává.

Jak je tedy možné, že se bakterie přizpůsobily zrovna nyní? PET – tedy přesněji polyestery, do nichž PET neboli polyethylentereftalát patří, mají také přirozený výskyt. Obranná (či ochranná) bakterie se tak přizpůsobovala velmi dlouhou dobu a fakt, že se nyní PET nadužívá, možná jen urychlil její závěrečné zdokonalení. Tento závěr naznačil právě profesor McGeehan. Ten zároveň dodává, že enzym má ještě nevyužitý potenciál, který bude zřejmě možné využít při výzkumu a dále při boji proti polyethelentereftalátu.