Sporty postmoderní

Nejnovějším a nejabsurdnějším sportem 21. století je dva tisíce let stará záležitost, původně dokonce rebelující.

ČÍNSKÝ STAROVĚK

DRAČÍ LODĚ: Do kanoe dlouhé dvanáct a půl metru naskáče s pádly deset lidí na levou a deset na pravou stranu, na přídi usedne bubeník, jenž údery do bubnu udává rytmus záběrů, a na zádi kormidelník. Další důležitá věc: na příď se nasadí barevná dračí hlava, na záď stejně vyvedený dračí ocas. A v lodi sedí sportovci v dresech světových značkových firem. Závody dračích lodí vznikly v Číně a jsou staré přes dva tisíce let. Uctívají památku básníka, jenž se utopil na protest proti tehdejšímu feudálnímu režimu. Rybáři ho vyjeli hledat na člunech a údery do bubnu plašili ryby. Z piety se stal závod, který se v dnešní podobě jel poprvé v Hongkongu před třiceti lety. Nyní prý na dračích lodích závodí padesát miliónů sportovců z více než padesáti zemí. Podle všeho jich devětačtyřicet miliónů bude... hádejte odkud? Globalizace pokračuje a Čína nezůstává pozadu. Od roku 1995 existují mistrovství světa i Evropy. Česká asociace dračích lodí poprvé vyslala posádky na šampionáty před čtyřmi lety a od té doby vozíme medaile. To je další obecně platná vlastnost našinců: při výskytu nového sportu jsme u toho mezi prvními a vítězíme. Důkaz? Prvenství na světovému šampionátu 2004 v Šanghaji; v lodi seděl mimo jiné slavný kanoista Martin Doktor a veslařská legenda Václav Chalupa. Zatím nejde o vrcholový sport, ale i tak vzniklo již třicet posádek kamarádů a známých (násobte je minimálně dvaceti lidmi). Jezdí se v Praze (Žluté lázně), Pardubicích a Brně. „Ve vodáckých klubech již léta upadá klubový život, protože se jezdí singly, nanejvýš čtyřkajaky, ale u dračích lodí musí přijít na trénink přinejmenším dvacet lidí. To je ohromná záchrana klubového života!“ nešetří chválou známí kanoisté Jiří Čtvrtečka a Petr Procházka. Na přelomu srpna a září se koná v Praze mistrovství Evropy a při něm se prý má vařit voda. Na olympiádě 2008 v Pekingu mají dragoni, jak si říkají, předvádět svůj sport jako ukázkový. Coubertin by zíral.

SLUNCE, VODA, LYŽE

Zimní olympijský sport se odehrává hlavně v létě. Takový fakt mluví za všechny komentáře.

AKROBATICKÉ SKOKY NA LYŽÍCH: Nasadíte si helmu, obléknete neoprén, obujete boty, popadnete lyže, vyjdete na jednu ze dvou ramp s pěti můstky v areálu Acrobat Park ve Štítech na Šumpersku. Připnete si lyže a zvolíte můstek podle toho, na kolik salt ve vzduchu se cítíte. Pak se rozjedete, odrazíte... a dopadnete do bazénu. Když se skok nepovede, nevadí. V náruči vody se nezabijete. Slunce svítí a okolní lesy voní, vylezete na břeh a jdete do toho znovu. „Akrobatické skoky na lyžích mají hlavní sezónu v létě,“ říká Pavel Landa, trenér našeho známého skokana a olympijského vítěze Aleše Valenty. Absurdnost vlastního výroku ho ani trochu nezarazí. „Zlepšovat techniku a nacvičovat nové prvky lze jedině skákáním do vody. V létě je to zhruba pět set tréninkových pokusů, v zimě při závodech sto padesát skoků.“ Není to bizarnost na druhou?! Nyní máme všehovšudy pět skokanů: Aleše Valentu, Lukáše Vokatého a tři začátečníky, z toho jednu dívku. Trenér Landa si ale již vytipoval skupinu deseti až dvanácti dětí, na jejichž trénink by mohl mít čas příští rok, až Aleš Valenta ukončí svou kariéru.

HOKEJOVÉ ODNOŽE

Donedávna jsme znali jen pozemní a lední hokej. První snad vznikl hluboko ve středověku (starofrancouzské slovo hoquet = ovčácká hůl), druhý počátkem 19. století v Kanadě. Avšak za poslední desetiletí se s jejich odnožemi roztrhl pytel, u nás díky popularitě ledního hokeje mimořádně.

HOKEJBAL: Hokej s tenisákem na plácku hrají kluci již odnepaměti, ale teprve v roce 1982 pár nadšenců v Českých Budějovicích sepsalo pravidla, jež se odtud po roce 1990 a po založení svazu rychle šířila. Roku 1993 podnikl český tým úspěšný zájezd do Kanady a tam byli naši činovníci u vzniku Mezinárodní hokejbalové federace. O tři roky později se Česko stalo mistrem Evropy a v roce 1998 mistrem světa na domácí půdě v Litoměřicích. Medaile na mezinárodní scéně získáváme dodnes. Nejlepší jsou jasně Kanaďané a po nich my se Slováky, následují Švýcaři, Portugalci, Italové. Hokejbal (ve světě street hockey či hockey ball) hraje u nás jedenatřicet tisíc hráčů (včetně čtyř set žen) v šesti stovkách klubů a dvou tisícovkách týmů. Jde hlavně o milovníky či někdejší hráče ledního hokeje. Občas si jako hosté zahrají i extraligoví lední hokejisté. Největší bašty hokejbalu jsou Ústí nad Labem, Mladá Boleslav a Praha.
IN-LINE HOKEJ: Má jen desetiletou historii, ale jak už víme, starají se o něj dvě mezinárodní federace. Jedna je FIRS (pečuje o všechny sporty na kolečkových bruslích) a druhá IIHF (lední hokej). I u nás doma máme dvě organizace: Českou asociaci in-line hokeje a Českou federaci in-line hokeje. Pragmaticky vzato, při světovém boomu kolečkového bruslení nemůže byznys zůstat stranou, a proto ta dvojkolejnost. Našim dvaadvaceti klubům a asi třem tisícům hráčů včetně sedmi set mládežnických je to vcelku jedno. Odvětví se z devadesáti procent věnují hráči ledního hokeje, považují jej za letní kratochvíli a doplněk tréninku. Někteří známí hokejisté (Hemský, Rachůnkové, Bednář) stihnou hrát šampionát FIRS i IIHF. Medaile vozíme každý rok. Na hřišti s umělohmotným povrchem a mantinely má tým brankáře plus čtyři hráče v poli. Nesmí se hrát tělem, odpadá zakázané uvolnění i ofsajd.

FLORBAL: Sálová odnož pozemního hokeje, kde dominuje technika, kombinace a rychlost, pochází ze Skandinávie. Ve Švédsku se hra začátkem sedmdesátých let jmenovala innebandy a ve Finsku saalibandy. Při vzniku mezinárodní federace se ujal anglický název - floorball. K nám hru přivezli studenti z Helsinek: v roce 1984 ji ukázali pražským kolegům v tělocvičně VŠE. Nechali tady i pár hokejek, po jejichž zničení se však dlouho nic nedělo. Až v roce 1991 začali nadšenci v pražském Tatranu Střešovice s výbavou přivezenou ze Švédska. Pak přišli florbalu na chuť v Jaroměři, Ostravě, Liberci, Brně a dnes jej znají všude. První ročník ligy startoval v roce 1994 a od té doby zaznamenává Česká florbalová unie každoročně velké přírůstky členstva. Dnes má tři sta padesát klubů, přes tisícovku týmů a v nich třiatřicet tisíc hráčů a hráček. Přes polovinu tvoří mládež. Mimo unii existují školní kluby a ligy s desítkami tisíc hráčů. Důvod mohutného rozšíření: herní atraktivnost i finanční dostupnost (stačí tričko, trenýrky a plastová hokejka). Na letošním mistrovství světa ve Stockholmu vyhráli pošesté titul Švédové před Finy. Naši hráči, byť neobhájili bronz v utkání se Švýcary, patří do nejužší světové elity. Florbal se hraje v bezmála čtyřiceti zemích. Vede Evropa před Asií. LAKROS: Původní indiánská hra, z níž se údajně v Kanadě vyvinul lední hokej, má několik podob. Hůl se síťkou a v ní míček - to je pro všechny společné. My jsme hokejové země, takže hrajeme více box-lakros na hřišti s mantinely, při němž musí tým po zisku míče do třiceti vteřin vystřelit na branku soupeře. „Tenhle zažitý spěch v akcích mohl ovlivnit naši hru na letošním mistrovství světa v Kanadě, které se hrálo ve fieldlakrosu, v němž nejsou mantinely a ani časový limit střelby,“ říká manažer reprezentace Ondřej Mika. Češi skončili patnáctí z jedenadvaceti týmů, částečně i kvůli diskutabilnímu systému turnaje. Reálně by jim mohla patřit desátá příčka. Kolébka hry je v zámoří, v Anglii a Skotsku ji znají přes sto let. U nás s ní začali trampové před čtyřiceti lety, stále existuje tzv. český lakros, jakási alternativa mimo sportovní strukturu. Kromě field- a box-lakrosu existuje ještě ženský lakros a interkros (modifikace pro školáky). V osmi klubech (čtyři v Praze) se lakrosu věnuje na čtyři sta mužů, dvě stě žen a dvě stě dětí. Hra má velkou budoucnost v Asii: Japonci v ní objevili i značný obchodní potenciál a chtějí ji šířit do Číny.

PŘÍBUZNÍ BASKETBALU

Mezinárodní basketbalová federace (FIBA) se před lety pyšnila tím, že je početnější než fotbalová (FIFA). Momentálně to neplatí (FIFA sdružuje 207 členských zemí a FIBA 203), nicméně basketbal je populární, a tak není divu, že existují dva jeho vzdálení příbuzní.

KORFBAL: Koš (bez desky) je na tyči, tři a půl metru nad zemí; skoro o půl metru výše než při basketbalu. Hra vznikla před sto lety v Nizozemsku a byla na svou prudérní dobu odvážná. Považte, muži hráli společně se ženami! Tudíž pronikala do světa zdlouhavě, vlastně až po druhé světové válce. U nás zakotvila v Praze a Děčíně koncem osmdesátých let pod hlavičkou SSM. Hrají proti sobě osmičlenné týmy (čtyři muži a čtyři ženy), ale útočí i brání jen čtveřice složené ze dvou hráčů a dvou hráček. Ale hlavně - muž brání muže a žena zase ženu, vždy jeden proti jednomu. Přesila dva na jednoho je zakázána. Stejně tak vrážení či násilné odebrání míče. S míčem se nesmí driblovat a ani běhat. Vtip slaví kombinace a přesná střelba. Dnes máme ve dvaadvaceti klubech dva tisíce hráčů a hráček, prim hrají týmy z Českých Budějovic a Znojma. Talent našinců pro hry se potvrzuje i tady. Po suverénní velmoci Nizozemsku soupeříme o druhé místo na světě s Belgií, pravidelně vozíme medaile ze šampionátů. Za námi jsou Tchaj-wan, Německo, Portugalsko, Anglie.

KANOEPÓLO: Patrně nejbláznivější míčový sport, jaký si lze představit. Něco mezi vodním pólem, basketbalem, hokejem a kanoistikou. Sedíte v kajaku (ano, byť hrajete kanoepólo, ale to neřešte) a míč z vodního póla házíte do vysokých brankových oken jako do košů; jsou na plovoucích konstrukcích. Můžete jej však do nich střílet i pádlem coby hokejkou. Přípustné je atakování rukama čili podobnost s hokejem. Tým má osm hráčů: pět hraje, tři jsou na střídačce. Kolébkou bylo Německo. Rozmach nastal v osmdesátých letech, u nás hru poprvé předvedli Australané na plovárně u Žofína, ale neujala se. Teprve v roce 2001 si nadšenci postavili koše na pražském koupališti Džbán, založili klub KP Praha a příští rok vyjeli na mistrovství světa do Essenu. Když porazili Švédy a Argentince, skončili čtyřiadvacátí ze sedmadvaceti. Vloni byli naši hráči na evropském šampionátu poslední, patnáctí, zato ze svých přítelkyň vytvořili perspektivní ženstvo.

STOLNÍ SPORTOVÁNÍ

Ping-pong byl prvním stolním sportem, nepočítáme-li šachy, ale dávno není jediný. Nové generace si hledají cesty, jak si hrát a fyzicky se moc neunavit.

STIGA HOKEJ: Vynález Švédů, firma Stiga vyráběla již před padesáti lety plastové zmenšeniny kluzišť s brankami a figurkami hráčů na táhlech. Hračku pro tatínky a syny jsme znali i coby výrobek n. p. Chemoplast. Dnes je to však sport s olympijskými ambicemi. Elitu tvoří Švédové, Finové, Rusové a Češi. Ve světovém žebříčku figuruje na pět tisíc hráčů a hráček z padesáti zemí. Ve čtyřech kategoriích - junioři, ženy, veteráni a open - máme vždy v první dvacítce několik zástupců. Ve veteránské je Pavel Plešák jednička. Mezinárodní federace stolního hokeje (ITHF) pořádá světová mistrovství od roku 1989, u nás se hrálo dvakrát - 1992 v Brně a o devět let později v Plzni. Prezidentem ITHF i české federace je Vladimír Kraus. Vpravdě mezinárodní senzaci způsobil letos fakt, že nejprestižnější turnaj světa, švédské mistrovství, vyhrál Rus. To se ještě nikdy v historii nestalo. A pozor, řeklo by se: hračičkové, amatéři... Omyl, prvenství na takovém turnaji obnáší prémii v tisících dolarů.

ŠPRTEC: Na dřevěné desce s mantinely a brankami jsou kotouče ze hry Dáma, kterým udílíte pohyb malými hokejkami. Hra vznikla v Brně před čtyřiceti lety, otcové jsou akademický sochař Dalibor Kyzlink a neurochirurg Jiří Ventruba. V roce 1990 založili tuzemskou a později mezinárodní federaci. Šprtec (v názvu trochu slyšíme hantec) má dnes u nás třítisícovou hráčskou základnu, první až třetí ligu, hraje se od žákovských po dospělé kategorie, ženy i muži. Předsedu mezinárodní federace, jež čítá dvanáct zemí, vykonává, jak jinak, Čech Jakub Hasil. Získáváme medaile na evropských i světových šampionátech. Nejvíc s námi soupeří Švédi a Dánové. Mocně se zlepšují Rusové, s nimiž generální sekretář unie Kyzlink dohaduje kooperaci stran výroby hřišť, že by si je sami dělali a nedováželi od nás. Nejde o obnovu RVHP, ale může to být epochální čin v rozvoji šprtce.

SUBBUTEO: Nápad Angličana Petera Adolpha z roku 1929 - stolní fotbal s figurkami, kdy se nečeká na tah protihráče. Přihráváte, kličkujete, střílíte a soupeř může dělat totéž. Jako při fotbale na hřišti. K rozšíření došlo po druhé světové válce. Světový pohár se poprvé hrál v roce 1964, evropský šampionát roku 1980 a světový o deset let později. Ve Velké Británii bylo subbuteo vyhlášeno nejlepší akční hrou za posledních čtyřicet let. U nás nadějně začalo v roce 1993, ale pak nastal útlum. Dnes hraje ve třech klubech -Berouně, Přerově a Uherském Hradišti - asi padesát lidí. Potíž je v tom, že hru v Česku nekoupíte (je však možné ji objednat přes Internet v zahraničí). Česká reprezentace skvěle zahrála letos na mistrovství světa v Dortmundu - byla šestá z patnácti týmů. Kapitán reprezentace David Vacke říká: „Hraju subbuteo již třináct let a pořád se mám co učit. V tom je jeho největší kouzlo.“

NEJNOVĚJŠÍ VÍCEBOJ

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydává každoročně Adresář občanských sdružení ve sportu a tělovýchově. V nejnovějším najdete odvětví, jež buď mezi sporty nepatří dlouho, anebo by vás ani nenapadlo je tam hledat. Například: akrobatický rokenrol, billiard, bridž, kolečkové bruslení, koloběh, mariáš, paintball, páka (oficiální název zní: Česká asociace přetláčení rukou), pétanque, psí spřežení, step, střelba kuší, šipky... Ale takový racketlon byste tam ani nenašli, jak je nový či mladý.
Detailně a kvůli nesporné pozoruhodnosti si přibližme tři z uvedených. MARIÁŠ: Karetní hra, jež u nás zdomácněla díky napoleonským vojákům a je brána jako česká hospodská hra středostavovských inteligentů, se stala sportovním odvětvím v září 1986. Tehdy se sešlo v Holoubkově a pak v Mariánských Lázních patnáct karbaníků a založili Volné sdružení hráčů licitovaného mariáše. Ještě do vánoc ustavili výbor, v němž byli dva inženýři, právník a lékařka, a první ročník ligy. O dva roky později vyhlásili na turnajích zákaz kouření, kromě toho se v jedné hře směla vyhrát jen stokoruna a udělovaly se výkonnostní třídy. V roce 1992 přijalo sdružení hrdý název Český svaz mariáše a vstoupilo do ČSTV. Dnes má bezmála devět set registrovaných členů. Hraje se o desetníky či dvacetníky, byť byly jako mince staženy z oběhu. „Schovali jsme si jich asi deset kilogramů a na turnaje je půjčujeme, i když většina hráčů má své vlastní,“ usmívá se předseda Alois Václavík.

KOLOBĚH: Skotačit s koloběžkou, která má přední kolo větší, začali před čtyřiceti lety svazáci. Brzy však nastal útlum a závodit se začalo až v roce 1988 na autodromu v Brně. Začátkem devadesátých let disciplína zavoněla běžcům-vytrvalcům, cyklistům a lyžařům, takže roku 1994 založili Český svaz koloběhu. Posléze obnovili někdejší Rollo ligu, a jak bývá u našinců zvykem, stáli u zrodu Mezinárodní koloběžkové asociace (IKSA). Proto se v roce 2001 jelo v Plzni první mistrovství Evropy a o tři roky později tady a v Karlových Varech první mistrovství světa. Naši nejlepší ze skoro tří set registrovaných závodnic a závodníků (jezdí ve čtrnácti klubech) patří k elitě Evropy. Muži bojují nejvíce s Finy, ženy s Holanďankami. Koloběžkáři si školí vlastní trenéry a mají sympatický pozdrav: „Trhni si nohou!“ RACKETLON: Spojení čtyř „raketových“ her - badmintonu, squashe, stolního tenisu a tenisu je novým vícebojem. V každém odvětví se hraje jeden set do jedenadvaceti vítězných bodů (beze ztrát), od stavu 20:20 musí vítěz dosáhnout rozdílu dvou bodů. Celkově vyhraje ten, kdo získá větší počet bodů ve všech čtyřech setech; hrají se dvouhry i čtyřhry. Vše začalo na prahu třetího tisíciletí ve Finsku a Švédsku, dnes figuruje na mezinárodním žebříčku přes tisícovku hráčů a hráček. Nejlepší jsou Švédové, Skotové a Britové. Ustavující schůze české asociace se konala loni v květnu, v říjnu se hrálo domácí mistrovství a v listopadu patnáct žen a mužů odjelo do Vídně na světový šampionát. Nevedli si špatně, Radim Sochor se dostal mezi nejlepších osm hráčů.

Který z postmoderních, neznámých či absurdních sportů vám učaroval? Proč a za jakých okolností se tak stalo?

***

ČUBU ANEB KDO SE V TOM MÁ VYZNAT

V bojových uměních, hitu posledních let, platí zdaleka nejvíc postmoderní atributy - pluralita, sousedství čehokoliv s čímkoliv, a dokonce relativita závaznosti měřítek a míry vkusu. Nejvíc těchto odvětví se sdružuje v České unii bojových umění (ČUBU): Český svaz Budokai, Český svaz fullcontaktu, Český svaz karate Goyu-ryu, Český svaz JKA (japonské karate), Český svaz karate, Česká asociace tradičního karate, Český svaz sumo, Český svaz taekwon-do WTF, Wate Jitsu-do České republiky. Jednomu jde z toho hlava kolem.
Mimo ČUBU ještě existují Česká federace aikidó, Český svaz taekwon-do ITF, Česká Muay-Thai Asociace (česky thajský box).
Na tuzemskou scénu však přicházejí i další. „Rádi bychom Vás pozvali na seminář tradičního umění Šintó musó rjú, jde o japonské klasické bojové umění, korjú budžucu, jež vzniklo v 17. století,“ takto začínala pozvánka. „Na rozdíl od rozšířenějších disciplín, jako je judo, karate či kendó, nemá soutěže. Techniky a postupy jsou předávány z generace na generaci již stovky let. Je to škola boje s holí proti meči,“ lákali organizátoři. Školit měli šéfové Evropské federace džódó pod dohledem třiaosmdesátiletého senseie Cunea Nišioky z Japonska. Naposledy, před pár týdny, přišla do redakce nabídka na zviditelnění freestyle karate. Že nevíte, o co jde? Manažer vicemistra světa a mistra Evropy Davida Stránského napsal o této novince téměř báseň v próze:... ukazuje se, že kickbox nemusí být vždy tvrdým zápasem dvou nesmiřitelných bojovníků. K dokonalosti dovedený sled úderů a kopů je doplněn o dech beroucí akrobatické prvky a umocněn hudbou. Tady se doslova překračují hranice lidského pohybu. Rozhodčí posuzují vytříbenost techniky, sladění pohybu s hudbou, ale i kreativitu soutěžícího. Čili kickbox coby balet jedince, takové boxerské „krasobruslení a akrobacie“, bez devastace soupeřovy tělesné schránky.
Kdo se ozve příště?