S Milanem Knížákem to není jednoduché. Ostatně nikdy ani nebylo...
Petr Volf v článku KNÍŽÁKOVY KULOMETY pokračuje:
Není to jednoznačná, snadno čitelná osobnost, ale zdá se, že s postupujícím časem (příští rok mu bude sedmdesát) jeho horší vlastnosti – egoismus, ješitnost, nepřejícnost, zatrpklost – převažují nad těmi lepšími, jakými byla otevřenost, neústupnost, vytrvalost ... schopnost jít si za svým nehledě na okolí. To, co může umělci prospívat, je v případě ředitele klíčové kulturní instituce na závadu. Rok od roku ztrácí u odborné veřejnosti body.
... Zatímco Knížákovy kvality jako akčního umělce šedesátých let minulého století jsou vesměs nezpochybnitelné — stejně jako způsob, jakým proměnil zkostnatělou Akademii výtvarných umění v moderní uměleckou školu –, jeho působení v čele Národní galerie je přijímáno s nevolí. Vládne autoritativně, do svých rukou soustředil veškerou moc.
JAK VIDÍ MILAN KNÍŽÁK SÁM SEBE?V rozhovoru s Pavlínou Wolfovou odpovídá:
Starej, tlustej.
A dál?
V tom bych nechtěl pokračovat. Cokoli řeknu, bude někým zneužito. Prostě jsem starej, tlustej, ale nevzdávám to.
Co krásného jste naposledy udělal?
Nezajímají mě estetické parametry. Hledám příběhy, hledám výraz založený na příběhu života. Hodně mě teď zajímá hudba. Píši smyčcová kvarteta, to je pro mě nejkrásnější způsob hudby.
Jak se to odráží v Národní galerii, kterou vedete?
To se nemůže odrazit nijak. Proč se ptáte? Generální ředitel se stará o ředitele sbírek. A ti se starají o sbírky.
Váš vkus se do vaší práce musí nutně promítat, ne?
Jsem samozřejmě ten, který tomu dává finální podobu, schválí to a rozhodne, že se to koupí. To je moje role.
Váš vkus tu vidět není?
Konkrétně, prosím.
Tak třeba máte před Veletržním palácem velikou sochu. A zrovna vy jste jejím autorem.
Jestli o tom nevíte, jsem umělec. V prestižní publikaci The 20th Century Art Book (Phaidon Press, London, New York, první vydání 1996), kde je uvedeno 500 autorů světového umění, jsou tři Češi – Kupka, Kolář a já. Jinak nikdo. Je to špatně, vím minimálně o pěti dalších, kteří by tam měli být. Čili každá prezentace českého umění dvacátého století by beze mě byla neúplná. To je skutečnost.
Vy jste právě řekl, že jste jeden z osmi našich největších výtvarných umělců dvacátého století.
Ano. Minimálně pět by tam mělo určitě ještě být.
Kdybyste byl velkorysý, řekl byste, že by vás tam mohlo být i deset Čechů?
Určitě ano.
No a má jeden z takových být šéfem Národní galerie? Má tu být umělec generálním ředitelem?
Nevím, jestli má být, ale vím, že může být.
Udělal jste dobře, že jste tohle místo před deseti lety vzal?
Vím, že jsem udělal dobře, a vím, že to pomohlo Národní galerii.
Co si o působení Milana Knížáka v čele Národní galerie myslíte vy?
Článek Petra Volfa KNÍŽÁKOVY KULOMETY si můžete přečíst v Reflexu č. 26 (vychází 25. 6. 2009) společně s rozhovorem JSEM STAREJ, TLUSTEJ, ALE NEVZDÁVÁM TO, který s ředitelem Národní galerie vedla Pavlína Wolfová.
Nekrácenou verzi rozhovoru najdete na Reflex.cz 2. 7. 2009.
