Změňte ten zákon!

Změňte ten zákon!

Změňte ten zákon!

Málokdy je tak jasné, že je potřeba změnit legislativu, jako v případě neonacistického pochodu Plzní a historii jeho zakazování a povolování. Ve hře je na jedné straně zásadní demokratická svoboda — svoboda shromažďování –, na straně druhé pak úcta k obětem historických tragédií a elementární lidská slušnost. Přesto lze rovnováhu slučitelnou s demokracií najít.



Sobotní Plzeň je jako vylidněná a ve vzduchu je cítit napětí. Není divu — v pátek večer, večer před dnem D, či spíše dnem N (nácků), byla v hlavním čase všech televizních zpravodajství právě chystaná demonstrace a pochod neonacistů. A počítalo se s účastí tří až čtyř stovek plešatých, což už je poměrně značná síla.
Tomu odpovídalo i přichystaných tisíc policistů — a i oni, tisícovka chlapů v uniformách ve městě, přispěli k celkově mrtvolné atmosféře toho poledne. Byla jedna, pochod od autobusového nádraží měl začít za hodinu.

HLAVNĚ MLČET

Sami pořadatelé, ultrapravičáci, konečně pochopili, že by ve vlastním zájmu neměli mluvit s novináři. Zdrcující většina je totiž tak hloupá, že ze sebe a ostatních demonstrantů hned udělají idioty. Proto na webu odpor.org vychází koncem února pozvánka na pochod a text oznamující, že „zveřejněním této pozvánky končí komunikace s novináři“. Podle pořadatele demonstrace prý novináři účelově používají slova jako „neonacisté, fašisté apod.“. „Opětovně zdůrazňujeme: ŽÁDNÉ URBANOVÉ MASKÁČE (tedy ty šedivé, městské), ŽÁDNÉ LAHVÁČE A ŽÁDNÁ KOMUNIKACE S NOVINÁŘI,“ vyzývá pozvánka na serveru.
Když jsem viděl na Americké hned u mostu první naziskupinku, měli tři z pěti maskáče a všichni lahváč — ta disciplína už prostě není, co bývala. Pak jsem došel na autobusové nádraží — zrovna ve chvíli, kdy se od masy snad padesáti neos postávajících před Škodovými závody u sochy utrhla třicetiholohlavá skupina, která vyrazila do hospody U námořníka. Není to skinheadská hospoda, jen to na Námořníka padlo, že je blízko nádraží. Jejich odchod byl zapříčiněn prohlášením pana Bureše, nahlašovatele pochodu, že se vše kvůli větrné kalamitě odkládá.

HISTORIE POCHODU


Na samém počátku plzeňského pochodu byly události v Praze. Tam náckové či, jak se pěkně říká, „osoba spjatá s neonacistickou scénou“, pan Erik Sedláček, svolali na výročí křišťálové noci, na desátý listopad, demonstraci Mladých národních demokratů. Chtěli projít pražským židovským městem pod záminkou protestu proti české účasti ve válce v Iráku.
Pražský magistrát demonstraci nejprve povolil, pak zakázal a jako protidemonstrace se sešly zcela nesourodé skupiny lidí od běžných slušných lidí po mladé levicové radikály z Antify. Policie zadržela většinu nácků, co na zakázanou demonstraci směřovali, ve Vysočanech a ti z nich, kteří se přece jen dostali na Josefov, dostali přes hubu od Antifašistické akce.

To natolik pobouřilo nácky na Západě, že na výročí prvního transportu plzeňských Židů, na devatenáctý leden, svolali do Plzně nácky na další pochod, tentokrát pod záminkou protestního pochodu za svobodu slova. Svolavatelem byl vyhlášený nácek Václav Bureš z Přeštic, dnes jedenatřicetiletý člen kdysi existujícího ultrapravicového Národně sociálního bloku. Není vizuálně skinhead, ale přesto se tradičně účastní akcí Národního odporu.
Magistrát akci zakázal a do Plzně přijelo nanejvíc dvacet neos, kteří v policejním kordónu došli na vzdálený dohled synagógy a pak zase zpátky. O akci jsme psali v letošním Reflexu číslo 5. Pan Bureš se ale odvolal k soudu a ten jeho nárok pochod uspořádat potvrdil. Termín si stanovil na první březnovou sobotu a média očekávala až čtyři stovky neonacistů a jejich sympatizantů.

PROČ JE TO LEGÁLNÍ?


Na celém neonacistickém pochodu je nejtrapnější, že proběhl podle zákonů této země. A tato skutečnost — totiž že u nás mohou náckové pochodovat v souladu se zákonem — je snad nejlepším argumentem, proč zákon změnit. Když u nás někdo, kdokoliv, nahlásí pochod či demonstraci za nějakou legální myšlenku, například na protest proti jím proklamovanému porušování svobody slova nebo shromažďování, tak úřady nemají právo mu to zakázat. A je to dobře, se svobodou shromažďování stojí a padá demokracie. Není-li však demokracie silná, padne stejně.
Ta naše ale dosud není tak silná, aby se vyrovnala s obezličkou lži. Úřady — pokud náckové nebo třeba pedofilové v nahlášení demonstrace lžou a uvedou nepravdivý důvod svého shromáždění — nemají žádnou právní možnost jim v tom zabránit. Proto náckové dle svých slov přijeli vlastně na demonstraci za svobodu slova, ne na neonacistickou demonstraci. A všechno měli legální.

To není v Evropě úplně samozřejmé. Podle policejního experta na extremismus Jiřího Kopečného třeba v Německu platí, že pokud je účel demonstrace jen zastírací záminkou, má radnice právo nařídit přesunutí trasy pochodu či místa demonstrace. Bez omezení shromažďovacího práva by úřady prostě měly možnost zabraňovat takovým nepřijatelnostem, jako je v den výročí pogromu pochod nácků kolem synagóg. Kdyby úřady mohly nařídit náckům, aby pochod uskutečnili například od borské věznice na Borská pole, nikomu by to nevadilo. Nemusela by se scházet protidemonstrace a akci by ohlídalo sto, ne tisíc policistů. Daňové poplatníky by to stálo mnohem méně peněz.

NA FÉROVKU ZEZADU

Před sochou mezi autobusovým nádražím postávalo několik desítek lidí, kromě skinů i několik starších mužů z Dělnické strany. Čekalo se, až se objeví část demonstrantů zdržených řáděním větru. Zbytek nácků popíjel u Námořníka a to celé hlídala policie pořádková, dopravní, kriminální, tajná, jízdní a v záloze byla (kdyby se uklidnil vítr) i helikoptéra. Celé to ve výrazně větším rozsahu než v lednu.

Značná část nacistů nebyla kvůli kuklám vidět a ti nezahalení se dělili na dvě vizuálně odlišné skupiny. První z nich, odrůda „golem křivohlavý“, se vyznačuje maskáči, bomberem a křivou vyholenou hlavou. Na sociálním žebříčku uvnitř tlupy je podobně jako u šimpanzů bonobo výše postavený ten jedinec, jenž je větší, tlustší a také vypije nejvíce piva — to opice nemají. Tato odrůda dnešního českého neonacisty je spíše funkcí psychopatologie než sociálních vlivů. Jedinci, kteří by se nikde jinde než u nácků prostě nechytli, a totéž platí i pro dívky-nacinky, jichž bylo na akci snad patnáct.
Sociologické faktory jako příčinu lze možná tušit u druhého typu neonacistů, u krpatců tesilových. Jde o trochu neduživé útlé mládence, kteří se snaží oblékat s onou maloměšťáckou solidností, v jaké vzhledově vynikal Adolf Hitler, génius průměrnosti. Bývají to ideologové, rádobypolitici ultrapravice a také správci neonacistických serverů.

Pak se objevil pan Bureš a začaly projevy. Promluvil vůdce Dělnické strany pan Tomáš Vandas, hovořil o vlastenectví shromážděných neonacistů, po něm nevýrazně cosi četl o nesvobodě projevu u nás pan Bureš. Demonstranti pak drželi minutu ticha za Palestince, co zemřeli v boji s Izraelem. Pokud dobře rozumím, tak za lidi, kteří se odpálili v izraelských autobusech s lidmi.
Nakonec vystoupil zakuklenec v černé bundě a podivné, snad ochranné vestě, jenž byl představen jako autonomní nacionalista. Jak poslouchám, cože to povídá do ampliónu, tak koukám: mládenec má v kapse nůž. Takový ten s klipsou, kterou měl zvenku vidět na kapse. Kdo hlásá právo a řád, měl by první dodržovat zákony. Chodit se zbraní na veřejná shromáždění se ale nesmí ze zákona.
Tak jsem „autonomního nacionalistu“ hned udal.
Přišli muži z policejního antikonfliktního týmu a nůž mu vzali. Vtom mne někdo udeřil, jak jinak než zezadu, pod levou lopatku. Padl jsem dopředu, zachytl se levou rukou o podstavec sochy, vstal, obrátil se a lidé kolem — novináři i náhodní zvědavci — mi ukázali, kdo na mne zaútočil. Já přivolal policisty, ti muže, byl to krpatec tesilový, zadrželi. Pak mne odvezli jako poškozeného na výslech a s průvodem nácků vyrazil samotný fotograf Tomáš Tesař.

ANTIFA NEMÁ DOVOLENOU

Neonacistů byly v jejich nejlepší chvíli nanejvýše dvě stovky, zatímco antifašistů bylo u synagógy pět set. Všechny (u synagógy pochopitelně) moc mrzelo, že policie vytvořila mezi oběma tábory hradbu. Náckové by byli biti jak v Praze desátého listopadu loňského roku.
Takže demonstranti došli ne k synagóze, ale jen na dohled od ní, zaskandovali si, Antifa z druhé strany policejního kordónu si zaskandovala také a pak náckové synagógu obešli na hlavní náměstí, kde pochod končil. Jednu skupinu opět policisté dovedli na autobusové nádraží, druhou na vlakové a v Plzni pro ten den náckování skončilo. Část skinů se pak přesunula do hospody v Jenči u Prahy, kde probíhal neonacistický koncert až do tři čtvrtě na jedenáct, kdy jej policie ukončila. Pořadatel koncertu byl — jaká náhoda — ten zakuklenec s nožem.
K synagóze se díky lidem, kteří ji přišli bránit, neonacisté nedostali. Náklady na celou akci však s největší pravděpodobností překročily patnáct miliónů. Policistů totiž bylo více než v Praze, kde v lednu stál zásah právě tolik. Už jen kvůli úspoře státních peněz je proto potřeba změnit zákon, jenž by propříště podobné demonstrace dokázal vykázat tam, kam patří. Někam k městské skládce.



Myslíte, že v případě, kdy je účel demonstrace jen zastírací záminkou, by česká legislativa měla umožnit úřadům přesunout trasu pochodu či místo demonstrace?