Aby bylo jasno: Stanislav Gross by měl rezignovat. Následující text nemá ani v nejmenším relativizovat vážnost jeho lží či neschopnosti. Ale není sám, kdo by měl zvažovat setrvání ve vysoké politice. Nabízíme medailóny tří politiků, jejichž příběh není méně zajímavý než ten premiérův. DISKUSE: Jak odblátit českou politiku?
Aby bylo jasno: Stanislav Gross by měl rezignovat. Následující text nemá ani v nejmenším relativizovat vážnost jeho lží či neschopnosti. Ale není sám, kdo by měl zvažovat setrvání ve vysoké politice.
Nabízíme medailóny tří politiků, jejichž příběh není méně zajímavý než ten premiérův.
Miroslav Kalousek (KDU-ČSL), Vlastimil Tlustý (ODS), Michal Kraus (ČSSD). Kalousek a Tlustý dlouho neprozradili, kdo jim půjčil na jejich bydlení. I Kraus kupoval a stavěl ve velkém a údajně si půjčoval v rodině. Kalousek má za sebou pověst člověka, který v roli ekonomického náměstka ministra obrany minimálně přihlížel naprosté neschopnosti -a pravděpodobně i korupci -resortu. Problém měl i s provázaností své manželky a podezřelého podnikatele. Kalouska s Krausem spojuje jejich angažmá v premiérově kauze -Kalousek Grosse vyzval k demisi, Kraus svého předsedu hájí.
Rozdíl mezi těmito politiky a premiérem není především v tom, že jejich chování je průzračnější či etičtější. Rozdíl je v jejich mediální obratnosti - na tenký led vysvětlování se vlákat nedají.
Za tuto bariéru se novináři prostě někdy nedostanou. A mohou se omezit jen na obecná konstatování. Za nimi začíná odpovědnost voličů. V době sporů Cyrila Svobody a Miroslava Kalouska v rámci tehdejší čtyřkoalice napsala Jana Bendová v MF Dnes (21. 4. 2001): "... ke Kalouskově smůle zrovna v jeho době vznikla známá kauza padáky, miliardová zakázka na štábní informační systém, který dodnes nefunguje, nevyhovující a prodělečný model zásobování armády ... Tak vypadá obraz Kalouskovy éry na veřejnosti. Načichl tím blátem a je lhostejné, jak daleko od něj těch pět let postával. Jednoduše tam byli, on i bláto, současně. Měřeno paragrafy, rozhněvaný bývalý ekonomický náměstek Kalousek může být čistý jako lilium. No a co? Pro politika, kdyby nevěděl, je podstatná i politická odpovědnost. V každé privátní firmě by byl takový šéf rychle vyhozen. Pro pouhou ztrátu důvěry. Ztráta důvěry je ovšem cosi, s čím lidovečtí politici, jak je patrné, neumějí počítat. Dobře jim tak. Lidé počítat umějí." Tak počítejte s námi.
MIROSLAV KALOUSEK
Kalousek ale všechny útoky vždy odrazil. Žoviálně i nekompromisně. Server Bezkorupce uvádí, že v době, kdy novináři MF Dnes zkoumali původ peněz, za něž Kalousek postavil rodinný dům, dostali i tuto odpověď: "Kluci, neblbněte. Zkuste se projít po Bechyni ... a zkuste si spočítat, kolik jste tam viděli daleko honosnějších baráků postavených lidmi, jejichž příjmy jsou menší než moje."
V době Kalouskova působení na ministerstvu obrany se o neschopnosti, neprůhlednosti, manipulaci a korupci hovořilo v souvislosti hned s několika velkými armádními zakázkami. Výškoměry, padáky, prodej a modernizace tanků, informační systém ... Vybrat můžeme jen několik příkladů.
V obří zakázce na modernizaci tanků odřekla armáda čtyři roky po vyhlášení soutěže díly italské firmy Officine Galileo. Už v souvislosti s hlasováním výběrové komise se ozvala konkurenční firma s tím, že rozhodovaly jiné než technické a ekonomické předpoklady. Šéf pozemního vojska poslal ministrovi obrany dopis, aby soutěž zrušil, inspekce ministerstva obrany šetřila podezření z korupce a navrhla potrestání náměstka Kalouska. Nestalo se nic.
V soutěži na nové padáky zvítězila firma, která neměla s výrobou padáků žádné zkušenosti. Armádní odborníci zakázku od samého začátku zpochybňovali. Na padáku se jeden parašutista zabil. Nakonec byla komise, jež padáky posuzovala, rozpuštěna. Proč? Její předseda byl u Úřadu průmyslového vlastnictví zaregistrován jako spoluautor padáku, který komise posuzovala a vybrala.
Martin Komárek psal 18. 1. 2001 v MF Dnes: "Armáda nakoupila padáky za několik set miliónů korun. Nakoupila je přesto, že znalci tvrdili: tyto padáky jsou nebezpečné. Někdo posudky zatajil nebo zfalšoval. Posudky však nelhaly. Jeden muž se zabil. Od té doby hnijí hory textilu ve skladech, dokonce ani elitní výsadkáři nemají s čím skákat. To je strašný účet ... Podezření z korupce se zde pod tíhou důkazů prakticky mění v jistotu."
V souvislosti se zakázkou na armádní informační systém obvinil pracovník jedné z firem, jež se účastnila soutěže, lidovou stranu z přijetí úplatku ve výši 50 miliónů korun. O "penězovodu" z ministerstva obrany směrem k lidové straně v době, kdy ministerstvo ovládali lidovečtí ministři a Kalousek, se spekulovalo opakovaně. Nikdy se nic neprokázalo.
"Kalousek v politice podezřele zbohatl. Poslanec profituje na podnikateli, který dostává veřejné zakázky," psali Jiří Kubík a Sabina Slonková v MF Dnes 26. 3. 2002. "Lidovecký poslanec Miroslav Kalousek dokázal během posledních čtyř let několikanásobně zvýšit životní úroveň své rodiny. Aniž si půjčoval peníze v bance, investoval celkem přes tři milióny korun do stavby rodinného domu v jihočeské Bechyni a do odkoupení třípokojového bytu v panelovém domě v Praze. ,Řešili jsme to půjčkami od příbuzenstva,' vysvětluje původ peněz Kalousek, který je od roku 1990 závislý jen na příjmech ze státního rozpočtu a jeho žena pracuje jako asistentka na vysoké škole." Kalousek své věřitele nikdy neprozradil.
Kromě toho ovšem má jeho rodina k dispozici luxusní mezonetový byt v Praze o výměře téměř 200 metrů čtverečních. Ten koupil za šest a půl miliónu Kalouskův švagr Lubomír Kašák. Kalouskovi platili Kašákovi nájemné ve výši patnáct tisíc korun měsíčně, což je asi třetina obvyklého nájmu za podobný byt.
Kalouskův přítel a švagr Lubomír Kašák byl před dvěma lety zastřelen zřejmě v rámci vnitřních sporů ve firmě IDOS. Do té doby stihl získat řadu velkých zakázek v Příbrami, jejíž radnici vedl další Kalouskův přítel a stranický kolega - Josef Vacek. Kašák sponzoroval Kalouskovu i Vackovu volební kampaň. Kalouskova manželka měla podíl ve firmě IDOS.
Martin Komárek Kalouskovy majetkové poměry komentoval takto: "Člověk znechucený věčným šťouráním v soukromí politiků může říci: Co je vám do toho, že někdo má prima švagra? Závidíte snad? Copak mít štědré příbuzné je trestný čin? Jistě ne. Je-li však jeden ze švagrů vlivným politikem a druhý podnikatelem, měli by si na projevy přízně dávat pozor. Podezření, že příbuzný nesponzoruje Miroslava Kalouska pro jeho mužnou tvář, totiž v takovém případě není paranoidní. Nabízí se samo. Volič nemá jen právo, ale přímo povinnost ptát se, zda nejde o jakýsi výměnný obchod: Ty mi přihraješ zakázky, já tě zbavím bytové tísně."
Miroslav Kalousek ale vše vyřešil jednoduše: "Nikdy jsem za firmu IDOS nelobboval. To bych musel být naprostý šílenec." A hotovo.
Možná měl Miroslav Kalousek opravdu jen smůlu, že byl na ministerstvu obrany v nevhodnou dobu spolu s blátem. Určitě nelze politikům zakazovat, aby jejich švagři podnikali. Ani nelze zakazovat náměstkům ministra obrany, aby měli přátele mezi zbrojaři - Kalousek se vždy otevřeně hlásil ke svým stykům s Richardem Hávou z Omnipolu.
Jen když jsme u toho počítání -není toho na jednoho politika trochu příliš najednou?
VLASTIMIL TLUSTÝ
Deník se pustil do rozebírání příjmů Tlustého a na základě této analýzy došel k závěru, že bez půjčky by si stavbu luxusní vily nemohl dovolit (jak podobné rozebírání příjmů Stanislava Grosse!). A Tlustý odpovídá: Půjčil jsem si zčásti v rodině a zčásti mimo rodinu. Jména neřeknu. Na povrch vyplouvají takové "drobnosti", jako že pozemek, na němž vila stojí, Tlustý koupil od původní majitelky za cenu několikanásobně nižší, než odpovídá odhadu. Že část pozemku, kde dům stojí, Tlustému nepatřila a musel ji zpětně odkoupit od státu - 150 metrů čtverečních zasypaného koryta potoka za směšných 37 tisíc korun.
Zprávu přebírají další redakce, dostává se do headlinů televizních zpráv. Tlustý ale kauzu ustojí, i když se téma vrací jako bumerang pokaždé, když média narazí na podobný problém u nějakého dalšího politika. Dlouholetého šéfa poslaneckého klubu ODS to ale nijak nevyvádí z míry. Lidé, kteří mu půjčili, mu prý důvěřují a on je nechce zklamat, tak jejich jména nezveřejní. A když jde do tuhého, totiž když podobný problém s financováním koupě premiérova luxusního bytu na Barrandově odstartuje těžkou vládní krizi, jako jediný z ODS podpoří návrh sociálně demokratického ministra kultury Pavla Dostála na zpřísnění tiskového zákona, aby se novináři napříště nemohli rýpat v příjmech politiků a rozebírat jejich soukromé záležitosti.
Tlustý asi ví, proč to dělá. Předminulou neděli Česká televize upozornila na možný střet zájmů, neboť jeho manželka a otec figurují v orgánech firmy JMT CZ, která loni získala dvacetimiliónový úvěr od 1. městské banky, již ovládá finanční skupina PPF. Tatáž skupina, která v roce 2003 zvítězila v tendru České konsolidační agentury (ČKA) na odkup pohledávek za více než miliardu korun. Tlustý je předsedou dozorčí rady ČKA. Trošku moc náhod najednou, dalo by se říci. Ale Vlastimil Tlustý si dovedl poradit i tentokrát: o podnikání své ženy prý nemá bližší informace. Dokažte mu opak.
Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Proč se ke stejné - a tolikrát osvědčené - strategii neuchýlil i Stanislav Gross? Tlustému nelze upřít jedno: ať peníze na vilu ve Slaném získal jakkoli, ať dokázal využít svého vlivu v ČKA ve prospěch podnikání své manželky, dokáže držet jazyk za zuby. Nevymýšlí si nesmyslné vytáčky a nepřichází s těžko uvěřitelnými historkami.
MICHAL KRAUS
Také u poslance Krause si noviny všimly, že nákup nemovitostí zvládl bez hypotéky. "Poslanec Michal Kraus nepodniká a živí se výhradně politikou, která mu měsíčně přinese kolem šedesáti tisíc korun. Ještě v roce 2000 v Lidových novinách tvrdil, že na kontě má sto až dvě stě tisíc korun. Jak tedy ke všem těm bytům přišel?" ptali se Sabina Slonková a Jiří Kubík. A Kraus vysvětluje: Měl jsem nějaké možnosti a nějaké peníze jsme dali dohromady přes rodiče. To se týká bytu pro dceru Michaelu. Na stavbu domku si poslanec už vzal hypotéku. A to před třemi lety říkal, že ho ještě čeká řešení bydlení pro druhou dceru, Danielu: "To je věc ještě dalších pěti deseti let."
Ačkoli si Kraus ponechal byt přidělený pražským magistrátem (a nešlo o žádnou garsonku, ale rovnou o 4+1), MF Dnes zjistila, že bydlí společně s oběma dcerami v onom třímiliónovém bytě v pražské Klausově ulici. Navíc zamlčel, že zároveň vlastní další byt v Lanškrouně, odkud pochází. Jeho existenci magistrátu zamlčel, aby ho později mohl pronajímat. Když na to novináři přišli, převedl jej na otce, jenž ale trvale žije v Pardubicích, a vesele pokračoval v jeho pronajímání. Sám se přihlásil k trvalému pobytu u sestry v Semilech. Inu, co neudělat pro vlastní děti ... Loni v říjnu Lidové noviny zjistily, že poslanec Kraus své děti musí opravdu upřímně milovat, protože synovi kromě domku za čtyři milióny přihrál také patnáctimiliónovou dotaci ze státního rozpočtu na "rekonstrukci a dostavbu Sportovního centra pro mládež SK Kladno". Pod toto sdružení spadá druholigový fotbalový tým SK Kladno, v němž hraje Pavel Kraus. A co na to pan poslanec, mimochodem neplacený prezident tohoto fotbalového klubu? "No, každý se snaží pomoct, jak může. Dobré slovo jsem ztratil," přiznal 16. října 2004 v rozhovoru pro deník Sport.
Výsledek? Kauza se vlekla médii celé dva měsíce. Přesto se podle Lidových novin podařilo Krausovi dohodit fotbalovému klubu dalších 18 miliónů. Samozřejmě ze státních peněz. "Mladej tam příští rok končí. To jsou peníze pro 350 dalších dětí, které tam sportují," řekl 11. listopadu 2004 redaktorovi LN Petru Kolářovi. Kauza ale byla už natolik zmedializována, že poslanec musel nakonec svůj návrh na dotaci stáhnout. Sněmovna se dokonce začala vážně zabývat myšlenkou, že poslancům výrazně omezí možnost prosazovat do rozpočtu dotace pro regiony, za jaké byli zvoleni nebo v nichž žijí jejich rodinní příslušníci.
Poněkud mnoho kauz na jednoho poslance, nezdá se vám? Přesto poslanecký klub ČSSD zvolil začátkem letošního února Michala Krause za svého předsedu.
PROČ?
Kalousek, Tlustý, Kraus. Jejich příběhy ani zájem médií o ně se od případu premiéra v principu neliší. "Kampaň" vedla média proti všem podobnou a těžko to kdo může novinářům vyčítat. Stejně tak by bylo obtížné hledat v tom politický záměr - jeden z nich je z KDU-ČSL, druhý z ODS, třetí z ČSSD. Tak proč tak velký rozdíl v důsledcích?
Předně není ani jeden z nich premiérem. Neméně podstatné je ovšem i to, že žádný z nich se tak trapně nezamotal do polovičatého vysvětlování a mlžení. Jejich nezpochybnitelnou kvalitou je důslednost. Zda je to důslednost ve lhaní, či jen v odbývání přílišné dotěrnosti novinářů, a zda je to kvalita žádoucí pro vrcholového politika, zůstává otázkou především pro voliče.
Miroslava Kalouska, Vlastimila Tlustého i Michala Krause jsme požádali o vyjádření. Nikdo z nich do uzávěrky na naše otázky neodpověděl.
Diskuse na téma:
Jak odblátit českou politiku?
