V rámci právě skončeného EVROPSKÉHO TÝDNE MOBILITY se i v Čechách debatovalo o cyklodopravě a zklidňování automobilového provozu ve městech. Zatímco v počtu kol a délce značených cyklotras jsme konkurenceschopnou evropskou velmocí, cyklodoprava jako alternativa automobilismu u nás prakticky neexistuje. Proč?
Pokud někoho zajímá rozložení názorů veřejnosti na to, je-li rozumné jezdit na kole po městě, ať se podívá na www.reflex.cz (MAJÍ CYKLISTÉ ZABLOKOVAT MAGISTRÁLU?). Zkusil jsem tam vyprovokovat diskusi sloupkem, který tvrdí, že politici na podporu cyklodopravy v Praze kašlou, snaha domluvit se s nimi je marná a je čas na razantní protesty, jako je třeba blokáda magistrály. Debata pod tím textem je zajímavá. Jsme v Čechách, kde se razance tohoto typu nenosí, takže pro blokádu mnoho hlasů nenajdete, ale jinak se diskutující rozdělili na dvě skupiny. Na cyklistickou, jež si stěžuje, a zbytek, který jim nadává. Přesvědčení, že kolo do města, a do Prahy zvlášť, nepatří, je pořád velmi silné, opakují se stále stejné argumenty. Tady je na ně odpověď.
TÁHNĚTE NA CYKLOSTEZKY
Když jsem telefonoval na pražský magistrát se žádostí o informace, ochotná slečna z tiskového mě odkázala na jakéhosi úředníka, „který má cykloturistiku na starost“. Bránil jsem se, že se mi nejedná o výlety na kole, ale o cyklodopravu ve městě, avšak dostalo se mi chlácholivého ujištění, že to řeší tentýž pán. Symptomatické. Hlavní argument odpůrců městských cyklistů je, že se mají klidit na cyklostezky, kde je žádná auta neohrožují. V moderním městě se na kole jezdit nedá a v kopcovaté Praze už vůbec ne.
To první se dá vyvrátit snadno, stačí výlet do Vídně, Kodaně nebo Amsterdamu. Ten druhý argument má větší váhu a hluboké vltavské údolí opravdu bylo po dlouhá desetiletí hlavní důvod, proč se v Praze na kole jezdilo minimálně. Jenže v posledních deseti letech, s raketovým rozvojem cyklistické techniky, i ten ztratil smysl. S dnešními městskými odvozeninami horských kol se dá s minimální námahou vyjet prakticky všude, cyklistika je u nás mimořádně oblíbený způsob relaxace a pravidelné manifestační cyklojízdy, které pořádá sdružení AutoMat právě na podporu cyklodopravy, ukazují, že pro tisíce lidí je jízda na kole po městě součástí každodenního života. Navíc se Praha rozrostla tak, že většina města už leží na planině nad Vltavou, kde se dá na kole jezdit bez problémů.
CYKLOSTEZKY A CYKLOTRASY
Důvod, proč se přesto pořád v Praze na kole skoro nejezdí, je právě fakt, že je to nebezpečné a neexistují tu podmínky. Opět typické je směšování dvou zdánlivě shodných pojmů. Cyklostezka je komunikace vytvořená přímo pro kola, oddělená od automobilového provozu. Takových je i na území Velké Prahy minimum a výhradně na periférii. I v širším centru byste takových míst našli jen pár. Například je takový úsek pod Nuselským mostem, ale jde o kousky dlouhé obvykle jen pár set metrů. Co v Praze existuje, jsou cyklotrasy. Tedy komunikace, kudy jezdí auta a kola dohromady a jež jsou označeny žlutými šipkami. Na normální silnici někdo přidělal značení, abyste trefili. Cyklotras máme v České republice mnoho, cyklo stezek minimum. Obecně to příliš nevadí, ve městě ano. Jet Prahou na kole je činnost podobná ruské ruletě, je jen otázka času a počtu pravděpodobnosti, kdy vás někdo sejme.
Tohle pojmologické cvičení je důležité. I pražský primátor má totiž ve zvyku oslňovat veřejnost délkou vyznačených cyklotras, v materiálech magistrátu se uvádějí různá čísla zhruba mezi 200 až 400 kilometry. Ale cyklostezek? Tam bychom se pohybovali v kilometrech, navíc jde o čistě rekreační trasy na okraji metropole.
TADY JE MĚSTO, PROSÍM
Proč se pražští radní stavějí k cyklodopravě tak macešsky? Důvody jsou dva. Ideologický a praktický. I čtenáři na webu Refl exu mají často za to, že kolo do mok derního města prostě nepatří. Snad kdyby se s cyklodopravou počítalo už od začátku, pak možná, ale dnes už je město postavené pro auta, svobodnou dopravu automobilem nelze omezovat a pro kola už není místo. V tomhle se konzervativci a socialisté na pražské radnici až vzácně shodnou. A jeden čerstvý zelený radní Petr Štěpánek na tom nic nezmění, ostatně nijak aktivní v tomto směru není. Tedy kromě toho, že se účastní s naleštěným kolem oněch občasných cyklistických manifestací.
O pochybnosti tohoto argumentu se lze přesvědčit třeba právě ve Vídni, která je svým charakterem v mnohém podobná třeba pražským Holešovicím, Vysočanům nebo Dejvicím. Oddělené cyklo stezky jsou namalované na městském asfaltu s takovou razancí, že se nestačíte divit. Jsou všude.
Na hlavních průjezdných trasách městem i jako součást pěších zón. Procházejí historickým centrem (cyklostezka přes Staroměstské náměstí a Karlův most?) a na kole můžete projíždět i jednosměrky, cyklisté mají vlastní dopravní značení a přechody. O zamykatelných stojanech na kola nemluvě.
Vrátit cyklodopravu do města, to je jen otázka politického rozhodnutí a vůle. Vídeň také není město stavěné pro cyklisty, a dnes tam jsou respektovanou součástí dopravy. Změnám v Praze nebrání moderní město, ale automobilistická zabedněnost radních.
To se samozřejmě projevuje i prakticky. Na magistrátu sice existuje „cyklistická“ komise, ale je tam chápána jako zájmový kroužek nadšenců. Může vznášet připomínky chystaným dopravním stavbám, ale až ex post, ve chvíli, kdy tlustospis projektů putuje úřadem. Připomíná to partyzána, který skryt ve škarpě přivěšuje na poslední chvíli na podvozek projíždějícího tanku minu. A když to nestihne … No pak se dějí ony humorné věci, které už patří k pražskému folklóru. Cyklostezku na vltavské náplavce vydláždilo město kočičími hlavami. Průjezdné jen pro opravdu tvrdé bikery. Nebo velké dopravní stavby a rekonstrukce, kde opět „kdosi“ zapomněl na vyznačení cyklopruhů. Nejnovější příklad – Štefánikův (dříve Švermův) most.
BYLI JSTE UŽ V HRADCI?
A konečný argument. Ano, možná město není k cyklistům příliš milostivé, ale prostě to vystihuje poměr významu automobilů a kol v dopravě. Nebuďme naivní.
Opět docela jednoduchá odpověď. Stačí zavolat do Hradce Králové. Tam nemají žádnou partyzánskou cyklistickou komisi, cyklodoprava je samozřejmou součástí dopravního generelu města. Co to znamená? Tak třeba loni magistrát pokusně zúžil tříproudou Benešovu třídu na dva pruhy a ten třetí upravil pro parkování a oddělenou cyklostezku. A sledoval, kolik lidí ji využívá, nakolik to omezuje automobilovou dopravu a podobně, protože podobné úpravy se připravují i na jiných místech. Tenhle projekt byl oceněn i v mezinárodní soutěži zklidňování městského provozu. Sledují se místa a křižovatky, které využívají cyklisté nejvíce, a plánuje se síť cyklostezek, jež je propojí tak, aby bylo možné projet městem bez kontaktu s autoprovozem. Ani v Hradci není dnes všechno ideální, ale právě tady je vidět, že první změna musí nastat v hlavách politiků a v koncepci. Ten zbytek, to už je jen ochota, práce a technické řešení. Důkaz, že je to možné, leží hodinu a půl cesty vlakem od Prahy. V Praze existuje seznam tras a cyklostezek, jejichž stavba byla zahájena v roce 2007, několik jich prochází i centrem, ale pořád jsou to nespojité kousky, které problém neřeší.
CO JE TŘEBA UDĚLAT
Takže stručný lékárenský recept pro pány Béma, Štěpánka a další. Zrušte tu cyklistickou komisi a zvěte její členy rovnou na jednání o dopravních stavbách.
Připravte konkrétní projekty zklidňování autodopravy v Praze, jejichž součástí asi budou i nemilá opatření. Třeba rozšiřování zón placeného parkování, jedna se chystá teď, od října, v Praze 7. Předložte koncepci provázané sítě cyklostezek pro celou Prahu tak, aby umožňovala průjezd centrem ve všech směrech. A než to budete mít, tak nám netvrďte, že podporujete cyklodopravu v Praze.
Co si o vztahu auto- a cyklodopravy myslíte vy?
Související články:
Tomáš Feřtek: MAJÍ CYKLISTÉ ZABLOKOVAT MAGISTRÁLU?
Tomáš Feřtek: MILÍ CYKLISTÉ, BRAŇTE SE!
Petr Holec: AUTY PROTI AUTŮM
