ZLEVA DOBRÝ

ZLEVA DOBRÝ

ZLEVA DOBRÝ

„Chceme se podílet na moci nejen na obecní úrovni, ale od letošního podzimu i na úrovni krajské,“ zavelel k útoku NA VII. SJEZDU KSČM její předseda a současně kandidát na tuto funkci Vojtěch Filip. Soudě podle brunátné tváře si nedělal legraci. V sále královéhradeckého centra Aldis si ji nedělaly ani tři stovky delegátů. Při biologickém úbytku víc než desítky voličů denně jim ale moc času nezbývá.


„Sjezd KSČM jistě vzbuzuje velká očekávání i v české společnosti,“ pokračoval předseda. „Jsme nejpočetnější česká politická strana a druhá nebo třetí nejúspěšnější strana ve výzkumech veřejného mínění nebo ve volbách.“ Poté Filip, malý právník s masitou tváří bez výrazu, jež se při projevu mění v odhodlaný škleb, vyzval k třídněpolitickému džihádu: mluvil o strýčku Samovi, globálním kapitálu, sociální spravedlnosti a hrdinech, z nichž se stali profesionální zabijáci. A taky o české společnosti, jež prý byla nejsvobodnější osmnáct let po únoru 1948. Zaslechl jsem něco i o vazbách, kádrech, nástrojích, mocenských siločarách a azimutech.
Právě u azimutu se zvedli dva arabští komunističtí delegáti, naslouchající projevu se sluchátky v uších v řadě za mnou, a odebrali se k baru. Chlebíčky a falešné espreso tady prodávala blonďatá servírka „Hanka“ s neobvyklým dekoltem. Poprvé v životě jsem souhlasil s arabskými komunisty a odebral se k baru taky. Pro zachování příčetnosti občas neexistovalo lepší místo.

ZTRACENÝ BOJ

Komunistický sjezd se vždycky koná v nejobludnější budově města, nejlépe komunistickém paláci hrůzy. Královéhradecké centrum Aldis je přesně takové. Je tak velké, že by v něm každý novinář i delegát mohli mít svůj vlastní sál, a ještě by zbylo na další partaj. Ve foyeru velikosti fotbalového hřiště lkavě pělo „Aleluja“ trio muzikantů.
Málem jsem je považoval za narušitele sjezdu, aleluja obvykle nejde s komunismem moc dohromady. Záhy jsem ale nad jejich hlavami uviděl billboard s nápisem „ŘEKNI SVÉ RADARU“ a vše bylo v pořádku. Kousek odtud prodávalo duo odbornou literaturu, jako třeba Reportáž psanou na oprátce.
Sjezd probíhal v hlavním sále, autory budovy laděném do oranžovohnědého odstínu. Vedení ÚV, víc než dvacítka hlavounů, sedělo u dvou řad stolů potažených rudým suknem, za sebou českou vlajku, logo s třešněmi a plátno na přenos projevů. Dvě stě sedmdesát šest tajně zvolených delegátů sedělo naproti, seshora zčásti zakrytí galerií pro novináře a hosty. Mezi ně patřili především komunisté ze spřátelených zemí, jejichž domácí i zahraniční politiku bychom zhruba praktikovali, kdyby se i naši komunisté zmocnili moci: například z Běloruska, Číny, Kuby, KLDR a Sýrie. Na protilehlých bocích galerie visel nápis STOP REFORMÁM, KTERÉ ŠKODÍ VŠEM a slogan S LIDMI PRO LIDI.

Sjezd KSČM není veselá záležitost – a nejen kvůli ideologii.
Průměrný věk 83 000 členů partaje je 55 let, což s sebou nese jistá specifika. Svým způsobem začíná partaj připomínat bizarní sektu: některé členy trápí motoricko-duševní potíže, jiní kolem sebe mají horší vzduch, snad kvůli materiálu obleků. Většina dodnes nosí oblečení z osmdesátých let, což nebyla v komunistickém bloku módě zaslíbená doba. Někteří se při projevech nespletou a místo KSČM řeknou KSČ. Na chodbách centra jsem celý den potkával starší zpocené chlápky, co si hřebenem sčesávali na správnou stranu přehazovačky. Ženy nosí skoro průsvitné blůzy a na hlavě jim sedí díla, jaká visívala na fotkách za okny komunistických kadeřnictví.
Nad pisoárem pánského WC jsem o přestávce zaslechl tenhle delegátský rozhovor:
„Tak co, bojujete tam u vás? Je to potřeba.“
„Bojujem, ale je to těžký. Pomalu už nám tam nezbyla žádná fabrika. A tu jedinou vlastní Italové.“
Začalo mi být komunistů trochu líto.

VŠICHNI ROVNI V MIZÉRII

Jen do chvíle, kdy se v hlavním sále chopil mikrofonu dvaadvacetiletý delegát v červeno-oranžové košili i kravatě s tváří vesnického kádru středního věku a hlasem školáka. Zapáleně mluvil o nutnosti KSČM pro společnost a o tom, potřebujeme pány jako Filip, Dolejš a další. Hned po něm si vzal slovo ještě radikálnější mladík s brýlemi. Milan Krajča, ideální typ pro prověrkovou komisi. Militantním hlasem, jenž jako by ani nevycházel z nesmělého obličeje, vyzval k protestům, demonstracím a generální stávce. Prý probíhá překrucování dějin proti komunistům, kampaň médií a rozpouštění organizací jako Komunistický svaz mládeže.
Ošklivou pravdou o komunistech je, že zatímco jim vymírá tradiční základna, nastupuje mnohem radikálnější a militantnější mládí.
„Odklon od vědecké teorie a příklon k přízemnímu prakticismu jsou důvodem naší porážky,“ řekl ve svém projevu, jenž měl být i volební, Stanislav Grospič, jeden z kandidátů na předsednické místo.
Hned v úvodu odsoudil nenávistným hlasem buržoazní ekonomy, kteří rozdělili naši zemi na chudé a bohaté, stejně jako nedostatek kádrové a ideové práce se členy partaje; načež ještě zatratil buržousty, kteří nebudou KSČM nikdy volit. Načež trochu přepnul, hlasem i dikcí. Mluvil o půlmiliónu živnostníků, kteří by prý komunistům mohli svůj hlas dát, a o dvou a půl miliónu důchodců, z nichž mnozí jim ho i dávají.
„Co by bylo mou prioritou?“ zeptala se Soňa Marková, místopředsedkyně a kandidátka na předsedkyni ÚV.
Drobná brunetka v bílém kostýmu mluvila o socialismu a sociálně spravedlivé společnosti, prosazované demokratickými prostředky. KSČM prý vnímá jako moderní levicovou stranu, takže i proto se chce zaměřit na genderovou rovnost. Zajímavá slova od komunistky. Naposled když se komunisté pokusili o genderovou rovnost, skončilo za volantem traktorů a v kravínech víc žen než mužů. Tak daleko zatím nejsou ani ve Skandinávii.

ČOUDÍCÍ TRABANT

Jako poslední z kandidátů (Miroslav Grebeníček přešel do ilegality) na sjezdu promluvil europoslanec a místopředseda KSČM Miloslav Ransdorf. Nepochybně vzdělaný a inteligentní doktor historie je smutným důkazem toho, jak to dopadne, když si i velmi chytrá hlava špatně utříbí myriádu teorií, myšlenek a společenských vzorců. Ransdorf není militantní ani nenávistný, po letech v Bruselu jeho komunismus připomíná salónní ideál rovnostářské společnosti bez mrtvol a lágrů. I proto jej KSČM v médiích zneužívá jako maskota svého lidství a rozumu.
Ransdorf na sjezdu necitoval ani neodkazoval na velká jména dějin, ale především na sebe. Když dostal na posledním sjezdu směšných pětadvacet hlasů, zachránil tím prý ČSSD i ODS; právě on by jim v čele KSČM ukradl hlasy. Na partaji zkritizoval kdeco: odtržení teorie od praxe, stárnutí členské základny, mizernou mediální politiku. Delegáty vyzval, aby se levice zase stala nositelem nejmodernějších myšlenek, jak tomu prý v Evropě vždy bylo. Zaslechl to v debatě v německé televizi.
„Komunistická reprezentace je dnes jako trabant: poslouží, ale nenadchne,“ prohlásil na závěr svého projevu, prodlouženého na osm minut.
Jako každý snílek i Ransdorf rád přehání. Kromě 83 000 členů dnes komunistická reprezentace nikomu neposlouží ani nikoho nenadchne. Trabant je vedle ní rolls-royce.

ZASE JÁ

Nevím, jestli delegáti nakonec kandidáty kroužkovali, křížkovali, nebo obojí. Neznám podrobně ani jejich program. Specifikem komunistů totiž je, že kromě patologické nenávisti ke všem ostatním žádný vlastní program nemají. Věří pouze ve vlastní historii a její pokračování. Smířlivější slova v televizi jsou mediální manipulací.
V sedm večer přečetl Pavel Kováčik výsledky volby: Marková získala pět hlasů, Ransdorf 22, Grospič 70, Filip 176.
Krátce poté přišel staronový předseda do tiskového střediska. Co říkal, je celkem jedno; komunisté si napíší do programu jakoukoli líbivou pitomost lahodící uchu staršího voliče se základním vzděláním. Svým způsobem je dobře, že Filip zvítězil. Představte si, že by opustil politiku a místo toho stál jako právník na straně spravedlnosti. Sotva domluvil, rozlehly se chodbou tklivé tóny elektrických varhan. Úplně stejné vždy zněly v komunistických detektivkách během závěrečné katarze, kdy někoho vedli v klepetech.


Bohumil Pečinka: FILIPŮV PŘEVRAT

Sjezd KSČM v Hradci Králové v sobě měl určitý paradox. Na poslední chvíli se ho odmítl zúčastnit expředseda Miroslav Grebeníček. Podle zpráv z jeho okolí si odmítl přijet pro porážku, kterou utrpěli stoupenci jeho tvrdé linie. Nakonec sice zvítězil liberálnější Vojtěch Filip, ale zato s Grebeníčkovým programem.
Hlavním předmětem kritiky současného vedení byla ztráta třetiny hlasů v posledních parlamentních volbách, která byla všemi křídly přičítána předvolebnímu „paktu o neútočení“ s Jiřím Paroubkem. Filipova strategie vycházela z úvahy, ať levicoví voliči hlasují spíš pro Paroubka, jehož vítězství pomůže snáze komunisty vtáhnout do vládního rozhodování. Tento záměr nevyšel.
Bez zbytečné sebekritiky nakonec Filip sám změnil kurs a minimálně od voleb prezidenta republiky nastoupil trend emancipace vůči sociální demokracii. Jeho tým následně předložil sjezdu několik dokumentů, v nichž se zřetelně přihlásil k socialismu, čímž vypálil rybník stranické ultralevici.
Nejvýraznější byl ovšem na sjezdu mocenský převrat. Rozsahem a důsledky jde o největší posun od roku 1993, kdy z KSČM odešel téměř celý poslanecký klub a změnilo se vedení. Filip velmi nesentimentálně odstranil z předsednictva, ÚV i místopředsednických funkcí všechny stoupence Miroslava Grebeníčka. Tento neohlášený převrat má být završen v následujících měsících, kdy chce staronový předseda Filip provést i čistky ve stranickém aparátu. V KSČM začíná Filipova éra.


Co si o sjezdu KSČM myslíte vy?