nahoru

Reforma skončila, zapomeňte! [RX Diskuse]

TOMÁŠ FEŘTEK 25. listopadu 2004 • 00:56

Někdo se jí bál, někdo ji s nadějí očekával. V každém případě slibovaná revoluční změna v českém školství zatím nenastala. Není to proto, že by nebyla uskutečnitelná, spíš jsme si od nového zákona slibovali příliš. Že přesto zásadní změny jsou možné a jak konkrétně vypadají, vysvětluje ZDENĚK BROŽ (49), ředitel Základní školy Dr. Jana Malíka v Chrudimi, jedné z deseti, které si zkusily učit podle svých představ. Možná právě proto je ke způsobu, jak kulhavě se u nás reforma dělá, až překvapivě kritický. DISKUSE: Jste spokojeni s úrovní českých základních škol? Vadí vám, že se jejich reformy nejspíš nedočkáme?

Někdo se jí bál, někdo ji s nadějí očekával. V každém případě slibovaná revoluční změna v českém školství zatím nenastala. Není to proto, že by nebyla uskutečnitelná, spíš jsme si od nového zákona slibovali příliš. Že přesto zásadní změny jsou možné a jak konkrétně vypadají, vysvětluje ZDENĚK BROŽ (49), ředitel Základní školy Dr. Jana Malíka v Chrudimi, jedné z deseti, které si zkusily učit podle svých představ. Možná právě proto je ke způsobu, jak kulhavě se u nás reforma dělá, až překvapivě kritický.

Máme začátek listopadu. Noviny nám od jara slibovaly, že prvního září čeká české školství revoluce, ale zatím to tak nevypadá, i když nový školský zákon už má i podpis prezidenta.

Foto
Revoluce nenastala a nenastane. Protože novinkou, jež měla revoluci způsobit, je Rámcový vzdělávací program, který formuluje, kam by mělo naše školství směřovat a podle něhož si budou školy tvořit své vlastní školní vzdělávací programy. To je opravdu velká změna a přes drobné výhrady je to dobrý dokument a zaplať pánbůh za něj. Ale sám o sobě do škol reformu přinést nemůže. To by se musely změnit vztahy, metody učitelské práce, způsob hodnocení
žáků. A něco takového je možné dosáhnout jen intenzívním vzděláváním učitelů.

* To paní ministryně nevěděla, když nový školský zákon prezentovala jako revoluční čin?
Ministerstvo především neudělalo nic pro to, aby nejen učitelé, ale i rodiče pochopili, co se to vlastně připravuje. Že jsou nesmyslné titulky, že ze škol zmizí matematika, že zmizí dějepis a biflování. Nic takového nastat nemá, nemůže a ani nenastane.
Ale dalo se říct: Učitelé a rodiče, chápeme, že každá změna je pro vás ohrožující a bojíte se jí. Ale je nutná, protože společnost dnes potřebuje úplně jiné vzdělávání, než drtivá většina škol nabízí.

V čem se ty potřeby tak zásadně změnily?
Rozhodně není možné lít do žáků pořád větší sumy poznatků a myslet si, že si je zapamatují. Mě až zaráží naivní přesvědčení některých učitelů, že to, co odučí, žák opravdu umí, protože oni to s ním probrali, procvičili, odzkoušeli. Od toho se odvíjí lpění na učivu, pocit, že co dítěti neřekneme ve škole, to už se nikdy nedozví. Je to nesmysl, poznatků je čím dál víc a všichni zapomínáme to, co nepoužíváme. Žák musí být dnes vybaven úplně něčím jiným. Když to hodně zjednodušíme, firmy požadují po absolventech středních škol jazyky, řidičský průkaz a práci s počítačem. To jakž takž zvládáme. Dál je zajímá, jestli umějí pracovat v týmu, jestli jsou kreativní, zda dokáží dobře vzájemně komunikovat, řešit problémy. Ale to většina škol u nás vůbec neučí.

Co z toho považujete za nejdůležitější?
Aby nebyl dáván důraz na učivo, ale na schopnost s ním zacházet, na kompetence nezbytné k dobrému uplatnění v životě. V novém školském zákoně se říká, že cílem vzdělávání je, aby si žák osvojil potřebné strategie učení, aby se učil tvořivě myslet a uměl řešit problémy. Aby měl pocit, že se učí věci, které mají smysl, byl ve škole v pohodě a zažil pocit úspěchu.

Proč by se měl žák cítit ve škole v pohodě? Svět na něj bude klást velké nároky, bude ho tlačit a on by si měl zvyknout na to, že učení není zábava a legrace, ale vážná práce.
Nejen veřejnost, ale ani většina pedagogů nepochopila, jak je důležité nestresovat děti při vyučování. Překvapuje mě, že stále ještě jsou pedagogové, kteří pravděpodobně nikdy neslyšeli o výzkumech mozku, jež jasně říkají, kdy nastává efektivní učení. Aby se člověk něco opravdu naučil, tak musí být v bezpečném prostředí, musí cítit podporu. Teprve pak je to učení efektivní a dlouhodobé. Ve stresu ze sebe můžeme vydat něco, co už jsme se naučili, ale nemůžeme se naučit něco nového. Těžko můžete být v pohodě s dětmi, které jsou stále agresívnější. U těch je přece nutné nastolit pevný, tvrdý režim. Jinak se nenaučí poslouchat nikdy. Ale to je přece přesně naopak. Pořád máme pocit, že nejlepším řešením, když děti zlobí, je "přitáhnout šrouby".

Ale tlak vyvolává protitlak a příčina rostoucí agresivity může být i někde jinde. Zabývá se někdo tím, jak se učitelé chovají k dětem?

Mnohokrát jsem slyšel od nich větu: Kdo má s takovým "materiálem" pracovat? Kde vzniká ta agresivita? To není jen televize, to je způsob, jakým se s nimi v mnoha případech devět let zachází. Ano, prvňáček se těší do první třídy a pak už ten pacholek do školy nechce. Kdo za to může? Jsme skálopevně přesvědčeni, že za to může ten pacholek! Deptá mě, že nikdo kompetentní není schopen říct, že škola se musí změnit i z těchto důvodů. I kdyby výsledky ve všech testech a mezinárodních srovnáních byly skvělé, ale byl tu problém se šikanou a s násilím ve školách, tak je to přece zásadní důvod k reformě.

Hezky se to poslouchá, ale existuje důkaz, že to funguje?
Naše škola má minimum kázeňských problémů a šikany. Jak to děláme? Máme tu karcery? Nebo ty děti tlučeme? Ne, jenom se k nim chováme slušně. Právě atmosféra, změna vztahů je podstatná.
Podobných škol je víc a právě ty mělo ministerstvo využít v propagační kampani.
Foto
Říct rodičům: Takhle vypadá klasická škola a takhle by to mohlo vypadat, kdyby se školy změnily, jak jim to nový zákon umožňuje. Děti budou pracovat ve skupinkách, získají ty a ty dovednosti, a přitom žáci z těchto škol ve srovnávacích testech Kalibro, kterých se každoročně zúčastňuje stále větší počet škol z celé republiky, nemají horší výsledky, dokonce je mají o něco lepší. Co vy na to, rodiče? Mají lepší výsledky, na to byste mohli slyšet! A umějí spolupracovat! To dřív neuměli. A mají tam méně kázeňských problémů. A děti jsou tam v pohodě, těší se do školy nebo jim alespoň škola nevadí. Ale to bohužel nikdo rodičům neukázal, takže vůbec nechápou, o co jde. Kristepane, zase nějaká změna, říkají si.

Veřejná kampaň nebyla, ale školy se ministerstvo pokoušelo oslovit.
Ministerstvo to vidí jednoduše. Zákon je schválen, školy mají k dispozici Rámcový vzdělávací program. Přátelé, my jsme z obliga, protože ředitelům jsme všechny informace dali, proškolíme koordinátory, tak ukažte, co umíte. A tím to skončí. Žádná reforma nebude, zapomeňte. Jedině školy, které se chtějí samy změnit nebo už před lety tuhle cestu nastoupily - a je jich minimum -, tak ty budou mít větší prostor. Rámcový vzdělávací program se neměl zavádět dříve, než by se všichni učitelé začali intenzívně vzdělávat ve směru změny. Protože oni většinou nechápou, proč jim někdo bere zeměpis, tu knížku, kterou v září otevřu a v červnu zavřu, proč mám psát jakési vlastní osnovy. To je přece nesmysl! Vůbec jim není jasné, z jakého důvodu by měli něco měnit.

Tvrdíte, že pomůže vzdělávání učitelů, ale co jim to přinese kromě více práce ve škole?
Nikdo nezpochybňuje, že škola by měla připravovat žáky na to, že se budou celoživotně vzdělávat. Ale zároveň se bere jako samozřejmost, že je to většinou učí lidé, kteří se již sami dál vzdělávat nechtějí a tu potřebu ani nevnímají. Našim učitelům to přineslo uspokojení z práce, z toho, že se mohou realizovat, a také vážnost a společenský respekt. Ocenění od žáků a rodičů není závislé na vyšším platu. Kdo si vybírá lékaře podle platu? Lékaře si vybírám podle toho, jaký je to odborník. A pokud jde o peníze ... když se škola změní, obvykle to znamená i nárůst zájmu rodičů a více dětí znamená víc peněz. My máme už několik let absolutně plnou školu, i když ty okolní řeší problémy s nedostatkem dětí.

Jak dlouhá to byla cesta?
Měníme školu třináct let, ale už po sedmi osmi letech se dalo říct, že změny jsou jasně patrné. Základem bylo právě intenzívní vzdělávání kantorů. V první fázi jsme pouštěli každého, kam chtěl, později, když už si zvykli na to, že je normální se vzdělávat, jsme vzdělávání orientovali tak, aby bylo v souladu s filozofií školy. Když škola chce vytvořit mezi učitelem a žákem partnerský vztah, tak musí pedagogům poskytnout příslušné informace. Takže jsme začali vzdělávat celý sbor společně. Dneska už to je normální, že se sebere sborovna a o vedlejších prázdninách, kdy učitelé mimochodem nemají nárok na žádné volno, vyjedou s lektorem, který je vzdělává v tom, co škola potřebuje.

A jak rodiče poznají zvenčí, že se škola mění?
Na naší škole asi rodiče zaregistrovali především změnu klimatu. Asi také to, že je posílena výuka cizích jazyků. S prvním začínáme již několik let ve třetím ročníku a od letošního roku učíme od osmé třídy povinně i druhý cizí jazyk. Ačkoliv jsme normální škola s nerozšířenou výukou, žák v osmé třídě má tři hodiny prvního jazyka, tři hodiny druhého cizího jazyka, a pokud chce, tak ještě hodinu konverzace. Další věc, jaké si mohou všimnout, je, že se zde posiluje výuka komunikačních a informačních technologií. Díky Rámcovému vzdělávacímu programu mohou vznikat i integrované předměty. Nemyslím, že by hned měl být integrován například dějepis se zeměpisem, ale my jsme využili toho, že je možné do předmětu Člověk a jeho svět sloučit prvouku, přírodovědu a vlastivědu od první do páté třídy.

A ty méně viditelné změny?
Foto
Kromě pozitivního klimatu se snažíme žákům nabízet vzdělání co nejvíce odpovídající jejich předpokladům a různému nadání. Nemá smysl učit všechny všechno. Někdo je schopen v některých předmětech zvládnout jen základní znalosti, někdo má předpoklady zvládnout mnohem víc. Proto učíme na druhém stupni v hlavních předmětech všechny žáky jen základ a v široké nabídce volitelných předmětů si žáci vybírají doplňující a rozšiřující učivo podle svého zájmu. Například volitelný seminář z matematiky. Jednak abychom maximálně využili jejich nadání a také je dobře připravili na studium třeba na gymnáziu. Pokud škola mezi dětmi rozlišuje, má každé z nich větší šanci zažít úspěch, je spokojenější a nevymezuje se vůči škole negativně.

To zní jednoduše. Proč to tedy nedělá víc škol?
Ono vůbec není jednoduché vystihnout, co je to ten nutný základ. A hlavně nést pak za to odpovědnost. Proto se celá řada škol nezměnila. Jejich vedení nechtělo riskovat, že budou dělat něco, co by se nemuselo hned líbit rodičům, inspekci nebo i zřizovateli. Klídek, budeme učit tu Základní školu - to učí skoro všude. Proto jsou některými kolegy tak neoblíbené inovativní školy, protože, nedej bože, aby to, co oni tam dělají, chtěl někdo i po nás. Těch sedm osm let nutných na změnu je dlouhá doba.
Dneska to ale mají školy jednodušší. My jsme spoustu věcí hledali a zkoušeli, dneska je mnohé jasné a dané, je mnohem víc literatury a kursů. Navíc nejde o to udělat revoluci, stačí, když se škola alespoň vydá na cestu změny, začne o své práci přemýšlet. Škola, která je úplně na začátku a má vedení, jež změnu chce - a to je úplně nejdůležitější -, může ty zásadní změny udělat během dvou tří let.

Ale nejdůležitější je, jestli začala. Jak rychle to bude pokračovat, už tak zásadní není. Ale je tu ještě jeden problém. Jestliže každá škola bude podle svého programu učit trochu něco jiného, jak to bude v případě, že se dítě přestěhuje?
Stejně jako teď. Vždyť už dnes existují tři vzdělávací programy a děti se stěhují. Jak postupují učitelé dnes, když se někdo přistěhuje nebo chybí dva tři měsíce? Zakroutí mu krkem? Dají ho do vyrovnávací třídy nebo ho pošlou do zvláštní školy? Ne, jsou to přece profesionálové, tak se tomu žákovi po nějakou dobu víc věnují. Na to si musejí učitelé zvyknout. Co když přijde žák, jenž nemá jen jiný vzdělávací program, ale jiný jazyk? Jak to uděláme s dětmi-cizinci, jež sem budou chodit ve stále větší míře? A není v tom zákoně napsáno, že žák má být vybaven určitými kompetencemi a učivo je jen prostředkem k jejich získávání? Už dnes neučí školy všechno stejně, mají jiné učebnice, kde je učivo jinak uspořádáno, přesto to zvládají.

A nehrozí přece jen snížení celkové vzdělanosti?
Je otázka, čeho chceme vzděláváním dosáhnout. Pokud školy a rodiče chtějí, aby z absolventů základní školy byli především úspěšní soutěžící do Risku, pak zrušme rámcové vzdělávací programy a dělejme to stejně jako doposud. Ale pokud ne, je to šance. Určitě většina učitelů někdy říkala: Kdybych já neměl ty blbý osnovy, tak já bych s nima dělal věci. Teď může, nikdo mu nenařizuje, že musí učit to a to.Tak ať to dělá.

DISKUSE:
Jste spokojeni s úrovní českých základních škol? Vadí vám, že se jejich reformy nejspíš nedočkáme?

TOMÁŠ FEŘTEK