Eskalátor zabiják

Eskalátor zabiják

Eskalátor zabiják

Zmrzačí vás jezdicí schody v metru? Váš problém! Sedmiletému Denisi amputoval eskalátor tři prsty a kus nártu na pravé noze.

Sedmiletému Denisi Gaidošovi amputoval eskalátor v pražském metru tři prsty a kus nártu na pravé noze. Chlapec bude mít celoživotní následky.
Dopravní podnik se ale hájí tím, že kluk si za to vlastně může sám a jezdicí schody byly v naprostém pořádku. Taky se vám to celé zdá podivné?



Celou reportáž ESKALÁTOR ZABIJÁK najdete v Reflexu č. 36/2009, zde si můžete přečíst zkrácenou verzi.


Kdyby příběh malého Denise a jeho anabaze s Dopravním podnikem hlavního města Prahy nebyl tragický, byl by k smíchu. Proti sobě stojí zmrzačené dítě, jeho otec a obrovský moloch, který odmítá projevit i náznak obyčejného soucitu. Mnohem důležitější jsou pro něj formální pravidla v podobě přepravního řádu.


Denis byl se svou jedenáctiletou sestrou na prázdninách u otce a jeho přítelkyně. V pátek 21. srpna po sedmé hodině večer vstoupili do prostoru stanice metra Můstek. Děti vyrazily samy napřed po eskalátoru dolů. Otec se mezitím vrátil koupit si jízdenku, na kterou zapomněl. Chlapec dělal hlouposti a poskakoval po schodech.


Celou cestu obou dětí po eskalátoru zaznamenaly bezpečnostní kamery Dopravního podniku. Z jejich záznamu vyplývá, že v momentě, kdy se blížily ke konci eskalátoru, stály bokem ve směru jízdy a dívaly se před sebe na nástupiště metra. Denisova sestra vystoupila, aniž by se jí cokoliv stalo. Denis levou nohou vykročil, ale jeho pravá noha se dostala do prostoru mezi eskalátorem a boční stěnou, kde se zaklínila.
Eskalátor mu skřípl nohu tak, že mu musely být amputovány tři prsty na pravé noze a kus nártu. Má za sebou náročnou operaci a před sebou minimálně několikatýdenní pobyt v nemocnici. Prvního září do první třídy určitě nepůjde.

Jak přesně jezdicí schody chlapcovu nohu zachytily, záznam ovšem neukazuje. Ani neobjasňuje příčinu celé nehody. Ta totiž stále není zřejmá. Celý případ proto začala vyšetřovat policie.


ČEKÁNÍ NA OMLUVU

Samotná příčina nehody není jedinou zvláštností celého příběhu. Snad ještě podivnější je chování Dopravního podniku vůči rodině zraněného chlapce. K tragické nehodě došlo v pátek večer, jeho generální ředitel Martin Dvořák dělal několik dní mrtvého brouka a teprve následující týden ve středu odeslal omluvný dopis Denisovu otci. A to i přesto, že média o celé nehodě intenzívně informovala.
„Nejvíc mě na tom celém štve neskutečná arogance Dopravního podniku. Kluk přišel o tři prsty na noze, a my jim nestojíme ani za jeden telefonát. Přitom mají kontakt na mého právníka a vědí, že jsem s dítětem ve vinohradské nemocnici,“ říká mi naštvaný Denis Gaidoš. Několik dní čekal na omluvu, ale nedočkal se jí, stejně tak ani nabídky k osobnímu setkání.


Snažím se získat vysvětlení přímo od generálního ředitele Martina Dvořáka, obracím se proto na mluvčího DP Ondřeje Pečeného. Ten ale nevidí jediný důvod, proč by mi měl schůzku domluvit, nebo alespoň získat Dvořákovo vyjádření. „Pan ředitel nemá čas a do konce týdne ho mít nebude,“ sděluje mi stroze.

Nicméně mluvčí souhlasí, že se se mnou setká alespoň on. Schůzku máme ve čtvrtek, tedy skoro týden po nehodě. Hned se ho ptám, zda se Martin Dvořák už omluvil rodině chlapce. „Proč vás to pořád tak zajímá?“ reaguje poněkud nevrle. Vzápětí mi ale sděluje, že generální ředitel včera odeslal rodině chlapce omluvný dopis. Avšak o jeho obsahu mi nic nepoví. „Nevidím na naší straně žádné pochybení. My jsme nikdy netvrdili, že k nehodě nedošlo. Navíc jsme zahájili vlastní vyšetřování a z něj vyplývá, že zvolený způsob jízdy zraněného chlapce představoval vysoké riziko a můžeme jako příčinu nehody vyloučit špatný technický stav eskalátoru nebo závadu,“ vysvětluje.
Vzhledem k nevstřícnosti mluvčího DP telefonuji Martinu Dvořákovi přímo a snažím se zjistit, proč se rodině omluvil až po několika dnech. Dopravní podnik musel podle něj počkat na výsledek vlastního vyšetřování a nechtěl nic uspěchat, natož zaujmout stanovisko k nehodě. „Myslím, že jsme se omluvili včas. Vám snad přijdou tři pracovní dny jako fatální prodleva?“ říká Martin Dvořák a dodává, že ze strany Dopravního podniku nedošlo k žádnému pochybení a inkriminovaný eskalátor splňuje všechny platné normy.
Ačkoliv jsem naprostý eskalátorový laik a pouhý cestující, zdá se mi celé vysvětlení podivné. Za normálních podmínek, tedy když je eskalátor bez závad, by mezi jeho stěnu a samotný pás nemělo jít strčit nohu. Natož aby tam zůstala a byla rozdrcena. „V žádném případě není možné, aby byl eskalátor v pořádku a přitom zranil dítě. Tato nehoda se mohla stát shodou špatných okolností, nikoliv však náhod,“ je přesvědčen Václav Vaněk, soudní znalec v oboru eskalátorů a výtahů.

Podle Roberta Pelikána, právního zástupce Denise Gaidoše, Dopravní podnik jen hledá způsob, jak se zbavit odpovědnosti za nehodu. Málokterý případ je z jeho pohledu tak jasný jako tento. „Bez ohledu na to, jak se na eskalátoru dítě chová, nemůže jeho cesta skončit amputací několika prstů. Podle zákona Dopravní podnik nese objektivní riziko za to, že v jeho prostoru mohou cestující přijít k úrazu. Pro tyto případy má také sjednanou pojistku,“ dodává.


ZASR... CIGÁN

Příběh sedmiletého Denise Gaidoše má ještě jednu rovinu. Jeho otec má snědou pleť, tmavé oči i vlasy, a navíc jméno, které může naznačovat romský původ. Okamžitě poté, co média informovala o nehodě, strhly se na Internetu agresívní diskuse o vlivu barvy kůže na celou tragédii. Pod každým článkem týkajícím se nehody se objevovaly rasistické názory, jež převládaly nad ostatními komentáři. Podle diskutujících je jasné, že si „cikán svého fracka špatně vychoval“, a proto se celá nehoda stala. Velkou vlnu nevole vzbudil také Gaidošův požadavek odškodného po Dopravním podniku. „Jelikož jde o utiskovanou menšinu, tak jistě uspěje. Stát se to jinýmu, tak bude popotahován, že si fakana nehlídal,“ píše diskutující „howado na druhou“.

Skutečnou motivací tmavšího občana je podle diskutujících to, že mu nestačí sociální dávky, nechce se mu pracovat, a tak hledá způsob, jak vytáhnout peníze ze slušných lidí. Je otázkou, jestli by byly komentáře stejné, kdyby bylo zraněno „bílé“ dítě. Nebyl by pak Dopravní podnik příčinou všeho zla?

Denis Gaidoš přitom nemá s romským etnikem vůbec nic společného. „Naštěstí se na Internet moc nedostanu, jsem celé dny v nemocnici, tak diskuse nesleduju. Ale musel jsem se smát. Já a Cikán? Můj biologický otec byl z Tanzanie a matka Češka, příjmení navíc mám po svém zcela bílém otčímovi,“ usmívá se. Gaidoš je totiž typické příjmení „bílé“ většiny v okolí Moravského Berouna, odkud pochází. Nežije ze sociálních dávek, ale studoval vysokou školu, pracuje jako novinář v TV Barrandov, dříve učil na základní škole.



Co říkáte jednání Dopravního podniku vy?
Kdo je odpovědný za Denisovu nehodu v metru?



Celou reportáž ESKALÁTOR ZABIJÁK
najdete v Reflexu č. 36/2009.