Bio nebo, chcete-li, organic už je dnes naprosto všechno. Dokonce někteří jedinci prozřetelně rodí bioděti (to když v těhotenství preferujete bioživot), balí je do bioplínek a krmí biopřesnídávkami.
Samozřejmě i dětské oblečky nebo hračky jsou bio. A pokud na dítěti teprve pracujete, jistě se vám bude hodit biolubrikační gel s vůni lesních plodů. Nevěříte? Měli byste. Biošílenství proniká do Česka.
Máte chuť na propečený biosteak, biojahody z druhého konce světa nebo bioslivovici z Beskyd? Není problém. Prakticky cokoliv se dá pořídit v biokvalitě, jen to chce vytáhnout příslušný svazek bankovek. Bio v Česku je totiž drahé, takový luxusní koníček. U některých potravin je cenový rozdíl dokonce několik set procent.
Přesto i u nás roztahuje stále více svá chapadla móda a byznys pod značkou bio. Český biotrh je sice v plenkách. Ale nebude to dlouho trvat a biovlna udeří vší silou i v našich domácnostech, obchodech a nakonec i peněženkách. Vydala jsem se proto do české biobudoucnosti a vyrazila na světový bioveletrh BioFach, který se koncem února koná v německém Norimberku. A řeknu vám rovnou, nestačila jsem se divit.
SNĚZTE SI BIOPSA
BioFach, který letos oslavil dvacet let od svého vzniku, je pro biověci neznalého návštěvníka něčím neskutečným. Sama jsem si připadala jako Alenka v říši divů. V jednotlivých výstavních halách se mísila vůně čerstvě upečeného chleba, pikantních klobásek, levandule připomínající Provence a pravé belgické čokolády. I ta nejkrásnější jablka bez jediné známky strupovitosti byla na veletrhu bio (tedy chemicky neošetřená) stejně jako úplně všechno ostatní. Ovšem na první pohled mě mezi stovkami stánků zaujalo biokrmivo pro zvířata. Zatímco totiž biozrní pro bioslepice si umím představit, netušila jsem, že mohou existovat také biogranule pro psy a kočky.
„Když vy sama jíte biopotraviny, oblékáte oblečení z biobavlny a používáte biokosmetiku, tak je přece samozřejmé, že i svého miláčka budete krmit biogranulemi,“ vysvětluje mi vcelku sympatický, velmi dobře oblečený čtyřicetiletý muž, který na mě působí jako mimozemšťan. Vzápětí dodává, že jeho firma vyrábí biokrmivo pro psy a kočky pouze z kvalitního biomasa pocházejícího z biokuřat, biokrůt, bioprasat a bioskotu. Vzápětí mi ten milý pán ukazuje krásné obrázky zvířátek na farmě, jež byla láskyplně usmrcena. Biomaso nesmí pocházet ze zvířat, která před smrtí zažívají stres, aby biokočky a biopsi mohli dostat své biožrádlo.
„Vy své mazlíčky nekrmíte biogranulemi?“ prohlíží si mě podezřívavě bionadšenec. Po pravdě odpovídám, že moji psi a má kočka dostávají veterinářem doporučené krmivo, jež ovšem patří v Česku k těm dražším. „To je špatně. Měla byste si uvědomit, že se u vašich zvířat můžou objevit problémy s trávením, ledvinami, a dokonce jim můžou začít padat chlupy. Co když zrovna vy máte doma citlivé jedince?“ varuje mě s profesionálním úsměvem. Já si zatím v hrůze představuji svoje miláčky jako olysalá psiska a kočku neschopnou se normálně nažrat.
Biožrádlo pro psy pochází z velmi kvalitních, až téměř luxusních surovin, žádné rozemleté kosti, šlachy, kuřecí pařáty nebo jiné nechutnosti skrývající se pod označením masný separát. Kočičí i psí konzerva tak obsahují 98 procent masa, a dá-li se to tak popsat, i příjemně voní. Překvapivě je biožrádlo pro zvířata mnohem kvalitnější a zdraví prospěšnější než masové konzervy určené lidským žaludkům. „Je to smutné, ale kdyby si člověk mající zálibu v asijské kuchyni upekl biopsa a snědl ho, udělal by pro své zdraví mnohem lépe, než když si dá běžně dostupné uzeniny,“ popisuje s notnou dávkou černého humoru prof. RNDr. Zdeněk Opatrný, CSc., z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Podle něj rozhodně nemusím mít špatné svědomí proto, že svou zvířenu nekrmím v biostylu. Právě naopak, dělám prý dobře. Bio je podle něj hlavně móda a skvělý marketingový tah. Dokonce tak výborný, že v USA utratí bionadšenci zvaní LOHAS 300 miliard dolarů ročně za biopotraviny, biokosmetiku, čisticí prostředky, ale i hybridní automobily, energeticky úsporné spotřebiče nebo ekovýlety či dovolené.
Profesor Opatrný je přesvědčen, že je pouze otázkou času, kdy trend LOHAS (Lifestyles of Health and Sustainability, což lze volně přeložit jako zdravé a udržitelné životní styly) dorazí do Česka v plné síle. „Móda LOHAS postupně zaplavuje celý svět, už i u nás najdeme vyznavače tohoto životního stylu,“ vysvětluje. Podle něj se nejedná o žádné zelené nadšence v batikovaném oblečení, ale humanitně vzdělané lidi s velmi dobrou ekonomickou úrovní. Typický LOHAS nežije v nedostatku a nevidí důvod, proč si nedopřát zlehka propečený hovězí steak a nezapít ho chutným vínem. Ovšem maso musí pocházet z krávy, která se ještě nedávno pásla na louce a žila šťastný život. Stejně tak i víno musí být z révy, jež nepoznala zásah chemického postřiku. Současně si takový člověk koupí i exotické banány nebo čokoládu, ovšem trvá na tom, aby jejich producenti dostali spravedlivou finanční odměnu. Pravda, někdy musí potraviny za žaludkem LOHAS spotřebitelů putovat tisíce kilometrů a vytvářet tak velkou ekologickou zátěž, ale mají na sobě nálepku bio, což rozhoduje.
 Biočokoláda pro celou rodinu. Dokonce i s biooříšky. |  Biogranule pro psy a kočky. Lepší než maso pro lidi. |  Biolubrikační gel pro dámy. Nedráždí a voní. |  Pleťové sérum opět pro ženy. Výhradně bez ropy. |
BIO PRO VŠECHNY
Zatímco v Česku má bio nepříjemnou pachuť čehosi luxusního a drahého, na západ od našich hranic je situace zcela jiná. Na letošní BioFach dorazilo 46 tisíc návštěvníků z celého světa a ti, co na první pohled vypadali podezřele zeleně a alternativně, se dali spočítat na prstech jedné ruky. Naopak úspěšní byznysmeni a manažeři v dokonale padnoucích oblecích byli úplně všude. Bio je v západní Evropě nejen módní vlnou, ale i součástí životního stylu úspěšných lidí. Zkrátka, když máte peníze, tak se patří být bio, abyste moc nevyčuhoval z řady.
Za zemi všem biomilům zaslíbenou lze považovat Dánsko. V tomto malém skandinávském státě žije 5,4 miliónu lidí a každý z nich utratí za bioprodukty 80 eur ročně, tedy asi 2200 Kč. Pro srovnání – v Česku je toto číslo mnohonásobně nižší. Podle údajů agentury Greenmarketing nakoupí ročně každý Čech biopotraviny za 126 Kč. Reálné české číslo je ale pravděpodobně nižší. To znamená, že biopotraviny u nás zatím patří spíše k okrajové záležitosti, nikoliv k běžnému standardu.
Naopak pro Dány je bio samozřejmost. Tomu odpovídala i velkoryse pojatá dánská prezentace na veletrhu BioFach, jejíž součástí bylo i několik biorautů a bioparties. Podávala se tu správně propečená a skvěle okořeněná masa, jemné paštičky z husích jater ozdobené kvítky a řeřichou, sýr s modrou ušlechtilou plísní, pečená cherry rajčátka a jiné dobroty. Na zapití se nabízely ovocné pálenky, a dokonce i jedna s vanilkovou příchutí.
„Každý Dán si může dovolit koupit biopotraviny. Ve všech cenových relacích, od diskontních prodejen přes běžné supermarkety až po lahůdkářství s vybranými pokrmy má zákazník biovolbu,“ vysvětluje mi Eva Kjer Hansenová, blonďatá sexy žena a současně dánská ministryně zemědělství a výživy, která se chová naprosto bezprostředně. Vlastně mi připadala spíš jako starší kamarádka než jako představitelka důležitého resortu. Sama považuje biotrend za svůj koníček, a tak je přirozené, že její rodina žije bio. Nijak se neliší od běžných Dánů. Jen na okraj, celá jedna třetina mléka a téměř pětina vajíček na dánském trhu pocházejí z biofarem.
BYZNYS PRO ČESKOSLOVENSKO
Při svém bioputování po veletrhu jsem narazila na chlapíka připomínajícího skřeta mluvícího roztomilou angličtinou. Na první pohled působil mírně zmateně, ovšem na druhý se z něj vyklubal král indického biobyznysu. Mukeš Gupta šéfuje firmě, která odebírá, zpracovává a dále prodává produkci 70 tisíc indických biofarmářů. Do bohatých zemí vyváží společnost Morarka například všechny možné druhy ovoce a zeleniny, rýži, med, ale i krmivo pro hospodářská zvířata nebo biotextilie.
Pan Gupta v sobě nezapře zručnost obchodníka z Dálného orientu a okamžitě mě tahá ke skromnému stánku své společnosti. Nic víc než pultík a několik úhledně vyskládaných kousků textilu. Ovšem biotextilu, který vzniká z bavlníku, bambusu, konopí a jiných rostlin, při jejichž růstu nebyla použita žádná umělá hnojiva nebo pesticidy. Současně se látky barví přírodními barvivy, která nedráždí pokožku.
„Československo je moc prima země, chci tam dělat byznys,“ říká s úsměvem od ucha k uchu. Snažím se mu vysvětlit, že podstatou biozemědělství je přece to, že se potraviny zkonzumují tam, kde vznikly. Marně. „Vyber si jakoukoliv plodinu a já ji dokážu do Československa dovézt mnohem levněji. Máme velmi dobré ceny,“ stojí si na svém Ind. Hned mě přesvědčuje, že bych mu měla najít obchodního partnera a dohromady uděláme „skvělý byznys“, protože Indové mají Československo moc rádi. Zbytečně se mu snažím vysvětlit, že Československo už šestnáct let neexistuje. Nemá to smysl. Aby pan Gupta dokázal své obchodní schopnosti, nabízí mi hedvábné šály a krásně vyšívané šaty. Po pravdě, mé ženské marnivé srdce plesá. Prý budu moc krásná a můj muž mě bude milovat ještě víc, takže si musím jeho zboží koupit. Po deseti minutách orientálních lichotek to vzdávám a odcházím s balíčkem hedvábného oblečení.
NEJISTÉ ČESKO
Zatímco stovky firem a prakticky všechny země světa, včetně Rwandy nebo Ekvádoru, hledaly na veletrhu prostor pro svůj bio byznys, Češi se drželi zkrátka. Žádná výrazně barevná nebo designérsky nápaditá expozice, jen sektorový nábytek, jenž stylově zůstal na počátku devadesátých let.
I když je fakt, že Češi nezapřeli svoji furiantskou povahu a místo biopiva čepovali nebio plzeň.
Prý bychom nebyli pro zahraniční hosty jinak zajímaví, a hlavně české pivo zná celý svět. Nebio pivo chutnalo i evropským úředníkům a s radostí si chodili pro další. Najednou jim konzumace nebio piva nevadila, protože jinak se všichni na veletrhu striktně živili bio. Dokonce i limonády byly v Norimberku bio a nechutnaly nijak zle, právě naopak. Jen příchuť cola připomínala spíš lékořici než hnědý přeslazený symbol USA.
„Mrzí mě to, ale horší expozici než my mají už jen Slováci. Dokonce i Albánci nebo Rumuni jsou na tom o dost líp,“ říká bez ohledu na pivo Tereza Hradilová, ředitelka společnosti Lifefood.cz, která jako jedna z mála českých firem zvolila vlastní expozici. Jen za pronájem výstavní plochy zaplatila asi 150 tisíc korun.
Společnost Lifefood.cz dokázala vytvořit v Česku nový trend v oblasti životního stylu, tzv. vitariánství, kdy se konzumují pouze syrové potraviny rostlinného původu, tedy žádné maso, mléko a mléčné výrobky ani vajíčka. Zdánlivě jde o další ulítlost moderní doby, ve skutečnosti je to i skvělý obchodní tah. O zákazníky nemá společnost rozhodně nouzi. „Naše nejbližší konkurence je v Anglii, jako jediní se na kontinentu věnujeme výrobě vitariánských čokolád, které jsou vhodné také pro vegany, diabetiky, celiaky a ženy, jež si hlídají štíhlou linii,“ dodává Hradilová a nabízí mi vitariánské „pochoutky“ připomínající splácanou podivnou hmotu. Nejsou vyloženě špatné, ale chuťově mě nijak nezaujmou. Na rozdíl od desítek obchodníků, kteří se třásli na to, aby mohli mít vitariánskou pochoutku ve své nabídce.
Vůbec poprvé se letos podařilo dostat na BioFach českého ministra zemědělství. Žádný z předchůdců Petra Gandaloviče nepovažoval svou účast a ani samotné ekologické zemědělství za natolik důležité, aby mu věnoval osobní pozornost. Jakkoli poněkud strnulý Gandalovič působil vedle otevřených a sexy ministerských kolegyň z Dánska a Německa dost toporně.
„Občas si můžu koupit biosteak, ale opravdu jen občas. Biopotraviny těžko u nás budou masovou záležitostí, ale možností pro ty, kteří chtějí kvalitu a jsou ochotni se za ni připlatit,“ řekl mi ministr a já marně přemýšlela, zda je ministerský plat opravdu tak špatný, že i pro člena vlády a jeho rodinu je bio spíš luxusem.
SVĚT BIOPTÁKOVIN
Bio má bezpochyby svůj lesk, byť je v Česku slabší než na západ od našich hranic. Nebude to dlouho trvat a dočkáme se biokrmiva pro psy i jiných bioptákovin. I u nás se totiž rozjíždí skvělý bio byznys pro podnikavce a postupně se objevují čeští LOHAS. Dokonce i povrchní ženské časopisy stále více píší o biomódě jako o životní nutnosti. Být bio je zkrátka in. Škoda jen, že samotní bionadšenci občas zapomínají na tvrdě pracující biofarmáře, již se rozhodli jít touhle náročnou cestou. Právě zemědělci, kteří se rozhodli své plodiny nešplíchat chemickými hnojivy a o svá zvířata pečují s láskou, stojí na začátku celého biopříběhu. Jenomže LOHAS vidí obvykle jen vakuově zabalený kus svíčkové a chemicky neošetřovaná pole míjejí ve svých luxusních hybridních automobilech.
 Do biokabelky patří jedině biortěnka. Neslíbatelná. |  Pokud se znelíbí, lze ji odhodit. V přírodě se bezezbytku rozpadne. |  Když nové triko, tak jedině z čisté biobavlny |  Pro děti to nejlepší – biopleny. Jsou látkové a perou se. |
CO JE BIO?
Bioovoce a biozelenina rostou a dozrávají bez použití umělých hnojiv, herbicidů a pesticidů. Bez chemie sice mnohem pomaleji, zato mají výraznější chuť a vůni. Jenže bio úroda je nižší a biopole častěji napadají škůdci. Zvířata se musí chovat v pohodě, bez užívání hormonů, antibiotik a jiných potenciálně nebezpečných látek. Biopotraviny, například sušenky, sýry nebo i salámy, nesmějí obsahovat žádná umělá ochucovadla a nebezpečná „éčka“. Výrobce je musí připravit jen z biosurovin. Když si koupíte biošunku, dostanete skutečně kus poctivého masa.
KDO KUPUJE BIOPOTRAVINY A ČESKÝ BIOTRH
Pravidelně nakupuje biopotraviny 4,8 % českých spotřebitelů, více než čtvrtina nepravidelně. Typickým spotřebitelem biopotravin je vysokoškolsky vzdělaný člověk středního věku s nadprůměrným příjmem. Velmi často sahají po biopotravinách těhotné ženy a matky s malými dětmi, které jim chtějí dopřát kvalitnější jídlo. Vyplývá to z průzkumu agentury Greenmarketing pro rok 2007.
Průměrná spotřeba biopotravin na jednoho obyvatele byla v loňském roce 126 korun, což sice znamená výrazný nárůst oproti předcházejícímu roku, ale stále je toto číslo velmi nízké v porovnání se zeměmi, jako je Rakousko nebo Německo.
Motivy vedoucí k nákupu biopotravin jsou různé, od ovlivnění reklamou přes snahu zlepšit podmínky zemědělsky chovaných zvířat – například krávy mají volný přístup na pastvu a drůbež se nechová v klecích – až po péči o životní prostředí. Ekozemědělci neznečišťují půdu, vodu, vzduch, pečují o krajinu i větší rozmanitost živočišných a rostlinných druhů. Svou roli hraje také přesvědčení lidí, že biopotraviny jsou kvalitnější a jejich původ je dohledatelný. Nekupují tedy anonymní výrobky.
K říjnu 2008 bylo v Česku téměř 340 tisíc ha obhospodařováno v režimu ekologického zemědělství, což tvoří osm procent z celkového množství zemědělské půdy. Většinu tvořily pastviny, jen minimum byly sady, pole nebo záhony se zeleninou. Velmi výrazně však narůstá plocha biovinohradů. Celkem je u nás 1800 biofarem a 410 biovýrobců. Český trh s biopotravinami je jedním z nejrychleji rostoucích v Evropě. V současné době nabízí zejména mléčné produkty z kravského i kozího mléka, zeleninu, ovoce, bylinky, pečivo, vybrané druhy obilovin a luštěnin, čaje, vína, med a maso. Naopak na trhu chybějí uzeniny, ovoce, zelenina, ale i pečivo v biokvalitě. A tak se více než polovina biopotravin musí do Česka dovážet, nejčastěji z Německa a Rakouska, ale výjimkou nebyla ani jablka z Nového Zélandu nebo cibule z Argentiny.
Tušíte, co všechno může být bio? Připravili jsme pro vás malou galerii, do které jsme ovšem nastrčili jeden nebio-produkt. Zkuste si zahrát naši tipovačku NAJDETE VETŘELCE?
Co si myslíte vy? Jsou bioprodukty pouhým módním výstřelkem? Jste bio?
