nahoru

Učím děti udávat

Jiří X. Doležal 18. května 2006 • 18:53

Historka o studentovi, kterého chytili na záchodě se třemi pytlíčky marihuany, by nestála za pozornost, kdyby neměla tak nesmyslnou pointu. Byl těsně před maturitou vyhozen ze školy. Žádáme příslušné politiky, aby zvážili, zda je rozumné kvůli takovému prohřešku někomu tak zásadně komplikovat život. A především, aby vysvětlili řediteli příslušné školy, že jeho úkolem není vychovávat studenty k udavačství.

Nejdříve telefonoval klasik českého protidrogového dění doktor Ivan Douda, který mi kladl na srdce, že nelze zlikvidovat kluka kvůli třem gramům. Pak volal konopný ombudsman Marek Jehlička, že nelze přece zlikvidovat člověka kvůli třem gramům. Když pak volal otec postiženého studenta Jana Chromého, rovnou jsem mu řekl, že si také myslím, že nelze kvůli třem gramům ... Příběh, který jsem vyslechl, připomínal historku, když se můj spolužák Tomáš R. na maturitním plese opil tak, že další dva dny nepřišel do školy. Tomáš dostal nakonec poznámku či co, a o vyloučení v průběhu jeho neomluvené absence hovořil pouze matikář Jan J., kterého ovšem jakožto zarytého abstinenta nebrali vážně nejen studenti, ale ani valná část pedagogického sboru.

HISTORKY Z PISOÁRU


Ve třetím ročníku gymnázia jsem dostal třídní důtku za kouření tabáku na toaletě ve druhém patře. Opakovaně mě přistihl pedagogický dozor s krabičkou cigaret v ruce. Psal se rok 1981.
Když se psal rok 2006, bylo před maturitním plesem čtvrtého ročníku a na toaletě ve druhém patře Integrované školy stavební v Českých Budějovicích přistihl pedagog inženýr Luboš Kubát devatenáctiletého studenta Jana Chromého s dřevěnou krabičkou v ruce. Ještě na toaletě pedagog zjistil, že v krabičce jsou tři sáčky, pravděpodobně s marihuanou. Předal žáka i hulení třídní učitelce, ta obé předala řediteli magistru Pavlu Veselému a ten v předávání pokračoval. Zavolal na svého studenta policii. Ta se, protože policisté na rozdíl od řady jiných státních úředníků, pedagogů a dalších profesí musejí být alespoň částečně orientováni v realitě, věcí nezabývala. Pan ředitel se však věcí zabýval. Neudělil svému studentovi předvídatelnou sníženou známku z chování, třeba dle vzorce dva gramy - dvojka z chování, tři gramy - trojka, ale těsně před maturitou jej ze školy vyloučil.
Studentovi nicméně žádné trauma nehrozí, rodiče se k problému stavějí rozumně.
"Je to blbec, když to tahá do školy," komentuje chování svého syna pan Karel Chromý. "Pokud vím, tak si nakoupil na maturitní ples a nejspíš se chtěl pochlubit. Takže by zasloužil, aby mu to hulení učitel vzal a výměnou mu dal dvojku z chování. Vyhodit kluka ze školy těsně před maturitou je ale hrozný."
Ještě víc ale otce naštvalo něco jiného. Ředitel zavolal policii, aniž dal vědět rodičům. A především, chtěl po něm, aby udal další spolužáky výměnou za mírnější trest.
"Chtěli po něm, aby ostatní napráskal - že k němu budou shovívaví ... To je tam učí udávat?! Proto už víceméně nestojím o to, aby mohl odmaturovat u pana ředitele, ale byl bych rád, kdyby mohl jít ke zkouškám v září na jiné škole."
Udání jako literární útvar by jistě obohatilo hodiny literatury. Ale bez legrace - je pochopitelné, že ředitel si nepřeje, aby studenti na jeho škole hulili na záchodech, ovšem dosahovat toho tím, že budu přistiženého nutit k udávání spolužáků?

VYŠŠÍ PRINCIP MRAVNÍ


Panu řediteli Veselému jsem zavolal a byl tak laskav, že mi odpověděl na několik otázek, přestože později už s médii nekomunikoval. Potvrdil, že opravdu zavolal policii dřív než rodiče, a zdůvodnil to tím, že si s nálezem marihuany prostě nevěděl rady a považoval případ za natolik závažný, že zásah policie vyžadoval. Právní předpisy mu navíc takové jednání umožňují. Policii na svého žáka volal prý už podruhé. Je to v souladu s jeho přesvědčením, neboť prý ví, kolik žáků muselo za posledních deset let kvůli marihuaně ukončit studium. Na otázku, kolik, ale odpověděl, že neví.
To jsem se dozvěděl za prvních deset minut rozhovoru, devět dalších minut se pan ředitel pokoušel neodpovědět mi na otázku, zda skutečně nabízel Janu Chromému úlevy za to, když práskne spolužáky. Vysvětloval mi místo toho, že se snažil zjistit, jestli přistižený student měl marihuanu i pro další studenty. Nakonec rozpačitě a neurčitě naznačil, že bohužel pan Chromý nikoho nepráskl, přestože by to od něj on jako ředitel očekával, a tak musel být trest takový, jaký byl.
Druhý den se konal v Praze Million Marihuana March, pochod, kam obvykle chodí hodně lidí nesdílejících postoje magistra Veselého. Tak jsem po letech, kdy jsem se o žádné konopné zvůli nedozvídal, zase napsal aktivistický dopis těm, kdo mohou mluvit do práce zřizovatele školy.

OTEVŘENÝ DOPIS ZASTUPITELSTVU JIHOČESKÉHO KRAJE


"Vážené dámy, vážení pánové! V souvislosti s vyloučením pana Jana Chromého ze střední školy těsně před složením maturitní zkoušky za to, že u něj byly nalezeny tři gramy marihuany, Vás žádám, abyste mu napomohli složit maturitní zkoušku na jiné škole v náhradním termínu v září letošního roku. Zničit mladému člověku život za provinění, jakého se dopustil, je totiž zcela neadekvátní, nemravné a nepřijatelné.
Zároveň Vás žádáme o posouzení postupu ředitele školy pana magistra Pavla Veselého, který dříve než rodiče svého žáka o nálezu marihuany informoval policii, a tím zásadně zpochybnil funkci školy jako výchovného zařízení. Pedagog má děti učit a chránit, ne udávat!"
Pak jsem se podepsal a dopis poslal panu Chromému staršímu, ať to namnoží. Druhý den, v sobotu šestého května, počasí milovníkům konopí přálo a na MMM přišly snad dva tisíce lidí. Marek Jehlička v roli hlavního pořadatele na pódiu krátce představil Jana Chromého a vysvětlil, co se stalo. Pan Chromý starší usedl vedle podia a jednu chvíli stála fronta na podpisy ve třech řadách. Celkem jich bylo dvě stě včetně podpisu Pavla Němce, úřadujícího ministra spravedlnosti, jenž se coby nečekaný host zúčastnil letošního předvolebního MMM.
Takže nezbývá než doufat, že návštěva u hejtmana bude panu Chromému něco platná a že ani hejtman, ani zastupitelstvo nenechají kvůli třem gramům zbytečně komplikovat devatenáctiletému klukovi život.

Měl by ředitel Veselý zůstat ve své funkci?