Požáry v krajích na jihu Evropy, působící miliónové škody, dosud neuhasly, když hladinu srpnových dnů rozčeřila nečekaná zpráva. Policisté ve Velké Británii zatkli jedenadvacet mladých muslimů, kteří připravovali teroristickou operaci dosud nevídaného rozsahu. Ve vzduchu mělo explodovat možná až deset dopravních letadel, v nichž by zahynuly tisíce cestujících!
Ozvěna loňských atentátů v londýnském metru zazněla s burcující intenzitou - znovu alarm, znovu děsivá hrozba... Britská policie zadržela větší počet lidí, především v Londýně a Birminghamu. V průběhu dalších dní počet zadržených vzrostl na dvacet čtyři. Připravovali atentáty nebývalého rozsahu a hodlali k tomu použít nových, velice rafinovaných prostředků: binárních tekutých výbušnin.
JDE O NOVOU AKCI AL-KÁ‘IDY?
Vše by se tomu zdálo nasvědčovat. Zadržené osoby jsou mladí lidé (nejstaršímu Šaminu Muhammadovi Uddinovi je 35 let) pákistánského původu, muslimové, byť většina se narodila ve Velké Británii. Podle některých odborníků jde však o něco ještě horšího; bližší informace zatím chybějí.
Plánovaný útok se podařilo odhalit jednomu z britských tajných agentů, který pronikl mezi atentátníky. Kontakty sítě vedou daleko, stopa zřetelně směřuje do jihozápadní Asie, do Pákistánu. Tam na pomezí se sousedním Afghánistánem stále existují výcvikové tábory pro mladé teroristy.
Daleko nejvíce o připravovaných útocích patrně věděl Matiur Rehman, označovaný za mozek zmařeného spiknutí, který v červenci jen těsně unikl pákistánské policii.
Matiur Rehman, jemuž je kolem třiceti let, má bohatou teroristickou praxi. Měl se podílet na dvou neúspěšných pokusech o atentát na pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa a na pumovém atentátu na americký konzulát v Karáčí. Atentát se uskutečnil začátkem tohoto roku a stál život jednoho amerického diplomata.
Rehman, známý také pod jmény Akíl Chán a Samadamd Sial, vyniká prý fenomenální pamětí. Má přehled o všech rekrutech, které al-Ká‘ida naverbovala a vycvičila od devadesátých let a pak je nasadila jako „spící agenty“ do řady zemí. Při poslední razii ve Velké Británii se mu však podařilo uniknout.
OZVĚNY LONDÝNSKÝCH EXPLOZÍ
Londýn 7. července 2005: první exploze v metru se ozvala na Liverpool Street v 7.51 místního času. Policie od počátku věděla, že vybuchla nálož, dala však rozhlásit, že jde o zkrat. Snažila se zabránit vzniku paniky.
Druhá exploze následovala takřka vzápětí, v 7.56 na Piccadilly Line, a zabila 21 lidí. Třetí zazněla v 8.17 a pak ještě v 8.47. Ta vybuchla v autobusu, utrhla mu střechu a způsobila smrt sedmi cestujícím. Jak policie zjistila, všechny nálože explodovaly během jedné hodiny, všechny vážily zhruba pět kilogramů a vyžádaly si celkem osmačtyřicet obětí na místech činu. Dalších několik obětí zemřelo na následky zranění, takže celkový počet dosáhl 60. Později byl snížen na 52, údaj o zraněných však zůstal nezměněn: na 700 lidí.
Morální účinek explozí ovšem počet bezprostředních obětí daleko přesáhl. Nikoli pouze Londýn, celá Británie ustrnula. Atentátníky totiž byli mladí Pákistánci, tedy muslimové, lidé, jež Británie přijala za své občany, ukázala jim vlídnou, přátelskou tvář - a oni odpověděli vraždami nevinných lidí. Šok, jinak se to nedalo nazvat.
K útokům se přihlásily hned dvě islamistické skupiny napojené na al-Ká’idu: dosud neznámá Tajná skupina džihádu a Brigáda Abú Háfize Masrího. Nicméně po několika měsících vyšetřování bylo oznámeno, že šlo o individuální akci čtyř imigrantů, kteří se činy al-Ká’idy pouze inspirovali.
Ať tak, či onak, londýnské exploze měly dalekosáhlé dozvuky.
V září 2005, tedy s odstupem jen několika týdnů, zveřejnil dánský list Jyllands-Posten dvanáct kreseb s prorokem Mohamedem, jež měly zřetelně karikující ráz. Turban Prorokův měl totiž tvar kulaté pumy (nálože či granátu) se zapáleným doutnákem, což byla čitelná narážka na pumové atentáty islamistů.
Karikatury, nic víc. Zdánlivě bezvýznamná událost, jenomže ... Právě ona sehrála roli obrovské počinové nálože, která doslova odpálila vlnu vzdoru a zloby. Miliarda muslimů byla na nohou a běsnila. Ale co se zdá být nesmírně zajímavé - nikoli v době premiérové publikace zmiňovaných karikatur. Nikoli. Až později, až při repríze v Norsku začátkem letošního roku. Teprve potom se strhla bouře a nenávistné běsnění, které přece jenom starou dobrou Evropu poněkud vyděsilo. Mnohým politikům - a vůbec ne bezvýznamným - se najednou karikatury zdály nevkusné, nevhodné, nepřípadné a velmi mnozí veřejně soudili, že vlastně vůbec neměly vyjít ... O londýnských explozích, příčině jejich vzniku, už nepadlo ani slovo.
Zůstala jen zajímavá, bohužel nezodpovězená otázka: Kdo rozehrál tuto pozoruhodnou hru? A proč?
POZOR NA KLAMNÉ STOPY
Evropa mezitím absolvovala tři velké akce s mimořádnými bezpečnostními riziky. Jednak fotbalový šampionát, za druhé návštěvy amerického prezidenta ve Vídni a v Bukurešti a konečně summit G8 v Sankt-Petěrburgu. Všechny tyto události vytvářely příležitost k teroristickým aktům, které by otřásly nejen kontinentem, ale celým světem. Naštěstí Bushovy návštěvy po bezpečnostní stránce dopadly na výbornou. Avšak co bude dál?
Jak se ukazuje, trvalým magnetem pro teroristy je letecká doprava -a zřejmě nejen ona, nýbrž i další dopravní systémy. Plus energetická centra, velká shromaždiště lidí atd.
To všechno tvoří velice lákavé cíle. A že nebezpečí trvá, o tom nelze pochybovat ani na okamžik. Musíme se dokonce obávat (jak ostatně naznačují někteří experti), že odhalení poslední rozsáhlé operace může být léčkou, nastraženou pastí. Bezpečnostní aparát, uspokojený skvělým zátahem, se bude věnovat rozkrývání dalších stop, které ... mohou vést do prázdna. A pod takto vzniklou clonou může proběhnout nový, ještě drtivější úder!
Skutečnost, že „mozku“ poslední operace Matiuru Rehmanovi se podařilo uniknout, je zneklidňující. Kromě toho jsou zde nedávná varování bin Ládina a jeho pravé ruky Ajmána Zavahrího. Oba tito představitelé al-Ká’idy avizovali tvrdé údery proti americkým křižákům a jejich spojencům. Vezmeme-li v úvahu, že hlasům těchto mužů dychtivě naslouchají milióny lidí, sotva si asi mohou dovolit hovořit jen tak do větru ...
Teroristické podzemí je za normálních okolností tiché, mlčí, nehýbá se, jako by spalo. Ale pozor, i spící tajná organizace si nadále vydržuje kurýry, tipaře, spojky, jezdce-převažeče. A centrum nenápadně verbuje nové lidi. Velkou cenu bude mít sprejer, jenž kdesi v podchodu nebo v metru rozpráší miliardy mikrobů. Co na tom, že zemře. Stane se novou „odrůdou“ sebevražedných atentátníků.
ODKUD ŽE SE BUDOU REKRUTOVAT?
Mnohé napovídá policejní zásah ve Velké Británii zmíněný v úvodu. Dodejme, že v Evropě dnes žije na dvacet miliónů muslimů, z toho dvanáct až třináct miliónů v EU. A přicházejí noví, kteří nemají potřebu učit se jazyku hostitelské země (mnozí to dokonce odmítají), houževnatě lpí na svých zvyklostech, které jsou pro ně alfou a omegou, znakem a potvrzením jejich identity. Nerozeznávají rozdíl mezi náboženstvím a státem a často odmítají přijmout zvyky a normy hostitelských zemí a respektovat je. Tato populace žije pospolitě, udržuje silné vazby ve svých komunitách a nepociťuje potřebu komunikace s vnějším světem. Potřebu odpovídajících bytů, práce a slušného životního standardu ovšem pociťuje, často dokonce velice silně. Čemuž se nelze divit: je to lidské.
Jenomže věc má bohužel háček. Uspokojení žádné z těchto potřeb nepadá z nebe. Ale vyprávějte to lidem, jimž třeba krátce předtím někdo řekl, že majetek je beztak krádež, krádež spáchaná na nich. Evropané by nikdy nebyli tak bohatí, kdyby na ně oni nedřeli do úpadu. Nechtějí-li dát, máme právo si vzít ... A lidé vyjdou do ulic, aby si vzali, co tak naléhavě potřebují. Nač mají svaté právo.
Stojí-li jim v cestě zaparkované automobily, převrátí je. A jestliže jim někdo řekne, že bude lépe, když je rovnou zapálí, učiní to. Tak jako loni na podzim ve Francii ...
Zdá se, že blahobytná Evropa se svým humanismem (jehož krásným plodem je například zrušení trestu smrti) a náručí otevřenou pro tisíce imigrantů se ocitá ve slepé uličce. Bude umět najít z ní cestu?
Bezpochyby ano, stane se to totiž holou nutností. Bude však muset být nesmírně opatrná, protože nelze přeslechnout varování z dnes již zapomenutého zdroje: Evropané, pozor! Tak, jak vy rádi žijete, my rádi umíráme ...
***
Jaký je Váš názor? Jaká opatření by měla Evropa učinit k posílení vlastní bezpečnosti?
