Utrpení zeleného konzumenta [RX Diskuse] | Reflex.cz
nahoru

Utrpení zeleného konzumenta [RX Diskuse]

TOMÁŠ FEŘTEK3. února 2005 • 08:14

Začátkem devadesátých let byla kniha socioložky Hany Librové Pestří a zelení manifestem těch, kteří chtěli žít na venkově skromně a oponovat tak nastupující konzumní vlně. Je docela složité pojmenovat, co vlastně říká její poslední kniha na totéž téma, která se jmenuje Vlažní a váhaví. Rozhodně to není manifest ani návod. Spíš pozoruhodně poučené povzdechnutí nad tím, jak komplikované je dnes žít, pokud chcete mít pocit, že neškodíte této planetě víc, než je nezbytně nutné. DISKUSE:

Začátkem devadesátých let byla kniha socioložky Hany Librové Pestří a zelení manifestem těch, kteří chtěli žít na venkově skromně a oponovat tak nastupující konzumní vlně. Je docela složité pojmenovat, co vlastně říká její poslední kniha na totéž téma, která se jmenuje Vlažní a váhaví. Rozhodně to není manifest ani návod. Spíš pozoruhodně poučené povzdechnutí nad tím, jak komplikované je dnes žít, pokud chcete mít pocit, že neškodíte této planetě víc, než je nezbytně nutné.

Foto
Pokud bychom na základě environmentálně orientované literatury stvořili Adama - vzorového konzumenta nové generace, který neškodí, vypadal by zhruba takto: Velmi pravděpodobně by šlo o vegetariána žijícího v malé obci s partnerem a dvěma až třemi dětmi. Neměl by auto, užíval veřejnou dopravu, topil dřevem, na zahrádce by pěstoval zeleninu a zavařoval kompoty, rodina by se oblékala výhradně v second handu a vystačila s omezeným příjmem z nijak prestižního zaměstnání, do kterého by se z bydliště dalo dojet na kole. Pokud by náš Adam měl nějaké společenské ambice, realizoval by je v obecním zastupitelstvu nebo místním okrašlovacím a vzdělávacím spolku, případně zpíval ve sboru nebo hrál ochotnické divadlo. Zahraniční dovolenou a televizní zábavou by pohrdal, prázdniny trávil s dětmi a batohem tam, kam lze z domova dojít pěšky, a po večerech četl knihy půjčené z obecní knihovny.
Jde samozřejmě o nadsázku, ale tenhle trochu komický portrét se nijak zásadně neliší od zprůměrovaného respondenta sociologické sondy, kterou Hana Librová realizovala před více než deseti lety a jejíž výsledky zpracovala v podobě série portrétů v knize Pestří a zelení.

ADAM VÁHÁ

Vezměme teď onoho pestrozeleného Adama a položme mu několik velmi současných otázek:
Je přijatelné, aby si Adam koupil banán, pomeranč či čokoládu, když ji do jeho zeleniny museli přivézt přes půl zeměkoule?
Co když ale koupil onu čokoládu ve fair trade obchodě, jenž maximální část zisku posílá prvovýrobcům a podporuje tak místní komunity v Africe ohrožené velkými a mocnými firmami?
Má smysl, aby Adam strávil většinu času štípáním dřeva, obděláváním soběstačné zahrádky, zavařováním švestek a vůbec vším tím pravověrným ekologickým chováním, když pak nemá čas na nic včetně vlastních dětí?
Smí odletět na konferenci nevládních organizací či divadelní festival za oceán, když jeho celoživotní snahy nepoužívat fosilní paliva přijdou během jediného letu vniveč v podobě mnoha tun leteckého kerosinu?
Může vůbec vykonávat nějaké obyčejné povolání, pokud ke své práci nutně potřebuje automobil? Není to zrada ideálů?
Je nepřijatelné, aby nakupoval v supermarketu, i když při jeho minimálním příjmu je důležitá každá koruna, o kterou je totéž zboží v malém obchodě na rohu dražší?
Je únosné, aby Adam vyrazil s přáteli na vandr do Asie? Té vyplýtvané energie, ta jalová turistika ničící původní životní styl domorodých komunit!

PŘÍPAD BAVLNĚNĚHO TRIČKA

Je-li na knize Hany Librové s příznačným názvem Vlažní a váhaví (Doplněk 2003) něco sympatického, pak to, že podobných paradoxních otázek je plná. Poctivě zkoumá, jak vlastně vypadá současný ekologicky příznivý životní styl. Zatímco obecně přijímaná představa ztotožňuje zelený život s jakousi prapůvodní jednoduchostí, Hana Librová dokazuje, že je to právě naopak. Jednoduchý je život konzumentů. Nemusejí o ničem přemýšlet, jen kupovat to, co jim společnost ke spotřebě připravila. Naopak pestrozelený Adam má problém. Každý jeho krok je provázen pochybnostmi, jaké má jeho konání vlastně konečné důsledky.
Že i zdánlivé samozřejmosti skrývají mnoho paradoxů, ilustruje autorka například na výrobě obyčejného bavlněného trička, jež pravděpodobně i nejzarytějšímu environmentalistovi připadá přijatelné. Ostatně, jaké jiné oblečení může být ještě jednodušší? Librová na rozboru přejatém ze zahraničí literatury vypisuje všechny chemikálie, co jsou při sklizni, zpracování a barvení takového trička zapotřebí. Popisuje to několikeré křižování zeměkoule, než se z vlákna stane látka, z níž šička v Hondurasu ušije tričko, které další letadlo a auto dopraví k vám do obchodu. Ale podobné je to i s levnými řezanými květinami z květinářství na náměstí, jež u vás velmi pravděpodobně přistály z Kolumbie či jižní Afriky. A pokud máte psa a krmíte ho granulemi, jen podporujete průmysl výroby krmiv, který ve svých konečných důsledcích likviduje tropické pralesy.
Aby bylo jasno, autorce nejde o to, vytvořit z každého environmentalisty zděšeného neurotika, co už se neodváží koupit si ani lízátko, aby neškodil planetě. Jen ukazuje na komplikovanost a neprůhlednost moderního světa, v němž ekologicky příznivý životní styl vyžaduje neustálé vyhodnocování tak obrovského množství rozporných informací, že to přesahuje možnosti běžného konzumenta.

OD PESTRÝCH K VÁHAVÝM

Pravděpodobně nejzajímavější je pro většinu čtenářů na knize Vlažní a váhaví stručný návrat k respondentům předchozího výzkumu. Hana Librová objela zhruba patnáct domácností, aby porovnala, jak se proměnil po deseti letech jejich život (věnovali jsme jim reportáž v Reflexu 19/2004). Přestože většina z nich na své dobrovolně skromné začátky dodnes ráda vzpomíná, alespoň na první pohled se už nijak významně neliší od běžné střední třídy vybavené automobilem a myčkou nádobí. Onen posun obvykle nezpůsobila ztráta ideálů, většina z nich si asi dodnes občas klade otázky, jestli tu či onu věc opravdu potřebují, a mezi jejich koníčky nejspíš nepatří nedělní návštěva hypermarketu, ale pokud chtějí uspět v každodenní konkurenci, nemohou věnovat většinu energie jen na to, aby žili dostatečně skromně. Opět se ukazuje, že "žít jako ostatní" je jednodušší a cílevědomá skromnost vyžaduje velké nasazení. A svou podstatnou roli samozřejmě kromě povolání - ať už jste malý nakladatel, majitel firmy na obaly, nebo výtvarník - hrají především děti. Ty jsou ochotné přijmout skromný životní styl rodičů, ale jen do jisté míry, pokud je v kruhu vrstevníků nestaví do role vysmívaných chudáků.

CO JE TO EKOLOGICKÝ LUXUS

A tak se posun, jaký u našich skromných nastal, vlastně velmi podobá tomu, k čemu už před lety došlo v západní Evropě. Hana Librová to nazývá "životním stylem holandských doktorů". Jde obecně o příslušníky střední a vyšší střední třídy, kteří poněkud okázale pohrdají hrubým konzumentstvím, ale protože mají vysoké příjmy, utrácejí peníze za to, co považují za ekologicky příznivý luxus. Drahé restaurace, kvalitní knihy, divadelní premiéry. Upřednostňováno je to, co nemá hrubě materiální podobu. Těžko si můžeme namlouvat, že by tenhle životní styl obrátil nepříznivé trendy na planetě, ale přesně ilustruje změnu hodnot v postmateriální společnosti. Předměty už nejsou v módě, luxus má dnes podobu zážitků a obecně věcí, které nelze nahmatat a koupit.
Hana Librová uvádí šest nových statků, jež jsou považovány za luxusní. Je to dostatek času, klidu a prostoru pro svobodný pohyb. Možnost věnovat pozornost jenom tomu, co mě opravdu zajímá. Mít na dosah příjemné přírodní prostředí a cítit se bezpečně. Ona sama vidí tento trend jako pozitivní. Módní životní styl holandských doktorů podle ní časem pronikne i do dalších společenských vrstev a kultivuje je.
A jsme u posledního kladu této knihy. Poskytuje vám dostatek informací k tomu, abyste si konečný závěr udělali sami. Buď si můžete spolu s autorkou říci, že jde o prospěšné trendy, které sice nezmění nic zásadního, ale umožní nám žít příjemněji a alespoň o něco odpovědněji. Ale stejně dobře můžete tvrdit, že kniha Vlažní a váhaví jen dokazuje, že každý pokus o ekologicky příznivé sebeomezení je ve skutečnosti obyčejné donkichotství. A velmi pravděpodobně je pravda obojí.

DISKUSE:
Co si o trendech ekologického sebeomezování myslíte vy?

TOMÁŠ FEŘTEK


Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější