Zdeněk Šmíd je vám asi nejvíce známý jako autor oblíbených humoristických próz se sportovní tematikou a` la Proč bychom se nepotili, netopili a netěšili. Rozhovor najdete uvnitř článku.
Zdeněk Šmíd je vám asi nejvíce známý jako autor oblíbených humoristických próz se sportovní tematikou a` la Proč bychom se nepotili, netopili a netěšili.
Zajímá nás ovšem také, komu byste si přáli položit otázku vy sami. Pokud nám pošlete svůj nápad, budeme se snažit umožnit vám, abyste se na stránkách Reflexu s dotyčným setkali. Své případné návrhy můžete posílat na tuto adresu.
Martin > Především Vás zdravím a chci Vám vyjádřit díky za Vaše knihy, které jsem přečetl asi všechny i za Vaše písně, které rád poslouchám. Již mnoho let se Vás chci zeptat na zcela banální a asi jasnou věc, ale nedá mi to: existují Sumec, Keny a Křižák? A jezdíte ještě na vodu? Nic závažnějšího na srdci nemám.
Všichni existují. Sumec se skládá z několika mých kamarádů, Keny jen ze dvou. Křižák je utvořen ze tří mých přátel. Dva jsou ještě naživu. Čtvrtým elementem, z něhož se Křižák skládá, je idol. Idol nikdy nežil, ale vždycky existoval.
Petr Havlíček > Dobrý den, velice Vám děkuji za Vaše knihy. Musím říct, že k mým patnáctým narozeninám jsem dostal asi ten nejcennější dárek – 1. vydání „Proč bychom se nepitili aneb Jak se chodí po horách“. Měl bych stejný dotaz jako Martin a ještě jeden. Zajímalo by mě , kde jste vzal námět ke knize „Bombarda Joe (Skin s useknutou hlavou), Poklad mrtvých strážců a kdo je El Checo?
Já dost nerad lžu a taky nechci vyzrazovat věci, o kterých mám mlčet, a tak se, Petře, budeš muset spokojit s odpovědí spíš mlžnou. Námět Skina vychází ze zkušenosti vypravěče s českými nácky, z pověsti o Blaníku a z mého poznání, oč na tomhle světě jde. Příběh Poklad je fikce. A El Checo je, když dovolíš, mé tajemství. V knížce ho představuji: možná zajímavějšího než doopravdy je. Třeba by tě zklamal. I sám Foglar měl svá tajemství: kde leží Stínadla? Jsou, či nejsou Rychlé šípy? Věděl, proč to dělá. Nechme El Checa na Urubambě. Případně ho nechme přenocovat na Hlavním nádraží. Do téhle doby a do téhle země se moc nehodí.
Jana > Děkuji za Vaši práci, která mě provází celým mým životem.
Díky za uznání.I když zavazuje.
Xavon >
Dobrý den, pane Šmíde. Máte rád sluníčko, kytičky, zvířátka a přírodu vůbec? Uděláte si letos čas a vyrazíte do jarní přírody v rozkvětu a rozpuku? Pociťujete na jaře zvýšenou potřebu něhy?
Na jaře zvýšenou potřebu něhy pociťuji. Proto chodím málo ven, abych nešlápl na kytičku, zvířátko nebo na sluníčko. Vyrazím, až se jaro přežene, ta chamraď zesílí a stačí utéct.
Honza Havránek >
Dobrý den, chtěl bych Vám poděkovat za knížky, které pro nás píšete. Otázky mám dvě - jezdíte ještě na vodu, a jestli má postava Křižáka nějaký reálný podklad. Díky a přeji ještě spousty skvělých knížek.
Postava Křižáka reálný podklad má. Na vodě jsem dlouho nebyl. Není v tom obava, že skončím jako Křižák (i když, věř mi, je to nejlepší konec vůbec). Loni jsem už skoro vyrazil s kamarády na Otavu, ale nebyla v ní voda. A tak jsme se přesunuli do chaty na Šumavě, každé ráno jsme si na zápraží zazpívali vodáckou hymnu a pak jsme šli pěšky někam na kopec.
Bobo > Pokud ještě jezdíte na vodu, ráda bych se zeptala, jestli se Vám stále ještě "ze všech dívek nejvíce líbí Lučnice -ce" nebo jste ve svých preferencích přesedlali s partou na zahraniční toky. A pak také, jestli Vás Vaše úžasné knížky těší tak, jako evidentně spoustu lidí?
Díky a mějte se fajn.
Není tam náhodou „ze všech toků“, a ne „ze všech dívek?“ Z toků mám pořád nejradši Lužnici, tu starou, nepřecpanou. Tu si nosím v sobě. Ale ze všech toků nejvíce se mi líbily řeky ve Švédsku a v Norsku. Hlavně Sjoa, kterou jsem jel na raftu. Ani já ani má parta nejsme bohužel ve věku, abychom ty řeky stačili učinit svými, a mohli je proto mít rádi. Řeka, která se mi líbí, a řeka, kterou mám rád, je někdy dost rozdíl. To máte totéž jako s holkama. A k těm knížkám: jistěže mě těší. Stejně píšu nejvíc pro sebe. Ne každá se povede, ale když ano, je to skoro taková radost, jako když se vám povedou děti.
Pipo > Dobrý den, chtěl jsem se Vás zeptat, když už jste ten známý vodák, jak se díváte na plán, vybetonovat Labe a učinit ho splavným i pro velké nákladní lodě?
Dekuji za odpověď a hodně štěstí.
Kdysi jsem vodákem byl, ale ne tím nákladním, co vozí uhlí do Hamburku, a tak můj názor na vybetonování Labe je podložen jen citem, nikoli odborně. Cit mi velí odpovědět: ať se zabetonujou sami, uvidí, jak jim to bude svědčit. Rozum dodává, že třeba Rakušané si chrání přírodu nejen z důvodů citových, ale i ekonomických. Myslí v delší perspektivě.
.
Jirka > Chtěl bych Vám poděkovat za Vaše knihy. Mám je všechny a vracím se k nim už léta. Zeptám se poněkud banálně.. kdy plánujete další ?
Mám zpoždění: přes rok jsem psal scénáře dvou televizních seriálů. Ten první (dramatizace mého románu Cejch)je hotov, ten druhý, Proč bychom se netopili, jsme v Ostravě napsali do půlky. Potom České televizi došly peníze, takže zastavila letošní výrobu a pro jistotu i některé rozepsané scénáře. Zachovají-li se poslanci podle svědomí, a ne dle lobbystických tlaků (v což nedoufám, už je dlouho sleduji), mohli bychom ten seriál dokončit. A tak až teď se vracím k předloni rozepsaným knížkám. Možná něco vyjde o vánocích.
Pepa > Dobrý den pane Šmíde, zajímalo by mě, jestli Vaše knížky vycházejí ze skutečných situací nebo jsou čistě dílem vaší fantazie? Díky a mějte se hezky.
Základem mých příběhů jsou skutečné situace, ale mají-li někoho bavit, musí být upraveny, leckdy k nepoznání. Stejně tak mí hrdinové: nikdy to nejsou žijící osoby, ale mívají vlastnosti osob, které znám. Vyprávění má prostě svá pravidla, do kterých se skutečná událost někdy nevejde.Kromě toho je pro autora mého typu otrava poctivě nadrásat, co už se stalo. Baví mě ten příběh povýšit, byť třeba do absurdity. Výjimkou je literatura faktu: tam se lhát nesmí.
Vladimír > Po jaké řece jste nejraději plul? Díky za odpověď. Váš velký fanda a vodák.
Po Ohři, protože byla první. Po Lužnici, protože byla nejvíc moje. Po Hronu od Heĺpy, protože byl nejkrásnější. Po Sázavě, protože tam s námi kolem ohně sedávaly duše mrtvých trempů.
Pepa K. >
Dobrý den, díky za Vaše knihy, ale chci se zeptat na něco úplně jiného: Jste pro legalizaci nebo alespoň pro dekriminalizaci konopných drog? Díky za odpověď.
I když o tom nikde nepíšu, je snad z mých knížek patrné, že vyznávám způsob žití, který se bez drog obejde. Pokud jde o marihuanu, nikdo mě zatím nepřesvědčil, že je úplně nevinná. Na druhé straně, nekriminalizujeme-li obtížné opilce a kuřáky, kteří všem okolo kazí vzduch, je absurdní kriminalizovat marihuanu, která nepáchne, škodí zdraví míň a skoro nikdo se po ní nepere.
Hofnágl > Zdravím. Žádnou vaší knihu jsem nečetl, ale stejně se zeptám- Myslíte si, že sport je droga? Pokud ano, do jaké míry nebezpečná?
Nemůžem brát vážně každý lidový šplecht, třeba „sport je droga“ nebo „s poctivostí nejdál dojdeš.“ S výjimkou špičkového sportování a adrenalinových povyražení bývá sport někdy i zdravý. Nesmí nám ale přerůst přes hlavu. Přeroste-li, má leccos společného s drogou. Obojí omezuje vnímání krásného a pestrého světa. V případě sportu na jednoduché pořadí: první, druhý, třetí. Vyskoč nejvýš! Hoď to nejdál! Dej mu do nosu, a vyhraješ! K téhle ohlupující filosofii však lehce dospějete i jinak: stačí, berete-li vážně reklamy na cokoli. Zvlášť nebezpečným hobby je pasivní sportování, kdy sedíme u televize, pijem pívo, nadáváme hráčům a rudnem vzteky, že to naši kluci zmršili.
Jiří > Dobrý den, máte v současné době něco rozepsaného? A pokud ano, můžete něco prozradit? Díky váš zvědavý čtenář.
O Vánocích by měla vyjít knížka o mém putování po Mexiku a Guatemale. Možná ale místo toho vyjde vyprávění o krajině kolem Otavy. Může se stát, že ty knížky vyjdou obě. Kromě toho připravuji pohádky pro děti dobrodružných maminek a tatínků, z pouští, džunglí, ledovců a tak..
