Brusel začal bojovat za práva žen – umělkyň. Jenže posledním pokusem o genderově vyrovnaný umělecký soubor byla ABBA – a jak to dopadlo! Mamma mia!
Brusel začal bojovat za práva žen – umělkyň. Antidiskriminační usnesení Evropského parlamentu připomíná spíš dílo špatné divadelní herečky. Posledním pokusem o genderově vyrovnaný umělecký soubor byla ABBA – a jak to dopadlo! Mamma mia!
...Představte si, že jste měsíc pozadu se splátkami a místo vlastního přesčasu pošlete večer manželku na brigádu do Národního divadla... Za měsíc by zkrachovalo i se všemi dotacemi a jeho skuteční umělci by zaplnili úřady práce...
Petr Holec rozvíjí absurdní fabulaci v článku VYVÁŽENÁ PITOMOST (celý text najdete v Reflexu č. 17, vychází 23. 4. 2009).
...Bohužel podobně absurdní, jen ne fabulací, je i unijní směrnice vymahatelná především ve státních, městských či různě veřejnoprávních souborech, kde jakkoli vládne ruka úředníka. Těm totiž předepisuje podíl žen v souborech i ve vedení – zpočátku třetinový, později poloviční. Podle této logiky by divadla musela tvořit svůj repertoár ne podle kvality her, baletu či opery, ale podle podílu mužských a ženských rolí v nich.
...Spíš než vedení divadel měli autoři směrnici adresovat mrtvým autorům, jako Molière, Goldoni, Gogol či Božena Němcová, jejichž hry letos hraje například Národní divadlo. První tři evidentně trpěli misogynií, chorobnou nenávistí k ženám; většina jejich postav jsou muži, v podstatě odporná patologická cháska. V dnešní Špidlově EU by si ani neškrtli, zametali by ulice.
Němcová naopak musela trpět latentním problémem s muži, když hlavní hrdinkou udělá vlídnou babičku. Jako by ani nemyslela na filmová práva. To jí aspoň nemohla připsat pár milenců v královských kamaších? Představte si Pavla Trávníčka, jak na koni přijíždí do podzámčí, odkládá meč, tuniku...
Možným řešením by současně bylo dopisovat do starších her postavy tak, aby politicky nekorektně nepřevládalo ani jedno pohlaví. K Babičce logicky Dědečka, ke Sluhovi dvou pánů Služku dvou pánů...
ZAKAŽTE DIVADLO JÁRY CIMRMANA! volá v souladu s navrhovaným usnesením Honza Dědek (celý text najdete v Reflexu č. 17, vychází 23. 4. 2009).
...Inu, doba se změnila a je nejvyšší čas zrevidovat, zda dosud vytvořená umělecká díla jsou správně genderově vyvážená. V první řadě je třeba zakázat odporně šovinistický divadelní spolek Járy Cimrmana, který nejen že ženy ve svém čistě mužském kolektivu netrpí, ale ještě je hanebně dehonestuje karikováním ženských rolích v mužském podání.
Také absurdní drama Samuela Becketta o Čekání na Godota si nezaslouží slitování – všech pět postav jsou muži, navíc toužící po příchodu dalšího chlapa; z genderového hlediska má štěstí, že nikdy nedorazí, protože to už by pak bylo 6:0 v neprospěch žen! A takhle by se dalo ve výčtu uměleckých provinění proti něžnému pohlaví dlouze pokračovat...
Podobné směrnice otvírají nebezpečná vrátka: podobných nápadů se ujímají někteří bruselští úředníci a vymýšlejí a vymýšlejí; například ZÁKAZ SEXU S VLASTNÍ ŽENOU (celý text Marka Hudemy najdete v Reflexu č. 17, vychází 23. 4. 2009).
Ne, to není legrace. Manželé nesmějí dělají sexuální návrhy svým manželkám, do divadelních her je třeba připsat více ženských rolí a ženy je potřeba nahnat nejlépe vidlemi na kandidátky politických stran. Takhle si představují nový a krásnější svět někteří evropští poslanci a úředníci.
K čemu to může vést?
Ani zákaz sexuálního obtěžování manželky, ani snaha získat do orchestrů mužské harfenisty přitom evidentně k lepšímu světu nepovede...
Co si o snažení Bruselu na poli genderové rovnosti myslíte vy?
