JIŘÍ JANEČEK je za naše peníze v naprosté pohodě...
OSM KAVČÍCH HŘÍCHŮ ZA NAŠE PENÍZE Vzhledem k rozložení sil v Radě ČT bude JIŘÍ JANEČEK (52) v květnu téměř jistě zvolen generálním ředitelem České televize na dalších šest let. Pro ty, kteří chtějí dávat své peníze na zajímavý program vytvářený výkonnou a otevřenou firmou s vizí, to není dobrá zpráva!
Jiří Janeček mohl být úspěšným vědcem. Dálkově studoval chemickou průmyslovku v Sezimově Ústí a má registrováno několik vynálezů, například speciální rybářské vlasce a badmintonové struny. Jeho srdce však sevřela novinařina. V roce 1982 nastoupil v deníku Palcát, orgánu OV KSČ v Táboře, kde to dotáhl až na vedoucího redaktora. Uměl k článku vymyslet úderný titulek (K prohloubení komunistické výchovy; Důraz na konkrétní činy; Když progresívně, tak brigádní formou; Každý by měl dělat jako na své zahrádce) a svými rozhovory s vysokými funkcionáři kraje obdařenými charakteristickým stranickým tykáním určoval stranickou linii listu.
Například reportáž, která vyšla 26. září 1984 pod názvem „Se zápalem pro věc“, začíná sugestivně: „Sedím, ani nedutám, stejně jako čtyřicítka posluchačů stranického vzdělávání, kteří se tady – v učebně VUML – scházejí každý čtvrtek ... Bez zbytečných frází, se zápalem pro věc vysvětluje (lektor) osmnácti- až pětadvacetiletým posluchačům problematiku tak složité vědy, jakou jsou základy vědeckého komunismu ...“
(Komletní text reportáže „Se zápalem pro věc“ najdete ZDE.)
Není divu, že takový talent byl v roce 1985 přijat k dálkovému studiu na fakultu žurnalistiky a v roce 1989 se poprvé objevil na obrazovce v převleku jihočeského zpravodaje. Stal se moderátorem Událostí a Kavčí hory si zamiloval. V knize Kdo je kdo – osobnosti české současnosti se můžeme dočíst Janečkovo krédo: „Chovat se tak, abych se vždy mohl každému podívat do očí.“ Škoda že tuhle zásadu neuplatnil, když jako adept na ředitele instituce, která má ve svém kodexu podmínku morální bezúhonnosti, nedokázal přiznat, že byl devět let v Komunistické straně Československa.
Místo toho napsal osobní vyzvání, popisující setkání otce se synem („A tatíku, máš rád svoji práci?“ „Samozřejmě, vždyť jsem si ji vysnil a za ta léta tam znám snad každou cihlu.“ „ K čemu bys jí přirovnal?“ „To jsou mi ale divné otázky, já nevím, možná je to taková moje druhá máma. Taky mě – obrazně řečeno – učila chodit a tu a tam mi dala i pár facek, když jsem byl klackovitej.“ V malých hnědých očích se zablesklo, ten můj ježatý klon zvážněl a vystřelil. „A je správný nechat mámu na holičkách?“). Příběh končí sugestivně: „A tak jsem se rozhodl. Koneckonců na ústup je vždycky času dost.
A pak dlužím to té své druhé mámě, všem lidem, kteří mě poprosili o pomoc, a hlavně tomu malému klukovi, který by neměl přestat věřit na ideály.“ Když v průběhu volby ředitele uslyšela radní Helena Fibingerová tuhle story, podle očitých svědků se rozplakala dojetím a statečný táta se mohl pustit do práce.
Podíváme se, co se svou „mámou“ nenápadný Jihočech během šesti let provedl a zda poskytuje garanci kompetence v předvečer volby, která rozhodne, bude-li u kormidla na Kavčích horách další funkční období. Zřejmě bude (současné rozložení sil v Radě ČT je prý 10:5 v jeho prospěch), po rozhovorech se současným i bývalými zaměstnanci, zástupci profesních organizací, Rady ČT, soukromými výrobci programů a externími spolupracovníky si však vůbec nejsme jisti, zda to bude dobré rozhodnutí.
A to z následujících důvodů:
1. MILICIONÁŘŮV PŘÍTEL
Jedenáct dní po svém nástupu přivedl Janeček Františka Lamberta bez výběrového řízení na post vrchního ředitele. Spolustraník a přítel z Tábora (malá soutěž, počítejte se mnou, kolikrát se jméno tohoto jihočeského města ještě v článku objeví – pozn. aut.) dostal pod sebe dvě superstrategické složky řízení televize: peníze a program. Agilní Lambert přišel s „úsporným balíčkem“, který byl pro televizi na prahu digitalizace životně důležitý. Svou reformu nemohl dokončit (mnozí uznávají, že televizi postavil finančně na nohy, mimo jiné na úkor kvality programu), poněvadž se ukázalo, že před Listopadem oblékal uniformu Lidových milicí. Vzápětí nastal konec jednoho jihočeského přátelství: Janeček, který věděl, že zaměstnáváním bývalého milicionáře tři a půl roku porušuje zákon, hodil Lamberta přes palubu. Prohlásil, že mu o členství v LM neřekl. Lambert tvrdil opak.
2. TÁBOR
Česká televize má v současnosti třináct (!) ředitelů, a jak vzpomíná bývala programová ředitelka ČT Eva Vrtišková, mají k dispozici luxus v takové výši, že se takové požitky zdráhala využívat. „Auto s řidičem a zároveň i proplácený služební vůz byl jen jedním z nich.“
Jan Mrzena, šéf Rady ČT, která Janečka zvolila ředitelem, byl – ačkoli je to krajně neobvyklé – po skončení svého mandátu jmenován personálním ředitelem. Jen na okraj, je z Tábora. Na místo provozního ředitele přivolal svého kamaráda Vladimíra Karmazína. Karmazín byl – jak uvedl v životopise – od roku 1986 do roku 2000 zaměstnancem Policie ČR, ačkoli do roku 1989 existoval pouze Sbor národní bezpečnosti. Do roku 2004 byl zástupce středního odborného učiliště stavebního a je to rovněž straník a rovněž je, jak jinak, z Tábora. Na Kavkách se mu říká ředitel pro parkoviště.
Janečkovo počínání komentuje „zlobivý“člen Rady ČT Jiří Voráč, který do ní vstoupil ve stejný rok jako Janeček do funkce generálního ředitele. „Personální politika Jiřího Janečka je, mírně řečeno, zvláštní, přičemž nejde o ojedinělé omyly, nýbrž o soustavný problém. Ten se projevuje vysokou nestabilitou, respektive vysokou fluktuací ve vrcholných manažerských funkcích, které obsazují osoby málo způsobilé a mnohdy až obskurní, ale oddané. Na strategické pozici ředitele programu se vystřídalo již pět lidí, stejný počet se otočil na ředitelské funkci v Brně, kde současně prošlo klíčovými funkcemi šéfů programu a výroby přes deset lidí!“
3. BRNO
Karel Burian není z Tábora! Má jiný problém: brněnskému studiu šéfuje tento bývalý stranický kádr navzdory tomu, že už v roce 2001 byl odvolán z pozice šéfa zpravodajství. Kontrola ředitele Jiřího Balvína ve své závěrečné zprávě konstatovala existenci skrytých reklam a manipulaci se zpravodajskými příspěvky.
Zkušený televizní praktik Ivo Mathé (ředitel ČT do roku 1998) v komentáři do brněnské Rovnosti pod titulkem Pirát z Brna mimo jiné napsal: „Karel Burian si musí vzpomínat na zděšení, které vyvolával svými reportážemi z libovolného brněnského veletrhu či výstavy. Někdy nebylo třeba jet ani na výstaviště – když se hodilo oslavit nějakou spřízněnou firmu.“ „Hrdina“ toho článku byl Janečkovi přesto dost dobrý na to, aby jej před dvěma lety navzdory masívním protestům brněnských elit instaloval do čela druhého největšího studia v zemi. Pro srovnání: Ředitelka švédské veřejnoprávní televize Marie Curmanová dostala okamžitou výpověď za to, že vlastnila šest procent akcií v soukromé mediální společnosti. Správní rada televize to označila za střet zájmů. Curmanová podle ní ztratila důvěryhodnost.
4. POPLATKY
Jiří Janeček po schůzce s tehdejším premiérem Paroubkem, šéfy Novy a Primy kompromisně souhlasil s tím, že ČT vymění část reklamního času za vyšší koncesionářské poplatky. K jejích vymáhání později najal právnickou firmu, která však postupovala metodou pokus – omyl, odnesla to spousta nevinných lidí. Loni v srpnu z toho byl skandál jako hrom.
Co se s poplatky dál dělo na Kavkách, zjišťujeme až nyní. Ještě než byl Lambert odejit, vytvořil jakýsi fond poplatků. Jelikož peníze z něj nevracel do výroby, ale vykazoval jako zisk, musí nyní Česká televize zaplatit půl miliardy za dodatečnou daň a další půl miliardy jako penále za její nezaplacení. Radu ČT zcela zbytečná ztráta miliardy korun zjevně netrápí.
5. PROGRAM
Šetření na programu patří k dobrému bontónu ČT už od Lamberta, i když už k němu není akutní důvod. Letos byl rozpočet České televize navýšen na rekordních 7,3 miliardy korun. Na faktickou tvorbu programu jde pouze 2,145 miliardy korun čili ještě o čtyřicet miliónu méně než loni. Šéf Asociace režisérů a scenáristů Miroslav Adamec trefně podotýká: „Každý podnik, který spotřebuje víc, než vyprodukuje, je odsouzený ke krachu nebo k zásadní rekonstrukci.“ Na pořadech je to vidět. Dramatická tvorba, kdysi výkladní skříň České televize, je až na výjimky prakticky nekoukatelná. To, co by se mělo odehrávat na Kavčích horách, čili aktivní dramaturgie, hledání látek, podpora scenáristů, se v současné době odehrává v TV Nova. Příznačná situace nastala rok po Janečkově nástupu, kdy pánové Dušan Kukal a Karel Greif přinesli do centra dramatických pořadů námět na seriál, který si jeho šéf Ivan Hubač přečetl a se slovy, že seriál z hokejového prostředí přece může napadnout každého, jej napsal sám. Dodnes se o „Poslední sezóně“ mluví jako o odstrašujícím příkladu pádu seriálové tvorby České televize, jakož i produkty placementu. Logo sponzora bylo téměř v každém záběru.
Většina dobrých autorů pro ČT přestala dělat. Bojí se praxe, kterou mi jeden z nich popsal. Přinesete námět, proplatí vám tisíc osm set korun s tím, že je akceptovatelný.
Přidělí vám režiséra, který ovšem řekne, že látku vidí jinak, a zpracuje ji se svým scenáristou. Tímto způsobem především hranou tvorbu ovládá třicet čtyřicet „autorských“ dvojic, které vytvořily příkop mezi sebou a zbytkem světa. Absenci soutěže konstatuje i šéf z Asociace režisérů a scenáristů Miroslav Adamec: „Programy by měli nabízet nezávislí producenti na základě přehledných výběrových řízení. Dnes rozhoduje o všem pár lidí.“
6. ZÁVISLOST
V roce 2005 se autoři publicistického pořadu Milan Šíma a Miloš Čermák několikrát satiricky obuli do tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka, napsal kvůli tomu šéf Úřadu vlády Ivan Přikryl výhrůžný dopis vedení televize, Radě ČT i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Jiří Janeček vzápětí pořad Bez obalu kvůli „ekonomické náročnosti“ zrušil. „Zásadně odmítám interpretaci některých médií, především MF DNES a Lidových novin, které tuto kampaň vyvolaly, že byl pořad ČT zrušen z politických důvodů, dokonce snad na můj popud. Tato interpretace je zcela nepravdivá.“ Když později vyšlo najevo, že jeho přímý podřízený vyhrožoval České televizi, tvrdil, že o dopise nevěděl. Samozřejmě, samé nepřímé indicie o ovlivňování chodu televize. Stejně jako ta, že vedení ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem dnes jednomyslně podporuje Janečkovo znovuzvolení.
7. TLAK
V červenci roku 2004 si Janeček přivedl na post programové ředitelky Evu Vrtiškovou, která ve funkci vydržela deset měsíců.
Odešla na vlastní žádost se slovy: „Problémy mezi mnou a generálním ředitelem byly nepřekonatelné.
Kolem televize jsou partičky, které bojují, aby se dostaly na obrazovku. Tomu jsem nechtěla podlehnout, ale nebylo v mých silách to bez podpory Jiřího Janečka změnit.“ V osobním rozhovoru mi řekla: „Praxe byla často taková, že se ke mně dostal námět na pořad a bylo mi doporučeno, že se na něm má pracovat, protože ho přinesl ten a ten. Přestože byl ten námět evidentně špatný. Jako by bylo důležitější, kdo přichází, než samotná kvalita námětu. Na druhou stranu jsem zjistila, že tam dva roky leží výborný projekt, ale bylo téměř nad lidské síly najít jej a dostat z centra. Dramaturg ho přede mnou prostě utajil. Zkrátka hrálo velkou roli, komu v televizi svou látku předáte a zda vám dotyčný chce pomoct, či nikoli.“
8. AROGANCE
Když jsem řediteli posílal dotaz, zda cítí jako problém své členství v KSČ, předběhl jeho odpověď tiskový mluvčí Ladislav Šticha v intencích všeobjímajícího morálního relativismu: ... „otázka na členství v KSČ mi v zemi, kde bývalí aktivní dlouholetí soudruzi sedí v Parlamentu, Senátu a na dalších významných postech, připadá trochu smutně paradoxní, ale byl krátce v KSČ, ať si to okomentuje.“ Šticha ale umí být i přísný. Novinářům z Rovnosti pohrozil soudem, avšak arogance, s jakou napsal e-mail Ferovi Feničovi, soukromému producentovi, který má na kontě přes tisíc pořadů pro Českou televizi, opravdu nemá obdoby. (Viz. rozhovor s Fero Feničem ČT NA VLASTNÍ KŮŽI)
Co si o působení Jiřího Janečka v čele České televize myslíte vy? Přejete si, aby pokračoval ve své funkci?
Úzce související články:
ČT NA VLASTNÍ KŮŽI (rozhovor s Fero Feničem) (Reflex 9/2009)
NESPRÁVNÝ MUŽ NA NESPRÁVNÉM MÍSTĚ (Jiří Janeček vyhovuje všem) (Reflex 9/2009)
ZANIKNE ČESKÁ TELEVIZE? (názor Jana Krause) (Reflex 9/2009)
