O „hodném a mírumilovném“ Václavovi a „zlém a vlády a boje chtivém“ Boleslavovi víme trochu málo na to, abychom vynášeli soudy. Desáté století (a pár následujících) je nám známo především prostřednictvím mýtů a jejich, často účelových, interpretací. Přesto v letopisech a kronikách najdeme inspiraci pro dnešek.
Je sice symbolická, ale často nás přivede k užitečnému zamyšlení. Vezměme třeba jeden hodně zmiňovaný spor dvou královských bratří, spor o vztah k německému sousedovi. Václav preferoval dohodu. I za cenu vysokých nákladů a jisté ztráty tváře. Boleslav chtěl bojovat. O čest a zajisté také o bohatství. Nakonec se cena zaplacená za oba přístupy ukázala téměř stejná. Boleslav za vojáky a proviant platil zhruba stejně, možná o něco víc, než Václav za tribut pacis. Václav preferoval mír a klid pro svůj lid, Boleslav hrdost.
Inspirace pro dnešek? Inu, podívejme se třeba na energetickou politiku. Přístupy Česka a Německa skoro nemohou být rozdílnější. A vidíme dva tábory. Jedni tvrdí, že nám nezbývá nic jiného, než následovat Německo a přizpůsobit se, začít se masivně spoléhat na obnovitelné zdroje, decentralizovat energetiku, postupně opustit velké elektrárny spalující uhlí nebo využívající uran. Druzí říkají, že máme jít svou cestou, spolehnout se na uhlí, pokud to půjde, využívat jaderné elektrárny. Pak budeme možná Němcům i pomáhat, až narazí.
Kde je pravda? Jako obvykle to ukáže až budoucnost. Tenhle jednoduchý příklad ukazuje, že nic není jen černé nebo bílé. Ani Václav a Boleslav. Přesto se moje sympatie spíše kloní k Boleslavovi. Být si vědom svých silných stánek a zachovat si hrdost má svůj význam. I když to často hodně stojí.
