nahoru

Mrtví zpět do lesů?

Michal Komárek 27. dubna 2006 • 22:41

Pravděpodobnost, že ostatky čtyř tisíc německých vojáků uložené v krabicích v tovární hale v Ústí nad Labem budou důstojně pohřbeny, je opět menší. Minulý týden totiž definitivně padl projekt zřízení pohřebiště německých obětí druhé světové války na pražském strašnickém hřbitově. Jedna z variant, jakkoliv zní neuvěřitelně, je, že mrtví budou rozváženi zpět do lesů, do míst, kde zemřeli.

Bývalý německý evangelický hřbitov ve Strašnicích jako důstojné pietní místo nevypadá. Hřbitov byl založen na konci 18. století, pohřbívalo se tu naposledy na konci druhé světové války, mezi pochovanými zde leží například mnoho profesorů německé pražské univerzity. Dnes tu spolu s nimi mezi nevykácenými nálety lehávají bezdomovci.
Až donedávna však žila naděje, že se hřbitov stane mimořádně udržovaným, výjimečně pietním a rozporuplné pocity vzbuzujícím pohřebištěm německých obětí. Už před šesti lety se pražský magistrát rozhodl, že hřbitov svěří do provozování Lidovému spolku pro péči o německé válečné hroby, který ho chtěl nákladem několika desítek miliónů marek zrekonstruovat a využít pro uložení válečných obětí.
Rozhodnutí vzbudilo hned v roce 2000 protesty pamětníků války a antifašistů, kteří upozorňovali na to, že hřbitov leží přímo naproti

symbolickému pohřebišti obětí fašismu v krematoriu a že jen pár metrů odtud je území židovského Hagiboru, které sloužilo jako shromaždiště lidí transportovaných do koncentračních táborů. Magistrát nicméně vycházel z toho, že péče o válečné hroby patří k povinnostem stanoveným mezinárodními smlouvami, že nad mrtvými už není třeba otevírat staré rány, a navíc že je lepší, aby byl hřbitov opravený a udržovaný, než aby nadále chátral.
Šest let se ovšem nedělo téměř nic. A i proto se před měsícem mohly v médiích objevit velmi překvapivé zprávy o tom, že několik tisíc německých padlých leží v krabicích v ústecké armaturce.

VOLKSBUND


Lidový spolek pro péči o německé válečné hroby (Volksbund) vznikl v roce 1919 a v jeho čele stály zpravidla významné osobnosti z řad bývalých vládních či regionálních politiků. Péče o hroby válečných obětí nebyla samozřejmě výsadou Němců - obdobnou činnost vykonával ve Spojených státech výbor, v jehož čele stojí prezident, například v Itálii nebo ve Francii mají péči o válečné hroby na starost příslušná ministerstva.
Volksbund byl rozehnán na začátku druhé světové války, činnost obnovil až po vzniku Spolkové republiky Německo. Jeho činnost regulovaly speciální zákony, výstavbu válečných hrobů a náklady na odškodňování obětí pokrývaly gigantické částky německého rozpočtu.
„S Volksbundem jsme začali spolupracovat v roce 1990. Tehdy mi ukazovali plány, podle nichž počítali do roku 2025 s částkou z rozpočtu ve výši 225 miliard marek!“ říká Bedřich Martinic, ředitel společnosti Pargent, která se stala českým partnerem Volksbundu po listopadu 1989.
Pád železné opony znamenal pro Volksbund nečekané rozšíření pole působnosti, růst prestiže, ale zřejmě i začátek finančních problémů, které vyústily mimo jiné ve zrušení projektu strašnického pohřebiště. „Volksbund mohl začít naplno působit na územích do té doby téměř nedostupných. Přitom územích, kde ležely milióny německých obětí války. Bývalé Československo bylo po Sovětském svazu a Polsku zemí se třetím největším počtem německých zahynulých. V Sovětském svazu to byly přibližně dva milióny mrtvých, v Polsku devět set tisíc, u nás 178 tisíc, z toho v Česku přes sto tisíc. Na první pohled je to překvapivé, protože u nás neprobíhaly tak těžké boje. Ale mnoho vojáků tady zemřelo ve vojenských nemocnicích. Ty byly využívány jednak proto, že tu byl dlouho relativní klid, jednak pro jejich vysokou kvalitu. Němci sem převáželi zraněné třeba i z Afriky,“ vysvětlil Martinic.
Spolupráce mezi Československem a Volksbundem začala trochu kuriózně už dva roky před Listopadem. Tehdy na setkání premiérů Štrougala a Kohla přistoupil československý předseda vlády na dohodu, v níž se ČSSR zavazovala k péči o válečné hroby výměnou za výhodné ekonomické projekty. „Péče o německé válečné hroby ovšem narážela na značný politický odpor, proto vláda zkoumala, jak ji uklidit z centra pozornosti. O zakázku se ucházelo tehdy mocné zemědělské družstvo Slušovice, nakonec byla svěřena sféře zahraničního obchodu. Nebylo to úplně profesionální a svým způsobem ani důstojné -mezi automobily, sýry, tvarohy se obchodovalo s válečnými pohřebišti,“ připomenul Martinic.
Skutečný boom vyhledávání hrobů padlých německých vojáků, exhumací a vytváření pohřebišť začal ovšem až po roce 1990.

KOSTI JSOU VŠUDE


Dosud bylo na hřbitovech pochováno pouze necelých dvacet tisíc ze stovky tisíc německých vojáků padlých na území České republiky. Ostatky zbylých leží v masových hrobech, kterých je podle odhadů historiků přes osmnáct tisíc.
„Kosti odhalí každá větší stavba,“ zněl titulek v MF Dnes vloni v květnu. Článek začínal takto: „Více než šest desítek kostí minulý týden vyhrabal bagrista při stavbě dálnice D47. Kosti byly zakopány téměř dva metry hluboko v zemi v místech, kde ještě nedávno stávala zahrádkářská kolonie.“ Šlo pravděpodobně o ostatky padlých za druhé světové války a archeologové se domnívají, že při stavbě dálnice na podobné nálezy narazí ještě několikrát. Poněkud pochmurný obraz krajiny rozložené na kostech obětí války. Byť poražených. „Volksbund vytypoval na území bývalého Československa místa, kde mělo ležet přibližně sto čtrnáct tisíc jasně identifikovaných padlých vojáků. K některým jsme se ovšem nemohli dostat - leží v místech, kde je nová zástavba, silnice nebo třeba školka. Těžko si představit, že by Volksbund požadoval zbourání školky, aby se dostal k masovému hrobu. Volksbund ostatně postupoval alespoň v prvních letech naprosto korektně. I v tom ohledu, že nikdy nešel proti vůli místních lidí, kteří si třeba nepřáli v obci pohřebiště zřídit. Tam, kde to šlo, jsme tedy začali s exhumací ostatků,“ popisuje Martinic.
Někde čekala značná překvapení: například v Eši u Pacova byl sběrný tábor pro německé zajatce, kde řádila tyfová epidemie. Předpokládalo se, že tu zemřelo téměř čtyřicet tisíc vojáků. Při exhumacích nalezli lidé z Pargentu jen 284 těl. Jinde naopak nálezy odpovídaly očekáváním. Vysoká je i úspěšnost identifikace. Jürgen Hipp z Volksbundu to popisoval při exhumacích v Kolíně před třemi roky: „Na místě se nám podle osobních čísel vojáků podaří identifikovat přibližně padesát procent mrtvých. O zbylých předáváme informace do archívů a speciálních pracovišť do Berlína. Jde o údaje, jako například druh zranění, délka stehenních kostí a podobně. Po expertizách je úspěšně identifikováno až 70 procent.“
Volksbund společně s Pargentem vybudoval v devadesátých letech v Česku deset pohřebišť německých obětí války. První v roce 1991 v Rakovníku, dosud největší v Brně, kde leží 6500 padlých vojáků.
„Na konci devadesátých let začali Němci vyjednávat s Prahou o zřízení pohřebiště v hlavním městě. Bylo jasné, že dříve či později budou chtít výstavní areál v Praze, jinde v Evropě už obdobné areály v hlavních městech měli. Magistrát souhlasil, ale v téže době došlo v činnosti Volksbundu k těžko pochopitelnému zvratu - prakticky se přestal o projekt zajímat,“ dodává Martinic.
Už v roce 1999 bylo tisíc ostatků německých vojáků uloženo v tovární hale v Ústí nad Labem s tím, že tu budou čekat na otevření strašnického pohřebiště.

DO LESŮ?


Sedmnáctého března se v MF Dnes objevila zpráva, že v Ústí nad Labem leží v papírových krabicích přibližně čtyři tisíce ostatků německých vojáků. Vyvolala skandál. Nález překvapil veřejnost, místní i vládní politiky. „Neměli jsme povinnost informovat ústecký magistrát o uložení ostatků. Naší povinností bylo pouze zajistit hygienické podmínky. Ale to, že tu ostatky leží, některé už sedm let, žádným tajemstvím nebylo. Několikrát jsem o tom s novináři mluvil, když se ptali na přípravy otevření strašnického pohřebiště,“ říká k tomu Martinic.
Medializace nicméně spustila intenzívní jednání mezi českou a německou stranou, která v minulých dnech vedla alespoň k provizorním výsledkům: armáda se nabídla, že ostatky převeze na vlastní náklady do některého ze svých újezdů, a vrcholní politici se shodli, že do roka bude nalezen způsob důstojného pochování. Je to reálné?
Strašnický projekt definitivně padl. Pražský radní Bohumil Černý shrnuje: „Léta se ze strany německých partnerů nedělo prakticky nic a stavební povolení propadlo. V poslední době nás mnoho občanů upozornilo na neutěšený stav hřbitova a nemovitostí k němu přiléhajících, kde se ubytovávají bezdomovci. Požádali jsme proto německou stranu o předložení harmonogramu prací a obrátili se o pomoc i na ministerstvo zahraničních věcí a velvyslanectví Spolkové republiky Německo. Výsledkem složitých jednání je písemné sdělení vedení Volksbundu, že plánovaný projekt nebude z německé strany naplněn. Důvodem je podle dopisu nedostatek finančních prostředků.“
Problémy má Volksbund například i v Brně. Podle neoficiálních informací tady napětí mezi ním a magistrátem stoupá. Podle oficiálního vyjádření tiskového mluvčího magistrátu Pavla Žáry požádal Volksbund o rozšíření místního pohřebiště tak, aby tu mohl pohřbít dalších několik tisíc vojáků z celého území Čech. Zároveň ale zůstává nepohřbeno přibližně dva tisíce padlých z Brna a okolí a Volksbund má navíc problémy s dokládáním identifikace obětí. Brno s rozšířením pohřebiště nesouhlasilo.
V těchto souvislostech je pochopitelný zoufalý výrok mluvčího Volksbundu Fritze Kirchmeiera, který zazněl během ústeckých jednání: „Nyní zvažujeme variantu, že zřídíme více válečných hrobů na místech, kde byly tyto ostatky exhumovány. Zachovala by se tím historická kontinuita.“ Podle Bedřicha Martinice se pravděpodobně dříve či později důstojné pohřebiště najde, brzy to ale nebude. „Nedostatek financí Volksbund neomlouvá. Na konci devadesátých let řešil svoje vnitřní problémy a situaci naprosto nezvládl.“
Na naše otázky k současné situaci Volksbund neodpověděl. Do uzávěrky přes urgence nedorazilo ani vyjádření německého velvyslanectví.

Co si o problému nepohřbených německých vojáků myslíte vy?

Michal Komárek