Rozhovor s Michaelem Kocábem

Po více než sedmi letech se schází členové skupiny Pražský výběr, aby spolu v polovině prosince zahráli českým fanouškům. Otázky pro zpěváka Pražského výběru Michala Kocába můžete zasílat do 22. prosince.


Foto

Po více než sedmi letech se schází členové skupiny Pražský výběr, aby spolu v polovině prosince zahráli českým fanouškům


Zajímá nás ovšem také, komu byste si přáli položit otázku vy sami. Pokud nám pošlete svůj nápad, budeme se snažit umožnit vám, abyste se na stránkách Reflexu s dotyčným setkali. Své případné návrhy můžete posílat na tuto adresu.






Petr Páral >  Co Vás vedlo k oživení skupiny Pražský výběr?




Dobrý den, večer nebo ráno nebo co. Rád vám všem odpovím na pár otázek a děkuji za váš zájem. Tak nejprve vám, pane Párale. Asi si domyslíte, že infantilní stesk po starých časech Pražského Výběru /dále jen PV/ a také radost ze skutečnosti, že jsme všichni zůstali i po letech dobrými přáteli. Je mi s klukama skvěle a to už za nějakou tu námahu stojí.





Milan Krajc  >  Znáte všechny vaše písně stále zpaměti, nebo si musíte některé texty oživit? To samé s hudbou - pamatujete si všechny vaše partitury? Nemáte chuť tam něco přidat nebo ubrat? Popřípadě jak dlouho se sehráváte jako skupina? Jinak hodně štěstí a doufám, že budete hrát i ve Zlíně. Naposledy to tu nebylo špatný?




Jak texty tak hudbu jsme si museli oprášit, to dá rozum, přece jen už nám trochu těch paměťovejch buněk ubylo. Ale zase ne tolik. Za 14 dní jsme to měli v kupě a ani jsme to moc neměnili.





Ivo >  Po jak dlouhé době jste se všichni dohromady sešli u hudebních nástrojů, jak dlouho Vám trvala příprava na koncert?




Naposledy jsme hráli v USA asi před 3 lety, ale to byla jen taková akcička na provětrání hlavy. Regulérní koncertní turné jsme měli asi před 5 lety..





Kánská T. >  Jaký byl důvod odvolání koncertu v Hradci Králové?




Údajně málo prodaných lístků. Ten Hradec nás nějak zlobí. Tam na nás udělali estébáci v minulém tisíciletí „pogrom“ a semlely se tam i jiné problémy. Ale snad to bude napříště už OK.





Jan  >  Cítíte se dobře v České republice? Máte klukovský sen, který jste si nestihl nebo nemohl splnit?




Po roce 89 jsem se snažil všemocně napomoci tomu, abychom se zde cítili všichni dobře, ale nějaké rezervy ještě máme. To tedy jo. Nicméně to beru tak, že každý mravenec má žít a umřít ve svém mraveništi. Já jsem českej mravenec a mám tu naší hromadu rád. Už nemám sen. Splnilo se mi toho víc, než jsem si přál. Ale jeden přece. Aby mi vydržely síly na ještě hodně hudby a aby byla dobrá, anebo alespoň hezká.





Kamil >  Bude s Vámi dále hrát Vilém Čok nebo se bude věnovat svojí sólové dráze?




Doufám, že s námi zůstane. Nebylo by to bez něj ono.Sólové projekty máme všichni.





Sabina  >  V jednom z Reflexů jsem četla rozhovor, který se jmenoval „Kdyby mi to nabídli, tak to přijmu“. Proč jste nekandidoval na prezidenta? Jsem ráda, že Pražský výběr znovu koncertuje. Děkuji.




Kdo by to nepřijal, kdyby mu to opravdu nabídli, ale v tom je ta svízel. Tato funkce se nenabízí, o tu se usiluje. A já usiluji o hudbu.





Ivošek >  Na který koncert vzpomínáte nejraději?




Na koncert v Kaplicích. Byl to takový „Soumrak bohů“. Přijely prý vlaky fanoušků a také mnoho autobusů SNB. Mělo to přízračnou atmosféru.





Jana Polanská >  Byli jste (členové kapely) těch sedm let, co jste nehráli, v blízkém kontaktu?




Ano. Více či méně ano.





Eva Cibulková >  Jak jste spokojený s projektem Excalibur, sám za sebe a za celek?




Ale jo. Hudba je to pěkná, Tým účinkujících skvělej. A pro mne je to příležitost poznat zase něco jiného. Baví mne to. Je to snad trochu dlouhý, ale bude se krátit.





Dan >  Více než v jednom časopise jsem četl, že zrovna nejste nadšený sňatkem Vaší dcery a také Vás nenadchla její poslední kniha. Jaký na to máte pohled? Knihu jsem nečetl.




Natálka se ještě nevdala a tak ji máme stále ještě doma a to mi samozřejmě vyhovuje. Kniha byla na mé gusto moc drsná a tak jsem ji nakonec nedočetl. Až nasbírám trochu více síly a nadhledu, dočtu ji.





Pavel >  Kdy bude hrát Pražský výběr na Moravě?




Až naprší a uschne, což by v našich zeměpisných podmínkách nemuselo trvat tak dlouho.





Janko >  Dlouhou dobu jste působil v politice, co si o českých politicích a politice myslíte? Je srovnatelná s tou západní?




Myslím si, že se máme ještě dost co učit. Určitě pokulháváme v oblasti politické tolerance a kultury. Také nemáme dobře propracované koncepce některých resortů /zdravotnictví, školství, ekologie, justice atd./ a stydíme se opisovat od vyspělých demokracií, což by mohla být šance. Trápí mne, že zatím nemáme typický hospodářský produkt, se kterým bychom se ve světě prosadili a který by byl respektován. Zato trablemakeři a hašteřivci dokážeme být náramní. Jsem hrdý na 3H, kterými jsme ovšem do světa díru udělali: Havel, hokej a holky - česká děvčata a jejich nesporná krása. To ale nestačí, musíme být daleko produktivnější, energičtější, hrdější a laskavější. Osobně mne trápí, že ztrácíme nebeskou flotilu – krok s vývojem v oblasti letectví a opouštíme tak Masarykův sen.





Kamila >  Jakou posloucháte v soukromí muziku? Jaká hudba Vás v životě nejvíc ovlivnila?




Beatles, Earth, Wind and Fire, rómská hudba v čele s Věrou Bílou, Stravinský, Smetana, Bach, Beethoven, Zappa, VaW a SaŠ, Gabriel, Jackson, James Brown, Buty-Normale, Pavlíček, Janáček, taky lecos od Eltona Johna a Mansona, Corea a Čok-Václavák… je toho dost.





Linda >  Umíte zpětně přiznat svou chybu nebo si ji přiznáte jenom sám v sobě, ale neventilujete to?




Myslím že umím a ventiluju i neventiluju. Spíše ventiluju.





Karen >  V soutěži Jim Beam Music soutěžily dvě skupiny – Bludy a Cocotte Minute, která byla bližší Vám?




Asi tak nastejno, ale moc jsem je neviděl, protože jsme se během jejich vystoupení připravovali. Škoda.





Inuska >  Jak jste se cítil na pódiu po těch letech? Upřímně… Přeju Vám i celé Vaší rodině hezké svátky.




No tady je upřímnost jednoduchá. Výborně. Publikum bylo skvělé, krásně nás přijali a uměli texty líp než já. Bylo to povzbuzující a úplně to smazalo pachuť naší záštiplné hudební kritiky, která mi už málem vzala chuť nejen hrát, ale i žít. Nadále se hodlám orientovat výhradně na publikum a z kritiků jen na ty, kteří sami dosáhli významných uměleckých úspěchů doma a v zahraničí. Ono se to dobře kecá, ale hůře tvoří.





Patrika >  Na pražském koncertě jste se ptal lidí v hale, zda si myslí, že byste měli pokračovat jako Pražský výběr dál, to jste myslel vážně? Vy opravdu váháte?




No to si pište, že váhám. Já nemám o svém vlivu na publikum žádný relevantní názor. Svoji popularitu necítím a jak jsem v předchozí odpovědi napsal, někdy mám chuť se na všechno vybodnout. Ty tři koncerty mne ale opět vlily krev do žil. Nejvíc mne dostalo to hymnické zpívání refrénů. A když jsem viděl i mladé nadšené obličeje v publiku, ztratil jsem svoji vzrůstající obavu z generačního šovinismu, který mi stárnoucí kritici tak důkladně vtloukají do hlavy.
I vaše otázky na mne zapůsobily příjemně. Čekal jsem zase nějaké ostny a ty se zaplaťpánbůh neobjevily. Jsem už celého toho krámu s nevraživostí, jizlivostí, uštěpačností, zesměšňováním, závistí a zavilostí už totototálně přesycenej. Děkuji vám. MK.