PTAČÍ CHŘIPKOV

PTAČÍ CHŘIPKOV

PTAČÍ CHŘIPKOV

Virus ptačí chřipky je zrádný, jak se přesvědčil Jiří Mach, největší dodavatel kuřecích brojlerů v České republice, den před plánovanou oslavou patnáctého výročí firmy. Na programu oslavy měla být i prohlídka velkochovů, ale akce se zvrhla spíš ve slepičí velkofunus. Možná se to dalo vzhledem k blízkosti prvních dvou ohnisek nákazy očekávat. Možná za to může ten prokletý pátek třináctého...


Vjíždíme do zóny A na Orlickoústecku, oblasti, která se v posledních dnech změnila v mediální Ptačí Chřipkov: nejdřív Nořín a Tisová, teď už i Kosořín a Netřeby. Projíždíme desetikilometrovým pozorovacím pásmem a dostáváme se do vnitřního, ochranného, kde v tříkilometrovém okruhu kolem ohnisek nákazy brzy nezůstane naživu jediná slepice. Zónu stanovila na základě předpisů Státní veterinární správa. Nesmějí se odtud nejméně po dobu jednoho měsíce vyvážet do zahraničí kuřata, maso ani vejce.

Je jedenáct hodin dopoledne, ale v Netřebech u Heřmanic je živo už od včerejšího večera, krizový štáb připravil plán zásahu. Cesta ke třem halám, kde čeká na smrt sedmnáct tisíc chovných slepic a kohoutů z Machovy firmy Vajax, a. s., je uzavřena, vjezd hlídá policie. Přítomnost viru H5N1 byla potvrzena, a i když zvířata nejeví příznaky nemoci, mají to spočítané.


NETŘEBY OD LESA

"Musíte kolem přes hráz rybníka, od lesa," ukazují místní. Jdeme na to tedy od lesa a už z dálky je vidět, že kolem budovy vládne čilý ruch. Na místě je armáda, policie i hasičské sbory. Leč zblízka cestu přehrazuje červeno-bílá páska a za ní policisté. Za jejich zády pobíhají postavičky v bílých jednorázových kombinézách - hasiči. Připravují kontejnery, do kterých naloží polapenou drůbež a potom zavedou oxid uhličitý. Policisté hlídkují nepřetržitě celou noc.

"Ne, nevíme, co se tam vevnitř děje. Ustupte si," nařizují a posouvají pásku ještě dál, takže na dění u vchodu haly už není zpoza stromů vidět. Vedoucí zásahu nemá čas s námi mluvit, pochytat sedmnáct tisíc kdákajících opeřenců, kterým se věru nechce do plynu, to je práce na celý den.

To drůbež z malých chovů místních obyvatel už se odebrala na onen svět metodou individuálnější - prostřednictvím injekce. Teď se dezinfikují kurníky. "Všechno šlo rychle a bez obtíží, lidé to chápou jako nutné zlo, takovou daň za přítomnost velkochovu," říká starosta Pavel Eliáš. "Dostanou od státu finanční náhradu a taky pan Mach slíbil, že jim koupí nové kuřice."


ČETA V AKCI

Na likvidační četu určenou k vybití kurníků v zóně narážíme v Kosoříně u Chocně. Za veterinární dodávkou jede traktor s valníkem, který veze zavázané černé igelitové pytle. V jednom se cosi hýbe, ale za chvíli přestane. Oba veterináři, rovněž v jednorázových kombinézách, vstupují v doprovodu dvou pomocníků a starosty Zdeňka Kotyzy na zahrádku paní Staňkové. Jsou naštvaní a nekompromisně za sebou zabouchnou dveře kurníku: "My tady novináře nechceme. Pořád opěvujete vojáky a hasiče, jací jsou to hrdinové, a o nás veterinářích zase napíšete, že jsme vrazi drůbeže!"

Nesmíme je fotit při práci. "Nedivte se," říká pan starosta laskavě. "Někdo na ně pokřikoval na benzínce, že prý zavraždili papouška. Samozřejmě to nebyli oni dva, ale taková věc se člověka dotkne." Zevnitř se ozývá zoufalé kdákání sedmnácti slepic, jež po sedmnácti smrtících injekcích utichá. Paní Věra Staňková to snáší statečně a uvědoměle stejně jako její široké příbuzenstvo v okolních domcích. "Ještě jsem narychlo sebrala poslední tři vejce," ukazuje. "Brzy si zase pořídíme nové slepice, míváme pět až šest různých druhů, kropenaté, červené, černé i bílé." Mezitím mladíci v montérkách opouštějí kurník se zavřenými černými pytli v rukou a skládají je na valník k ostatním. V rohu zahrady stojí voliéra s padesáti kanárky, ale ti budou zatím ušetřeni, pokud se u nich virus neprokáže. "Ještě přijdou vydezinfikovat kurník a taky odebrat vzorky od kanárů a bude to všechno," loučí se starosta s majitelkou.


POHŘEBNÍ PRŮVOD

Pan Jiří Škoda, důchodce, který bydlí naproti, vlastní devět slepic a jednoho kohouta: "To víte, že se mi bude stýskat," usmívá se rezignovaně. "Ale jinak to nejde." Jeho víceúčelový chlívek má prosklená okna, a tak můžeme celou akci sledovat, nikoli však fotit. Ve tmě je vidět zmítající se slepici mezi bílými kombinézami. Kolona se mezitím rozrostla díky autům kolegů z jiných redakcí na pět vozů (včetně traktoru) a silně připomíná pohřební průvod, ačkoli žlutá barva naší služební fabie trochu kazí dojem. Konečně na čtvrté štaci, kde čeká na utracení a napytlování dvacet slepic různých plemen, některé dovezené až ze Švédska, a dva kohouti, se naskýtá příležitost pro fotografy a kameramany, neb se vše odehrává ve venkovní voliéře.


"No jo, život jde dál. Budou další slepice," komentuje situaci bodrý majitel Karel Barnet.

Průvod pokračuje a četa koná svou práci. Zbytek kolony trochu zlomyslně čeká, jak si muži v bílém poradí s pštrosem, jenž obývá pozemek na kraji vsi. Pštros má ale kliku, dostal výjimku stejně jako kanárci.

PLYNOVÁ HALA

Na kraji Kosořína leží další část chovu firmy Vajax. V devíti halách během dvou dnů postupně vypustí duši všech čtyřiapadesát tisíc chovných slepic a kohoutů. Hasiči zde vyzkoušejí novou technologii - pustí plyn přímo do haly, což ušetří spoustu času. Zní to hodně morbidně, ale pravda je, že nahánění po hale a vynášení do kontejnerů za nohy nejsou pro vyděšenou slepici taky žádné terno.


Ve dvě hodiny odpoledne přípravy vrcholí, za obligátní červeno-bílou páskou kmitají bíle zakuklení hasiči. Hrstka novinářů to vzdává a odchází do vesnice za tiskovým mluvčím hasičů Alešem Černohorským, který má další novinu: "Pravděpodobně budou muset být zlikvidovány i další tři chovy ležící v ochranném pásmu. O tom zítra rozhodne Státní veterinární správa." V těchto třech místech virus zjištěn nebyl, půjde spíš o preventivní opatření. Nebude to tak bolestivá ztráta, v těchto chovech jsou jen kuřata vykrmovaná na maso. Vznikne zcela bezpečné bezdrůbeží tříkilometrové pásmo a bude to.

ČERNÉ VÝROČÍ

Majitel obou rozmnožovacích chovů v Netřebech a Kosoříně Jiří Mach nechce s novináři mluvit. Virus zasadil jeho firmě, jež vylíhne téměř polovinu všech brojlerových kuřat v České republice (to je pro představu 150 miliónů kuřat ročně), pěknou ránu pod pás.


Jeho svalnaté chovné slépky masného hybrida Ross 208 či Cobb 500 budou ležet v den oslavy výročí firmy nožkami nahoru v černých pytlích. A všechna násadová vejce, která snesly od 26. června, se musí zlikvidovat, takže svou líheň v Litomyšli, mimochodem rovněž největší u nás, bude muset zaplnit vejci od konkurence.

Na druhou stranu ten pátek třináctého není až tak černý. Všichni majitelé utracené drůbeže dostanou od státu finanční kompenzaci, od šedesáti do několika set korun za slepici. A pokud vše půjde dobře, může i Vajax za měsíc své haly znovu naskladnit novými, zdravými pipkami. Nějakou dobu bude možná v České republice v prodejnách méně kuřat, ale nic vážného se neděje. Ostatně, přiznejme si, že chuť nás všech na kuřecí maso rovněž dočasně poklesne. Tedy možná: opouštíme Ptačí Chřipkov a já udiveně sleduji kolegu, jak s chutí konzumuje kuřecí rolku.

Co si o tomhle "drůbežím holocaustu" myslíte vy?