Pokud jde o ptáky, bývají média spojována především s kachnami. Přirovnání k volavce by tedy mohlo na první pohled vypadat lichotivě. Je to pták jistě krásnější, ušlechtilejší. Roli volavek ale novináři zásadně odmítají. To, že je policisté před nedávnem takto zneužili, vyvolalo zásadní diskuse o novinářské etice a profesionalitě.
Impuls k vyostřené diskusi se přitom zdá být zanedbatelný. V malé obci Jílové na Liberecku se po rodinných hádkách doma zabarikádoval vystresovaný chlapík se svým malým synem. Manželka přivolala policii - muž údajně hrozil, že syna zabije. Choval se agresívně - po policistech hodil železnou tyč. Ani několikahodinové přemlouvání vyjednavačů ho nepřimělo k tomu, aby syna pustil a vyšel z domu. Nakonec vše dopadlo dobře, proběhlo hladce -muž byl zatčen, synovi se nic nestalo. V čem je tedy problém? Policisté muže zatkli za pomoci novinářů, kteří o své roli v policejní strategii neměli ani tušení.
PODIVNÁ STRATEGIE
"Když jsme přijeli na místo, byla ulice vedoucí k domu uzavřená, jenom přes stromy jsme viděli, že se všude pohybují policisté. Policejní mluvčí nám řekla, že muž je zřejmě ozbrojený, má plynovou pistoli a nějaké spreje. Pak odjela. Takhle jsme tam stáli asi čtyři hodiny a čekali, co se bude dít," líčí Kateřina Frouzová z liberecké redakce MF Dnes.
Pak policejní auto odjelo, ulice byla volná, policisté zmizeli. "Nebylo nám jasné, co se děje. Šli jsme blíž k domu, pak jsme viděli, že muž je zřejmě stále uvnitř. Po chvíli se vyklonil z okna a začal si s námi povídat. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet." U domu bylo kolem desítky novinářů, zejména televizní štáby muže přemlouvaly, aby vyšel z domu a mluvil na kameru. Podařilo se.
"Když nám začal vysvětlovat svoje stanovisko, vyskočili zpoza domu policisté v černých kuklách a z druhé strany se rozvážným krokem blížila policejní hlídka. Došli až k muži, zatkli ho a odvezli. Byl to docela šok."
Liberecká policejní mluvčí Vlasta Suchánková později novinářům přiznala, že dostali roli v rámci policejní strategie a že jim nehrozilo žádné nebezpečí, protože zásahová jednotka byla ukrytá nablízku. Otázku, zda tento typ "spolupráce" s policií nemůže novinářům uškodit v očích veřejnosti, ohrozit jejich nezávislost, odmítla jako ryze spekulativní.
Tiskové oddělení Policejního prezídia se v požadovaném termínu k otázkám, které jsem mu poslal, nevyjádřilo. Ptal jsem se, zda je přípustné, aby policie nasazovala do akce neinformované civilisty, zda se takové případy staly už v minulosti a jak prezídium vnímá stanovisko Syndikátu novinářů a obecně novinářské obce.
NEBEZPEČNÝ PRECEDENS
Publicista a mediální odborník Karel Hvížďala považuje vtažení novinářů do policejní akce za krajně nebezpečné. "Povolání žurnalisty nesmí být zpochybněno tím, že spolupracuje s jakoukoliv mocenskou složkou. Jeho postavení v evropských demokraciích je naopak založeno na tom, že média jsou čtvrtou mocností, že kontrolují tři klasické pilíře moci."
Podle Hvížďaly je nezbytné, aby se novináři od této akce jednoznačně distancovali. "Udržení nezávislosti je leckdy skutečným bojem právě třeba v rozporu s požadavky policie. Velké tradiční deníky, jako třeba Guardian a další, například odmítají policii poskytovat fotografie a záznamy z demonstrací, Guardian kvůli tomu prošel několika soudními procesy. Policisté v poslední době mohou jako záminku pro prolomení této bariéry využít zákony o boji s terorismem. Takto v Německu nedávno prohledali redakci jednoho časopisu, stalo se to poprvé od roku 1962, od slavné Spiegel aféry. A je z toho obrovský skandál, který se řeší na půdě německého parlamentu."
Podobně ostré stanovisko zaujal i Syndikát novinářů. A přidává další argument: "Jakkoli mohlo jít o nejefektivnější řešení situace, podle názoru Syndikátu novinářů policie použila nepřijatelný postup. Reportéři mají podobné situace popisovat a analyzovat, ale nemohou se stát přímými aktéry. Dlouhodobě to ohrožuje jejich bezpečnost, protože pachatelé mohou začít vnímat novináře jako spolupracovníky policie," píše se v prohlášení z minulého týdne.
A TO DÍTĚ?
Z hlediska policie proběhlo vše optimálně - pachatel byl zatčen, nedošlo k žádnému zranění. Policisté vymysleli funkční lest a vcelku jim nic není do toho, jestli s tím budou mít novináři nějaký profesionální problém. Otázku, zda měli a směli nasadit do ostré akce neinformované civilisty, také zřejmě nevnímají jako vážnou - byli nablízku, nebezpečí nehrozilo.
Z pohledu novinářů jde o podraz, který může nalomit jejich důvěryhodnost. Kdo jim má věřit, že nebyli s policií domluveni? A kdo má tedy věřit do budoucna, že stojí při popisu podobných - a vlastně jakýchkoliv - událostí na neutrální půdě?
A pak je tu třetí úhel pohledu: Kde jsou meze žurnalistické profesionální etiky, jde-li třeba o záchranu lidského života? Novináři vlastně pomohli zachránit ohrožené dítě, tak proč by se měli starat o to, jestli to bylo dobře? "Samozřejmě, za situace, kdy jde o bezprostřední ohrožení života, se člověk rozhoduje na základě svého svědomí, nikoliv profesionální etiky. Slušně vychovaný člověk prostě udělá to, co je v té chvíli správné, a nemůže rozhodovat, zda na místo přišel jako novinář. Tam je to třeba posuzovat případ od případu. Ale novináři v tomto případě možnost volby nedostali," říká Hvížďala. Podobně uvažuje Kateřina Frouzová: "Po pravdě řečeno, nevím, jak bych reagovala, kdyby se mě policisté zeptali, jestli do takové akce chci jít. Je to hrozně těžká otázka. Teď se zdá, že situace tak dramatická nebyla, ale to jsme v té chvíli nevěděli. Na jedné straně by tam stála profesionální etika, na druhé straně to dítě a možnost mu pomoci. Nedovedu říct, jak bych se rozhodla. Ale rozhodně se mi nelíbí, že jsem se do této situace dostala, aniž bych se vůbec rozhodovat mohla."
Myslíte, že policie jednala správně? Ohrožuje takový postup nezávislost a důvěryhodnost novinářů?
