Nejoblíbenější zahraniční destinací Čechů je v posledních desetiletích jednoznačně Chorvatsko. Reflex analyzuje, co se v této oblasti děje a co se může dít dál.
O zavedení eura, jež se používá v Chorvatsku od 1. ledna, nebyla v této zemi téměř žádná diskuse. Většina občanů s příchodem společné měny původně souhlasila. Hrál v tom roli fakt, že mnoho Chorvatů už před jeho zavedením mělo půjčky v eurech a v zemi se všeobecně věřilo, že euro je stabilnější a pevnější měna než domácí kuna. V eurech „jela“ i většina soukromých ubytovatelů v Dalmácii či Istrii. Vliv na optimistická očekávání měl samozřejmě i fakt, že mnoho lidí žije či pracuje v jiných „eurozemích“, jako je Německo či Rakousko, a vydělané peníze posílají domů. Není proto divu, že proti zavedení společné unijní měny hlasovalo v chorvatském parlamentu jen 13 ze 151 poslanců.
MINELY A ZDRAŽENÍ
O to větší dohady vyvolal samotný přechod na novou měnu. Hned po Novém roce se zvedla debata o „eurozdražení“ a během patnáctidenní přechodné doby, kdy se používaly obě měny paralelně, se začalo mluvit o chaosu a špatné přípravě celé operace.
Některé obchody nechtěly přijímat na počátku roku kuny, přestože podle zákona o zavedení eura měli obchodníci povinnost původní měnu akceptovat až do 15. ledna. Jinde zase docházelo k tomu, že na platbu v eurech lidem obchodníci vraceli v rozporu s přijatými pravidly v kunách. Vyskytly se i případy, kdy byly platební příkazy v kunách bankou provedeny v eurech.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
