Levá zadní zlomená

Levá zadní zlomená

Levá zadní zlomená

Češi vynaloží na veterinární péči o své domácí mazlíčky přibližně 2,5 miliardy korun ročně. O čem tato částka svědčí? Za prvé o tom, že se některá zvířata stávají plnohodnotnými členy rodiny. A za druhé o tom, že naše země dosáhla životní úrovně, kdy špičková VETERINÁRNÍ PRACOVIŠTĚ disponují vybavením na stejné úrovni jako humánní nemocnice. Co si o boomu péče o domácí mazlíčky myslíte vy?

Češi vynaloží na veterinární péči o své domácí mazlíčky přibližně 2,5 miliardy korun ročně. O čem tato částka svědčí? Za prvé o tom, že se některá zvířata stávají plnohodnotnými členy rodiny. A za druhé o tom, že naše země dosáhla životní úrovně, kdy špičková VETERINÁRNÍ PRACOVIŠTĚ disponují vybavením na stejné úrovni jako humánní nemocnice.


Když jsem před několika měsíci ležela v nemocnici po operaci otevřené zlomeniny holeně, napadlo mě, jak by to se mnou vypadalo, kdybych byla pes. Jaké péče by se mi dostalo? Kolik by za mou léčbu majitel zaplatil? Vycházejme z toho, že majitel peníze má, případně si někde půjčí, ale rozhodně mě nenechá na holičkách. A aby vše velikostí a hmotností odpovídalo, řekněme, že jsem německá doga. Doga, která si kousek za Prahou udělala otevřenou tříštivou zlomeninu levého zadního bérce. Ležím na silnici, z rány čouhá kost, noha krvácí, majitel vytáhne mobil a volá záchranku.

ZÁCHRANKA ZASAHUJE

Záchranné služby pro domácí zvířata existují v České republice dvě, Pet Medic a Sejida Trans. Obě jsou součástí integrovaného záchranného systému, čili zasahují někdy i při výjezdech policie, hasičů nebo lidské záchranky.
Kdyby ji tedy majitel zavolal, probíhalo by to stejně jako u člověka. Zdravotník by zastavil krvácení, sterilně zakryl ránu, do žíly píchl kanylu s anestetiky a při větším krvácení i fyziologickým roztokem nebo plazmou. Potom by mě i s majitelem naložil do auta a vyrazil na nonstop veterinární kliniku.
Mezi lidskou a zvířecí záchrankou není v tomhle velký rozdíl, auta, ač pick-upy nebo kombíky, jsou vybavena v podstatě stejně včetně modrých majáků. Jen agresívním lidským pacientům se nenasazuje náhubek a nelze použít ani odchytovou tyč.
Přistavení vozu pro pacienta v akutním stavu, základní vyšetření a zajištění urgentního příjmu na klinice by v mém případě vyšly na 350 Kč. K tomu je třeba připočíst kilometrovou taxu za jízdu s majáky, cenu použitého materiálu a léků, víkendový příplatek (bylo to v sobotu) a případnou pomoc záchranáře na veterině. Jede-li se na nonstop kliniku vzdálenou pět kilometrů a počítáme, že ke mně nebylo nutné volat lékaře, vyjde majitele celá akce na 800 korun.

KOČKY ANO, LIŠKY NE


Klientelu tvoří v drtivé většině psi a kočky, i když občas se vyskytne nějaký plaz nebo papoušek. Divoká zvířata záchranky raději nevozí, je tu riziko vztekliny nebo totální demolice sanitky. Navíc srna nebo liška patří do kompetence myslivců, takže potom vznikají spory. U vodního ptactva zase hrozí ptačí chřipka. I tak ale část klientely tvoří bezprizorní psi a kočky, které často záchranka ošetří na své náklady, a ještě zaplatí za veterináře. Provoz takové služby není žádné rito a bez sponzorů se u nás zatím neobejde.
Firma Sejida Trans funguje deset let, ale původně čtyři auta museli její majitelé, Dana a Jiří Semotánovi, zredukovat na jediné. Kancelář mají manželé, veterinární technička a paramedik, doma na Žižkově a externě pro ně pracují dva veterinární lékaři. Sejida má záběr Praha a okolí, ovšem v Brně má ještě pobočku s dalším vozem.
„Na plnohodnotný provoz veterinární záchranky bychom potřebovali alespoň dva vozy a půl miliónu ročně, ale nikde žádní sponzoři,“ stěžuje si Jiří Semotán. „Jestli se to do konce roku nezlepší, asi skončíme.“ Město přispělo na provoz jednou stotisícovým grantem.
Pet Medik je na tom v současné době lépe. Celkem sedm lidí, tři auta. Majitelka Iva Janků je veterinární technička se zdravotní nástavbou, základnu má rovněž doma. Pet Medic funguje šestým rokem, má 200 až 300 výjezdů měsíčně a vydělá si na provoz i skromné platy zaměstnanců. Rádius je zhruba Praha a střední Čechy. Kromě výjezdu za nemocným miláčkem na chalupu si tu můžete objednat i odvoz mrtvého zvířete do brněnského zvířecího krematoria.

OPERACE

Veterinárních klinik, jež mají nonstop provoz a možnost hospitalizace, je u nás dostatek, například v Praze jich je pět. „Nejedeme vždycky na nejbližší kliniku, záleží na tom, kde mají zrovna volný sál a taky který lékař má třeba zrovna na pracovišti službu, zrovna ve vašem případě jestli je k dispozici ortopéd,“ vysvětluje Iva Janků. Záleží i na přání majitele.
Stává se, že komplikované případy z Prahy a středních Čech končí na brněnské klinice Jaggy, která je sice trochu z ruky, ale stále se drží co do vybavení a kvality lékařů na špičce.
Po ošetření rány, rentgenu a injekci s antibiotiky následuje cesta na sál, celková inhalační anestézie a jde se na věc. Otevřená zlomenina bérce je u dogy hodně ošklivé zranění. Stejně jako u člověka je tu nebezpečí infekce kostní dřeně, holenní kosti se obecně hůř hojí a jako velký pes si neuvědomujete, že nemáte na operovanou nohu dupat.
Existují různá řešení: doktoři by vybrali buď externí fixaci, tedy to, čemu my laici říkáme „kostní lešení“, nebo vnitřní dlahu, což je ocelová nebo titanová destička, která se přišroubuje na kost. Operace obvykle stojí od deseti do patnácti tisíc korun, ortopedický materiál je v podstatě stejný jako u lidských pacientů a vyrábějí ho i stejné firmy. Někdy může pes získat třeba titanovou destičku tak říkajíc z druhé ruky po tom, co už ji původnímu lidskému majiteli vyndali z těla a nějakého zaměstnance nemocnice napadne znovu ji zpeněžit. Doktor Duchek z Vetcentra Stodůlky ale takové zdroje odmítá: „Žádnou šmelinu podporovat nehodlám. Materiál si objednávám zásadně nový.“

CHIRURG JAKO CHIRURG?

Není ani vyloučeno, že by při mé operaci asistoval lidský ortopéd, shodou okolností třeba i tentýž, který by mě dostal pod nůž (nebo spíš pod kladivo) i jako člověka. Veterináři se od lidských chirurgů rádi něco nového přiučí a zvířátko zase představuje mezi dvounohými pacienty příjemné rozptýlení.
„U některých pro nás nových nebo méně zaběhlých zákroků asistují humánní lékaři,“ potvrzuje doktor Duchek. „Týká se to zejména hrudní a oční chirurgie, konkrétně třeba náhrad očních čoček. Ortopedické operace děláme rutinně, tam asistenci nepotřebujeme.“
Doktor Čučka z horoměřické VetClinic má podobnou zkušenost: „Ano, dřív jsme se od kolegů, kteří se věnují humánní medicíně, učili. Dnes už spolupracujeme pouze se zubařem.“ A do třetice: „S kolegy z humánní medicíny konzultujeme hi-tech novinky, jež vypadají, že by se daly použít i u zvířat. Ale dělají to z profesního zájmu, rozhodně sami neoperují,“ vysvětluje doktor Beránek z Jaggy. „Bohužel se k nám občas dostávají pacienti, které operoval lidský lékař. Výsledky většinou nebyly uspokojivé. Nemělo by se to stávat, my veterináři taky neoperujeme lidi.“
Zatímco v zahraničí je taková spolupráce mezi humánní a veterinární medicínou vcelku běžná, u nás se o ní moc nemluví. Ostatně žádný z oslovených českých chirurgů si nepřál na toto téma hovořit. V Německu a v USA zase občas nastává opačná varianta: humánní lékaři si musí vypůjčit veterinární počítačový tomograf a operační stůl pro koně, protože pacient je příliš obézní. Veterinář specializovaný na kytovce a ploutvonožce ale u zákroku, alespoň dle oficiálních informací, neasistuje.




























DARUJ KREV, HAFANE

Pokud bych měla silné krvácení, mohla bych jako pes dostat i transfúzi. Je to jednodušší než u lidí, protože při první transfúzi na krevní skupině nezáleží, až při druhé a třetí se dělá křížová zkouška. Krevní banky u nás neexistují, skladování krve je příliš nákladné a složité. „Nejlepší je mít krevní banku na čtyřech nohách,“ říká doktor Velebný. „Od velkého psa nad dvacet kilo můžete vzít 150—300 ml čili jeden pytlík. My většinou odebíráme od vlastních psů nebo zaúkolujeme klienta, ať si dárce sežene, pokud je to plánovaná operace.“ Vetcentrum Stodůlky a klinika Jaggy mají seznamy dobrovolných dárců krve, kteří za to dostávají finanční odměnu nebo mohou využít zdarma různé veterinární služby. Některé zahraniční nemocnice, jako například Univerzitní klinika pro společenská zvířata v Utrechtu, dokonce kvůli zásobám krve chovají celou smečku velkých psů.

LŮŽKOVÉ ODDĚLENÍ

Po operaci bych si několik hodin nebo i několik dní poležela v kotci ve vykachlíkované hospitalizační místnosti a vyspávala narkózu.
V pelechu bych měla svou deku z domova nebo nějaký kousek z majitelova šatníku, to na uklidnění. Možná společně s kočkami a fretkami, možná odděleně, to záleží na prostorových možnostech kliniky.
Na AA Vetu nebo ve Vetcentru Stodůlky by mě pustili domů co nejdříve, jakmile bych byla schopna pít, žrát, a tudíž i polykat prášky, abych zbytečně nestrádala steskem po majiteli. Na Animal Clinic a Jaggy by si mě naopak nechali týden z obavy před infekcí kostní dřeně a několik týdnů bych ještě dostávala antibiotika. Operace i s týdenní pooperační péčí by vyšla na 25 až 30 tisíc korun.

REHABILITACE S PROTIPROUDEM

Čtyři nohy skýtají tu neocenitelnou výhodu, že když si jednu zlomíte, můžete chodit o třech a odpadá vysilující belhání o berlích. Jenže doga na rozdíl od menších psů využívá všechny čtyři, a když na zlomeninu moc dupe, může konstrukci rozbít. I bez komplikací bude trvat srůstání mé levé zadní alespoň tři měsíce. Po týdnu od operace se vyndají stehy a ve čtyř- až šestitýdenních intervalech budu chodit na kontroly, které zahrnují i rentgen. To vyjde na další zhruba tři tisíce korun. Po zhojení kostí se vnější fixace z nohy vyndá. Vnitřní dlaha může v těle zůstat.
V případě potřeby a solventnosti majitele mohu chodit i na rehabilitaci. Brněnská Jaggy a Vetclinic Horoměřice mají v nabídce cvičení, masáže, magnetoterapii a plavání v rehabilitačním bazénku. Pražská Animal Clinic dokonce vlastní krytý bazén s protiproudem a v tělocvičně je možné zacvičit si na rehabilitačním balónu, chodit po rovné i nakloněné ploše, střihnout si slalom mezi kužely, klusat přes nízké překážky a zaskákat si na trampolíně.
Hodina cvičení s rehabilitační sestrou vyjde na 600 korun. Pacient může být na klinice hospitalizován nebo docházet ambulantně několikrát v týdnu, možná je i návštěva jednou týdně s tím, že majitel dostane rozvrh a denně se zvířetem cvičí sám. Skoro to vypadá, že jako pes pečlivého a obětavého majitele bych měla daleko lepší rehabilitaci nežli jako člověk. Mimo jiné proto, že pes si neřekne: „Dneska se na to šlapání na rotopedu vykašlu.“

POJIŠTĚNÍ PRO KOČKU

Vybavením a kvalitou nabízených služeb se špičkové české veterinární kliniky blíží humánním nemocnicím. Na rozdíl od nich jsou ale sektorem zcela privátním a plně placeným klienty. Zdravotní a úrazové pojištění pro zvířata běžně existuje ve Velké Británii, Spojených státech a Skandinávii a zavádí se i v sousedním Německu. U nás ale zatím bohužel nic takového nefunguje, ještě nepřišel dost silný investor. Mému majiteli tedy nezbývá než zaplatit náklady spojené s mou operací z vlastní kapsy. Ty se, nenastanouli komplikace, pohybují v rozmezí mezi patnácti až čtyřiceti tisíci korun včetně záchranky, přepravních služeb, samotné operace, léků, dalších vyšetření a případné rehabilitace.
Nutno konstatovat, že ve srovnání s výdaji za veterináře se protesty veřejnosti proti třicetikorunovým poplatkům u lékaře zdají přinejmenším paradoxní. Tři pětky? Levou zadní.


ETICKÉ OTÁZKY VETERINY


ZUBNÍ IMPLANTÁTY

Přiměřená péče o chrup je pro zvíře samozřejmě prospěšná, ovšem o implantátech nebo korunkách to stoprocentně říci nelze. Spíš jde o záležitost estetickou, navíc velmi drahou a celková anestézie, která je nutná, tělo zbytečně zatěžuje.
TRANSPLANTACE LEDVIN

Selhávání ledvin je zvlášť u koček častá příčina smrti. V USA už existuje dvanáct pracovišť, kde jsou schopni a ochotni transplantovat kočce novou ledvinu. Operace vyjde na 250 tisíc dolarů a další nemalou položku tvoří léky na potlačení imunity, ale tuto částku mnozí majitelé rádi zaplatí. Potíž je, že orgány se odebírají bezprizorným zvířatům z útulku, která mají být utracena. Majitel příjemce si tedy na oplátku musí adoptovat i „dárce“ orgánu. Má tak doma dvě kočky, každou s jednou ledvinou a ani jednu zcela zdravou. Otázka zní, zda není lepší nemocné zvíře utratit a vzít si z útulku nové, aniž by ho člověk zbytečně mrzačil.
CHEMOTERAPIE

Tato léčba je pro člověka i pro zvíře velmi náročná a má řadu negativních účinků, jako je nevolnost, třes, zvracení a únava. Účinky na zvířecí organismus nejsou tak drastické jako u člověka, psi nepelichají a vypadají docela dobře. Léčba ale většinou slouží jen k prodloužení života, nikoli k uzdravení. V poměru k délce psího života jsou získané jeden nebo dva roky dost, ale těžko odhadnout, jak se zvíře doopravdy cítí.



ZA KOLIK
OBVYKLÉ ÚKONY

Kastrace psa 500 Kč / Kastrace feny 1700 Kč / Císařský řez 1500–3000 Kč / Hospitalizace (město–venkov) 200–400 Kč / Běžná prohlídka od 250 Kč

MÉNĚ ČASTÉ VÝKONY

Komplikovaná zlomenina 10 000–20 000 Kč / Operace páteře 15 000–20 000 Kč / Artroskopie kloubů 10 000–15 000 Kč / Endoprotéza kyčle 80 000–100 000 Kč / Operace šedého zákalu 15 000 Kč / Operace nádoru od 10 000 Kč / Zubní implantát 15 000–20 000 Kč / Dialýza (po selhání ledvin) 30 000–40 000 Kč (v ČR výjimečně) / Chemoterapie několik tisíc až desítek tisíc Kč (dle protokolu a typu léků)



CO SI O BOOMU PÉČE O DOMÁCÍ MAZLÍČKY MYSLÍTE VY?