nahoru

Krkonošská ulička

Petr Holec 8. června 2006 • 21:13

Ve Špindlerově Mlýně mají problém. Tamnímu radnímu STANISLAVU ŠEBKOVI (US) před občany ujelo, že město, jehož obyvatelé léta bojují proti výstavbě víkendových apartmánů, prodává investorům stavební výjimky. „Stavební uzávěru jsme nepřijali proto, aby se nestavělo, ale proto, aby z toho město něco mělo. Investoři by svoje zájmy stejně prosadili a město by z toho nemělo nic,“ prohlásil. Mimo městský rozpočet tak mělo jít až 45 miliónů korun.

Zjednodušeně řečeno, jsou nyní dvě možnosti: buď ve Špindlu vymysleli geniální fintu mimorozpočtového financování a starostové všech ostatních měst, jimž taky chybí pár miliónů, by se měli svým občanům omluvit za hloupost. Investoři, kteří si z horského střediska s třinácti sty obyvatel udělali zlatý důl, v němž se pravidla podnikání ohýbají stejně jako slalomové tyče, měli tímhle způsobem zaplatit přes padesát miliónů korun. V tom případě bude mít někdo z radnice opravdový problém. Padesát miliónů jsou velké peníze i ve Špindlu, kde by dnes Radek John klidně mohl napsat další díl filmu Bony a klid. Jen by zde místo bonů Roman Skamene prodával byty.
Anebo vedení města doloží, jak mu to do měsíce také uložilo zastupitelstvo, že se radní Šebek přeřekl a žádné výjimky se neprodávaly. Všech padesát miliónů jsou kompenzace za zátěž z výstavby apartmánů a hotelů, na které existují řádné smlouvy a jež nemají se stavebními výjimkami žádnou souvislost.

ASPOŇ NĚCO


„Obávám se, že si tady někdo dělá volební kampaň,“ vysvětluje mi ve své kanceláři starosta Špindlu Oldřich Šimek. „Není náhoda, že se to objevilo zrovna teď. Ta formulace pana Šebka byla dost nešťastná.“
Šimkovi je málo přes třicet a na starostu Špindlu vystupuje neobvykle bezelstně. Jako by patřil do jihočeské vesnice, kde nemají ani veřejný dům. Z vlastní iniciativy mě provezl městem, aby mi ukázal, jak to doopravdy vypadá, když se investoři rozhodnou, že budou nedotknutelní. Na otázku, z jaké je strany, s úsměvem odpovídá, že pořád ještě z Unie svobody. Stejně tak na můj podotek, že ze stejné strany je i radní Šebek. Do politiky přišel jako většina politiků: někdo mu řekl, ať to zkusí.
Přiznává sice, že si investoři často dělají z města legraci, odmítá však, že by si město dělalo legraci z místních občanů. Prodávání stavebních výjimek striktně popírá, nic takového se prý neděje. Město si sice od investorů skutečně přišlo na víc než padesát miliónů korun, z nichž prošlo městským rozpočtem pouze 6,5 miliónu, šlo ale údajně o kompenzace, na které existují smlouvy sepsané městským právníkem. Podle starosty je zastupitelstvu všechny doloží. I proto má na stole menší nepořádek; stále zbývá zdokumentovat přes čtyřicet v českých.
„Asi šest sedm, můžu to zjistit přesně,“ odpovídá Šimek na otázku, kolik stavebních výjimek město za poslední čtyři roky udělilo.
„Asi s pěti šesti,“ odpovídá na otázku, s kolika investory se domluvili na kompenzacích.
Na šest sedm vteřin jsme se oba odmlčeli kvůli matematice.
„Nechci, aby to vypadalo, jako že si výjimky kupovali,“ dodá starosta. „To určitě ne.“
A proč vůbec výjimky udělovali, když místní léta právě proti výstavbě apartmánů protestují? Podle starosty z nejrůznějších důvodů.
Mediální obraz bývá nefér. Zvlášť když o stavebních výjimkách, stejně jako o kompenzacích, vždy rozhodovali stejní radní, většinou ani ne kompletní. Jen pro ilustraci: jednání i zápis z rady města jsou neveřejné, veřejné je pouze usnesení.
„Stejně bych mohl říct, že když se nesejde všech patnáct zastupitelů, taky nemohou rozhodovat,“ namítá Šimek. „Než jsem přišel na radnici, nemělo město z výstavby apartmánů a hotelů vůbec nic. Proto jsme začali s investory aspoň jednat o kompenzacích. Jeden nám například zaplatil dva traktory za pět miliónů, jiný velkou světelnou tabuli, další hřiště ...“ A zbytek?
„Ten doložíme.“

NEJDRAŽŠÍ CHATA


K pochopení současnosti ve Špindlerově Mlýně je potřeba malá exkurze do minulosti. Horská obec, z níž se po komunistech rozhodli udělat nejdražší horské středisko s nejhorší architekturou i soukromí investoři, není běžnou obcí. Většina věcí tady funguje naruby. Někteří lidi si zde například kupují apartmány v paneláku s výhledem na jiný panelák. Oficiálně má sice obec pouze 1300 stálých obyvatel, za které jí stát ročně vyplácí zanedbatelných šest miliónů korun, v zimě tady ale pobývá až 15 000 lidí. To má samozřejmě za následek to, že se Špindl od jara do podzimu mění v město duchů, případně německých důchodců, což je mimo jiné jedním z důvodů jak stavební uzávěry, tak občanské petice proti výstavbě. Čtrnáct tisíc lidí navíc, na které nedostává žádné další peníze, obec neúměrně ekonomicky zatěžuje.
Z vlastního rozpočtu například musela postavit padesátimiliónovou čističku pro 10 000 lidí, ač ji tisícovka místních vůbec nepotřebuje. Když ale soukromý investor postaví bytový dům, kam se jezdí na víkend venčit pražské celebrity, musí ho obec na čističku připojit. Podobné je to i s povinnou obsluhou infrastruktury. Každý rok tak město řeší, odkud vezme kvůli přespolním desítky miliónů korun.
„Proto jsme se rozhodli pro kompenzace,“ vysvětluje starosta. „Snažili jsme se nějak pokrýt ztrátu, kterou město stavbou utrpělo. Někteří souhlasili, jiní ne. Když jsme například někomu pohrozili, že ho nepřipojíme na čističku, řekl, že si postaví vlastní.“
Logicky se dá namítnout, že kdyby nebyly stavební výjimky, nemusely být ani kompenzace. Mluvíme ale o politice a velkých penězích. Podle starosty si obec zadělala na současné problémy už v roce 1994, kdy schválila příliš benevolentní územní plán, umožňující stavbu bytových domů. Nikdo prý tehdy netušil, že nepůjde o bydlení pro místní, ale o závody o nejdražší metr čtvereční. Sedmdesát procent staveb se prý schválilo ještě před stavební uzávěrou. Striktnější omezení přišlo až v roce 2002, o dva roky později město rozhodlo o stavební uzávěře. Že se teď ve Špindlu staví téměř všude, má dva důvody: všichni investoři to chtějí stihnout ještě za nižší DPH, navíc dobíhají dřívější stavební výjimky. Podobný problém ostatně řeší i v jiných krkonošských střediscích, Harrachově či Rokytnici. Přitom mnozí z obslužného personálu nemají v sezóně kde bydlet, protože na superdrahé nové byty nikdy nedosáhnou.
„Na posledním zastupitelstvu jsme si proto odsouhlasili nový územní plán,“ dodává Šimek.

HOTELOVÉ BYTOVKY


Vyjádření radního Šebka, že si investoři i přes protest místních a města stejně prosadí jakoukoli stavební výjimku, sice smrdí stejně jako boloňské špagety ve zdejší pizzerii, bohužel ale nemá daleko k pravdě. A když si ji neprosadí, najdou fintu, jak ji obejít. Někteří koupí kvůli rekonstrukci původní objekt, který zrekonstruují tím, že ho celý zbourají. Když to dobře dopadne, postaví na jeho místě téměř hotelovou repliku, jejíž pokoje se nápadně podobají bytům. Ty pak rozprodají jednotlivcům tím, že jim prodají podíly ve společnosti, které hotel patří. Někteří se replikami vůbec neobtěžují. Přímo ve stráni nad úřadem můžete vidět jak zrekonstruované horské chaty, tak nové domy, jež mohou být replikou pouze něčího špatného vkusu. Všechny jsou bytové a všechny jsou přes týden úplně prázdné. I když ruku na srdce: než dům plný pražských celebrit je možná lepší zcela prázdný dům.
„Nemyslím si, že by za prodejem výjimek byl starosta,“ říká mi v hotelu Central na náměstí starousedlický hlas, jenž chce zůstat anonymní. „Je mladý, nezkušený a bezelstný, myslím, že se na politiku nehodí. Podle mě by dal někomu výjimku, ještě než by za ni nabídl peníze. Dřív mělo všechno pravidla, dneska tady panuje anarchie.“

ZATOPÍME VÁM


„Nechci, aby to vypadalo jako nějaké spiknutí, je to samostatná akce občanů, se současnou kauzou nemá nic společného,“ říká mi k načasování petice proti dalšímu nárůstu rekreačních lůžek v bytových domech a zástavbě centra na úkor volných ploch, již podepsaly téměř čtyři stovky místních, její autorka Libuše Jonová.
Je jí dvaasedmdesát let a Špindlerův Mlýn si pamatuje jako úplně jiné město. Kromě zimní turistiky tu býval i běžný místní život. Než se začalo stavět. Mnozí radši prodali své panelákové byty, jejichž cena mezitím stoupla, a odešli jinam.
„Stěhují se třeba do Vrchlabí,“ vysvětluje Jonová, jež bydlí na sídlišti v Bedřichově, místní části Špindlu. „Nechtějí bydlet v indiánské rezervaci. Jestli to nezastaví, bude to hrozné. A co jsme v EU, takže u nás můžou byty kupovat i cizinci, bude to jen horší.“
Impulsem k petici, ve Špindlerově Mlýně vůbec ne první, byla pro Jonovou budoucí investiční nabídka v někdejším hotelu Savoy, který byl zatím zrekonstruován tak, že z něj nic nezbylo. Vedle něj mělo před časem vyrůst sanatorium, ale místo něj zde stojí zase bytový dům. Změnit podobu náměstí nyní chce i společnost Cimex. I do jejích plánů patří kromě podzemních garáží „rekonstrukce“ tří okolních domů včetně hotelu Central.
„Oni to dělají chytře,“ říká o investorech Jonová. „Vždycky sem přijedou s velkým plátnem, na něž promítnou velkolepé plány s vyhřívaným chodníkem, na který jim důchodci skočí. Nevěřím jim, že je dodrží.“

KDE TY PRACHY JSOU


„Přesně takhle to řekl,“ říká o vyjádření radního Šebka bývalý starosta Jan Konopka, který se posledního zastupitelstva zúčastnil. I on je z US, ve Špindlu starostoval v letech 1994-98, vlastní zde menší obchodní dům Krakonoš. „Ostatní radní na to vůbec nic neřekli. A starosta to dorazil tím, že prý můžeme být rádi, že takhle z toho město má aspoň padesát miliónů. Kdyby s tím předtím přišli na zastupitelstvo, neprošlo by jim to. Nevěděl o tom dokonce ani kontrolní výbor. Jde mi hlavně o to, aby tady nepanovala diskriminace jedněch podnikatelů na úkor jiných podnikatelů.“
Právě Konopka se snažil zjistit, jestli padesát miliónů prošlo rozpočtem. Za poslední dva roky dohledal pouze 6,5 miliónu korun, o zbytku, tedy víc než pětačtyřiceti miliónech, nemá ponětí.
„Nevím, kam mohly jít. Ve městě rozhodně vidět nejsou.“
Co si o počínání radních ve Špindlerově Mlýně myslíte vy?