Komu hoří větší plamen

Těžba ropy nikdy nebyla ukázkově čistý byznys; ekologicky ani politicky. Příliš peněz, politiků a ekologů, což nebývá nejšťastnější konstelace. A nemusíte chodit do Iráku. Vloni v listopadu ministerstvo životního prostředí rozhodlo, že jedné ze dvou firem provozujících shodné zkušební ropné vrty u Břeclavi udělí souhlasné stanovisko pro běžnou těžbu, zatímco druhé stejný záměr zamítne. Čtení ministerského zdůvodnění je celkem zábavné. Tedy jak pro koho.

Mnoho Čechů to možná ani netuší, ale těžba ropy na jižní Moravě má téměř stoletou tradici. A vůbec není nekvalitní. Když si odmyslíte zchátralá JZD a šumperáky, připomínají rozlehlé oblasti kolem Břeclavi, Lanžhotu či Hodonína, stejně jako rakouská strana naší jižní hranice americký Texas. Milióny korun pod zemí. Desítky roztroušených vrtů nad zemí. Jejich těžké osamělé pumpy se tyčí do otevřené krajiny jako obří kladiva.
A vysoká politika, samozřejmě.
Když jde o strategickou surovinu, smrdí vzduch hůř než ropa.

PRO A TAKY PROTI


"Jeďte tam, co hoří plamen," radí mi muž opírající se o staré kolo.
Stojím v Poštorné, ošklivější části Břeclavi a nikde žádný plamen. Jediný hoří i v třeskutém mrazu v mužových očích. Příliš slivovice.
Těžební středisko Poštorná 3, patřící Moravským naftovým dolům, není opravdové ropné středisko, jak si ho představují ti, co v televizi sledují války v Perském zálivu. Z útlého podzemního vrtu (jdoucího do víc než kilometrové hloubky) vidíte pouze malou trubku se spoustou šoupátek, separátor na oddělení ropy a zemního plynu a dvě nádrže na ropu. Plus maringotka obsluhy, nyní prázdná. Většinu času žádný plamen ani zvuk, jen tlumené zasyčení. Tak vypadá zkušební vrt, který dostal od ministerstva životního prostředí souhlasné stanovisko pro budoucí těžbu.
Těžební středisko Poštorná 1, patřící České naftařské společnosti, leží zhruba kilometr od Poštorné 3. Od zkušebního vrtu konkurence ho nepoznáte ani před flaškou slivovice. Stejně jako Poštorná 3 těsně sousedí s rozsáhlým lesoparkem Kančí obora, což je hlavní argument některých místních, ekologů a všech, kdo chtějí být v této lokalitě proti jakékoli těžbě. Stejně tak leží ve stejné záplavové oblasti, což je hlavní argument odboru životního prostředí Jihomoravského kraje, který je v této lokalitě také proti jakékoli těžbě. A stejně tak se nachází v Lednicko-valtickém areálu, zapsaném do světového dědictví UNESCO, což je hlavní argument ministerstva životního prostředí (a Jihomoravského kraje), které je v této lokalitě také proti jakékoli těžbě - když zrovna není pro.
Jediným viditelným handicapem je přítomnost zahrádkářské kolonie u příjezdové cesty k vrtu, ovšem k Poštorné 3. V případě intenzívnější těžby by tudy cisterny zřejmě odvážely ropu - a umíte si představit zahrádkáře. Dokážou být pěkně nevděční voliči.
"Ústředním problémem v souvislosti s hodnocením vlivů záměru Břeclav-Poštorná, těžba ropy na životní prostředí, je vlastní umístění záměru těžby ropy do památkové zóny Lednicko-valtického areálu, který lze označit za jednu z nejrozsáhlejších úprav kompozičního typu okrasný statek, a proto vyžaduje i zcela výjimečnou péči a ohledy. Za další velmi závažnou skutečnost je nutno považovat umístění záměru v lokalitě záplavového území ... a s tím související rizika životního prostředí," píše se v ministerském zdůvodnění, proč dostala Česká naftařská nesouhlasné stanovisko. To ještě nemusí znamenat definitivní ortel, o vlastní těžbě nakonec rozhoduje báňský úřad. Ten se však ministerskými doporučeními zpravidla řídí.
Možná se někdo z ministerstva (či Jihomoravského kraje) zapomněl po Poštorné projít. Nebo se procházel až příliš.

JEŠTĚ NEVÍME


"Odvolali jsme se a počkáme," říká Pavel Stuchlík, mluvčí České naftařské. "Důvody mohou být jakékoli, od politiky až po sílu společnosti."
To jistě ano. Nechme proto chvíli mluvit ropu a politiku, lidé totiž zatím spíš mlčí. Česká naftařská společnost je poměrně mladá firma, jež se těžbou ropy zabývá až od roku 2000.
Moravské naftové doly, jejichž spolumajitelem je i bohatý a mocný podnikatel Karel Komárek, jenž před časem pomohl od vlastní zadlužené firmy i Václavu Fischerovi, jsou ve srovnání s ní bývalý státní monopol, úzce srostlý nejen s místní politikou. Například ministr životního prostředí Libor Ambrozek je předsedou krajské organizace KDU-ČSL v Hodoníně, kde firma sídlí. Jejím členem je dodnes i někdejší lidovecký senátor a předseda partajního senátorského klubu (2000-2002) Josef Kaňa, od roku 1966 až do svého zvolení senátorem zaměstnanec Moravských naftových dolů. Hejtmanem Jihomoravského kraje, jehož radní nakonec ignorovali doporučení vlastního odboru životního prostředí (k záměru obou firem vydal zamítavé stanovisko a dal souhlas k těžbě pouze Moravským naftovým dolům), je lidovec Stanislav Juránek, dnes předseda jihomoravské KDU-ČSL a v letech 1977-90 zaměstnanec Jihomoravských státních lesů. Ač to zní paradoxně, založily v roce 2004 Moravské naftové doly, jež chtějí v oblasti těžit ropu, spolu s dnešními Lesy ČR obecně prospěšnou společnost (na ochranu) Biosférická rezervace Dolní Morava, zahrnující i Lednicko-valtický areál. Třetím partnerem je ministerstvo životního prostředí.
Tolik fakta. Spekulace jsou, když například v Břeclavi zaslechnete něco o politickém sponzoringu, který jak KDU-ČSL, tak Moravské naftové doly odmítají.
"Pan ministr slíbil, že rozhodnutí ministerstva nechá přezkoumat nezávislého experta," říká o odvolání České naftařské mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová. Kdy?
"To ještě nevíme, není snadné sehnat někoho opravdu nezávislého," dodává mluvčí.
Docela jí věřím.

HORŠÍ ZE ŠPATNÉHO


Těžbu ropy můžete vidět na tisíc způsobů, jen stěží ale najdete horší politikum. Obvykle jen záleží, kolik z ní máte peněz. Například odbor životního prostředí Jihomoravského kraje, který z ní nemá ani korunu, nechce z popisu své práce u Kančí obory vidět vůbec žádné vrty. Těžební záměry obou firem jsou pro něj zhruba stejně špatné.
"Hlavním argumentem proti záměru obou firem pro nás bylo umístění těžby ropy do Lednicko-valtického areálu, a především do zátopové oblasti v blízkosti zdroje pitné vody. My jako vodohospodáři bychom něco podobného neměli vůbec připustit, stejně jako stavbu domů v takové lokalitě," vysvětluje jeho šéfka Anna Hubáčková.
Stále si například pamatuje ropnou skvrnu, jež na jižní Moravě vyplavala z jednoho vrtu při povodních v roce 1997 a způsobila menší mezinárodní protestní nótu. Podle ní mění firmy stále strukturu i názvy, takže bývá obtížné zjistit, kdo je za který vrt v dané chvíli odpovědný. Jednoduše řečeno, její odbor chce v záplavových oblastech co nejmíň rizikových faktorů, jakým těžba ropy bezesporu je.
"Kdybych ale měla říct, jestli byl z našeho hlediska jeden ze záměrů horší, nebo lepší, pak jako o trochu méně rizikový se nám jevil vrt Moravských naftových dolů. Leží totiž o něco blíž k okraji zátopové oblasti," říká Hubáčková.
Jen pro ilustraci: když si představíte rozlehlý rybník, leží vrt České naftařské blíž k hlubšímu středu, byl by tedy dřív pod vodou.
Jak je tedy vůbec možné, že obě firmy provozují již přes dva roky zkušební vrty (už tehdy proti nim někteří místní sepisovali petici a žádali nové volby)? Jednoduše proto, že pro jejich povolení těžařské firmy nyní ze zákona, který si před lety samy prolobbovaly, podobné posudky nepotřebují. Nějaký čas prostě mohou vrtat - a pak se uvidí.
Vysoká politika, samozřejmě.
Představte si hejtmana, primátora nebo starostu, který chce své volební období prosedět na zásobách ropy, zatímco mu chátrá kulturák a preference. Musel by být úplný blázen.

OBOJE V POHODĚ


"Osm až deset miliónů korun od jedné firmy, takže až dvacet ročně," vypočítává tajemník břeclavské radnice Dalibor Neděla, kolik by město dostalo z těžby, pokud by ropu těžily obě firmy. "Pro obec to znamená nárůst dopravy o deset cisteren denně, což je v současném provozu celkem zanedbatelné."
Na stole v kanceláři Viléma Vyhnálka, šéfa městského odboru životního prostředí, leží objemné fascikly. Všechny plné nejrůznější dokumentace k těžbě v Poštorné. Město dokonce kvůli tomu prošetřovala i parlamentní komise. Nenašla žádné pochybení. "My nevidíme v záměru obou firem žádný rozdíl," říká Vyhnálek. "Oba jsou pro nás v souladu se zákonem."
V souladu s tím město vydalo oběma firmám povolení ke zkušebním vrtům, bez něj by nevrtaly. Nyní se ale hraje vyšší hra, do jejíchž pravidel město už nemluví.
Ani ne třicetitisícová Břeclav, jíž se těžba v Poštorné bezprostředně týká, není Dallas. Místní J. R. nosí rádiovku a nejvyšší budovou je architektonicky ďábelský kostel. Ani zde nejsou ve vedení města blázni, takže nechápou, proč se ministerstvo životního prostředí obtěžovalo nadělat si samo problémy a povolit těžbu pouze jedné firmě, když jsou jejich záměry de facto identické. Dvacet miliónů korun prostě v menším městském rozpočtu nepřehlédnete. A to jsou jen přímé peníze, dané zákonem. Těžaři odevzdávají pět procent svého zisku státu, ten pak vrací tři čtvrtiny dané obci. To ale není vše, ne vždy nadšeně vítaná ropa umí být ještě štědřejší. Firmy obvykle znovu postaví, či aspoň opraví potřebné komunikace nebo sponzorují něco bohulibého, obvykle třetidivizní fotbal. Anebo zrekonstruují obecní majetek či lidové tradice. V Břeclavi například potřebují sedmnáct miliónů korun na opravu kulturáku. Moravské naftové doly už prý slíbily městu finanční podporu, to ji na oplátku slíbilo folklórnímu Slováckému krúžku.
"Záplavové území tady bývá zatopené i několikrát do roka a nic se nikdy nestalo. Každý vrt má vlastní povodňový plán," vysvětluje mi nad mapou Kančí obory Vyhnálek. "K záměrům obou firem bylo kladné i stanovisko Povodí Moravy."
Faktem je, že v současném zátopovém území se nachází mnohem víc vrtů, mnohé ještě z padesátých či šedesátých let, dnes často již bezpečně zakonzervované.

ČÍ PLAMEN?


Můžete si o těžbě ropy u lesoparku poblíž (skutečný areál se nachází až dál) oblasti chráněné UNESCO myslet cokoli stejně jako instituce státní správy či samosprávy. Dvojitý souhlas města je logicky pochopitelný jako dvojitý nesouhlas odboru životního prostředí Jihomoravského kraje. Každý kope za své zájmy. Jedinou nejasnou je, za čí zájmy kope ministerstvo životního prostředí.
Jaký je váš názor na současnou situaci?