Bašta demokracie [RX Diskuse]

Američané nemají rádi New York. Diktuje jim, jak se oblékat, co si myslet, co dělat s penězi. Ani jedenácté září na tom nic nezměnilo. New York je pro ně symbolem neznámého životního stylu, který je zneklidňuje, znejisťuje a zastrašuje. New York, ač se to v hollywoodských filmech nezdá, není hlavním městem Ameriky. Je hlavním městem světa. V tom je velký rozdíl, velmi patrný v minulém - volebním - týdnu.

Přestože se Newyorčanů jedenácté září paradoxně dotklo nejvíc, a měli - a mají - tudíž důvod k obavám, ani je nenapadlo nechat se zastrašit permanentní hrozbou terorismu. Od rána stáli po celém městě v mnohahodinových frontách u volebních místností. "Takové fronty tady nepamatuju. Je to ale logické. Víme teď, že republikáni mají stratéga Carla Roveho, který vymýšlí Bushovi jeho mediální obraz, my máme jen sami sebe. Nevolím Kerryho, volím proti Bushovi," řekla mi čtyřicetiletá obyvatelka manhattanské East Village Jane, která by se klidně mohla jmenovat Mary, Laura nebo Jennifer, protože prostě jen reprezentuje krajně liberální část Ameriky. Jane, kdyby pro vás připravovala večeři, by se vás nejdřív několikrát zeptala, jaké maso chcete nebo nechcete jíst, a ujistila by vás, že vám své menu ráda přizpůsobí, protože dobře ví, že můžete být vegetariáni, židé, muslimové, buddhisté, vegani, dietní maniaci, že můžete nesnášet skopové nebo jíst jenom stoprocentně organické věci. "No jistě, to bych udělala, New York přece toleruje rasy, sexuální orientace i různá náboženství. Kdyby netoleroval, nežila bych tady jsem přesvědčená ateistka," říká Jane a spolu s ostatními ve frontě si na rohu 3rd Avenue a východní 11té ulice čte, pije kávu a z dlouhé chvíle vymýšlí vtipy. Směje se, když se od kolegy ve frontě dozví, že dnešek byl vyhlášen Americkým dnem celibátu - pod heslem No Bush No Dick. To raději nebudu překládat.

BILLE, VRAŤ SE, VŠE ODPUŠTĚNO

Kdyby totiž některé newyorské bonmoty slyšeli puritáni hlasující pro Bushovy morální hodnoty, asi by tu volební noc nepřežili ve zdraví. Například velké černobílé samolepky s portrétem Billa Clintona a s nápisem "Better blowjobs than no jobs". Ty v den voleb prodávali pouliční obchodníci na každém rohu významného Rockefellerova centra, kde vzniklo na proslulém kluzišti přímo pro volby - už od poloviny října - nově pojmenované a nově vytvořené náměstí Demokracie se speciálními stánky, které vysvětlovaly princip a historii amerického volebního systému. V překladu znamená samolepka asi toto: radši felace než být bez práce.
Starší žena, která si Clintonovu slovní hříčku zálibně vystavila vedle zeleninového salátu na stole v restauraci, mi sama od sebe začala vyprávět: "Jak rádi bychom zase řešili podobné nesmysly. Jak vzdálená se nám teď zdají devadesátá léta, plná prosperity a pozitivní atmosféry, kdy nás Evropané snášeli, kdy dolar stoupal a kdy jsme měli šarmantního prezidenta bez morálních hodnot."

METRO A RETRO

Newyorská knihkupectví jsou těsně před volbami plná kontroverzní knihy miliardáře Johna Sperlinga, která se jmenuje The Great Divide, Velký předěl. Tvrdí v ní, že Ameriku geopoliticky tvoří v podstatě dva různé národy a v každém z nich vládne jediná politická strana. Sperlingova teorie zjednodušeně rozděluje státy Ameriky na "Retro" (republikánské) státy Jihu, Středozápadu a převážné části Skalistých hor a "Metro" (demokratické) státy městských megaaglomerací obou pobřeží a oblasti Velkých jezer. Při pohledu na kluziště bylo jasné, že jeho teorie má své opodstatnění.
Nejkrásnější byla ledová volební plocha v noci, kdy byla jasně vidět z oken restaurace přímo u Rockefellerova centra, kde jsme si jako zázrakem rezervovali stůl a spolu s přáteli pak trávili čas dohady, kdo z hostů je demokrat a kdo republikán, protože jeden z nás, Čechoameričan Jiří, má teorii, že jsou od sebe rozpoznatelní na první pohled, což tedy nemohu potvrdit.
Dobrovolníci opatrně přinášeli na kluziště barevné kusy koženky, které reprezentovaly spočítané státy modré (demokratické) či červené (republikánské). Přímo na náměstí Demokracie v Rockefellerově centru na 50. ulici sídlila stanice NBC a MSNBC, jejíž moderátorský tým měl svůj pracovní stůl schválně v nejrušnější části náměstí tak, aby byly v jeho televizi vidět davy s plakáty a slyšet mobilní telefony.
Jak noc pokračovala, vedle demokratů se stále více a více objevovali i stoupenci Bushe. Pětadvacetiletá Maria, jež sebe samu definovala jako feministku a demokratku, držela v jedné ruce ceduli Kerry-Edwards a druhou rukou objímala spolužáka Martina, který měl v ruce plakátek Bush-Cheney a vždy mezi skandováním "další čtyři roky, další čtyři roky" svou dívku políbil. "Hádali jsme se kvůli tomu tři měsíce. Nakonec jsem jí řekl, ať si volí, koho chce," říká student ekonomie Martin a jeho přítelkyně říká: "Martinovy politické důvody jsou rozumné a já je respektuji. Chce konzervativní Nejvyšší soud, ať si ho má. Zajímalo by mě ale, co by dělal, kdybych přišla do jiného stavu a chtěla jít na potrat," říká a z jejího hlasu je jasné, že je mnohem míň v pohodě než její přítel, který chce co nejdřív odejít z New Yorku a koupit si farmu v Utahu. "Narodil jsem se tam, mám tam kořeny. New York mě unavuje, lidé tady mi připadají příliš intelektuálští, zhýčkaní a v jistém smyslu velmi naivní. Nevím, proč bych se měl kvůli velkému městu vzdávat plánů na obyčejný, klidný život, který žije můj otec," říká mi naprosto rozumně a vím, že je škoda, že nemůžeme být na dvou místech zároveň a zažívat volby třeba v takovém Salt Lake City.
Na obrovských ukazatelích nad Rockefellerovým centrem se právě objevil další údaj: Kerry 112, Bush 193. Za chvíli bylo sice skóre Kerry 199 - Bush 207, takže kolemprojíždějící auta začala té teplé noci radostně a dlouze troubit, ale už v půl třetí ráno bylo jasné, že si na výsledky ještě počkáme. Míra frustrace byla překvapující.

STYDÍME SE

Když se znovuzvolený prezident George Bush usmál z televizních obrazovek s počtem hlasů 274 (Kerry 252), vyrazili nevyspalí, stresovaní Newyorčané do ulic. Bylo jasno: demokraté se stali cizinci ve vlastní zemi. "Jsme razantně rozdělenou zemí a já poprvé v životě cítím k republikánům nevraživost. Všechno nám to zkazili. Ten současný rozkol pramení z toho, že prostě myslíme, žijeme a jednáme úplně jinak než lidi v Texasu a ten rozdíl je mnohem drastičtější než kdykoli předtím," řekl mi Richard, čistokrevný Newyorčan s českým dědečkem a českou babičkou, který stál předešlou noc na Rockefeller Plaza až do rána. "Průměrný Američan nikdy neopouští tuto zemi a myslí si, že Evropané jsou špinaví, necivilizovaní divoši.
Kdyby jim Bush před třemi lety řekl, že se musí vyhodit do povětří zbytek světa, protože to je jediná možnost, jak nás ochránit, tak tomu uvěří," říká.
Moje kamarádka, třiatřicetiletá historička umění Sylvie, matka dvou malých dětí, byla ještě radikálnější, až jsem se jí musela smát. Objednala si sýrový dort, kterého by se za normálních okolností ani nedotkla, a prosila mě: "Napiš do toho vašeho časopisu, že se stydíme. Že bychom tu zemi nejradši rozpůlili, jenže to nejde, protože už jsme to jednou zkoušeli a byla z toho válka. Že se teď budu bát cestovat s dětmi do Evropy, protože vím, že se antiamerikanismus stane ještě míň snesitelným a že si všichni lidé myslí, že jsme jako Bush. Že bych nejradši tvrdila, že jsem Kanaďanka, ale to zas nemůžu, protože jsem i tak pyšná na to, že jsem Američanka." Když jsem jí řekla, ať je ráda, protože její manžel bude mít díky Bushovi nižší daně, na chvilku se urazila. Pak ale řekla: "No když jste vy přežili čtyřicet let komunismu, snad svět přežije další čtyři roky Bushe."
I Daniel Libeskind, architekt a tvůrce nového projektu pro Newyorské obchodní centrum, se k volbám vyjádřil. Měl totiž tři dny po volbách autogramiádu své nové knihy Breaking Ground: Adventures in Life and Architecture v knihkupectví Barnes & Noble na newyorském Union Square. Z knihy četl a nezapomněl dát jasně najevo, že je demokrat. Jak tady jinak.

DOBA TEMNA?

Rychlost, inteligence a newyorský smysl pro humor lezou v jistém smyslu na nervy nejen celé centrální Americe, ale celému světu. Lidé v New Yorku si o všem, ale skutečně o všem něco myslí. Mají v sobě intelektuální sílu a zároveň rvavé ambice, bezbřehou toleranci i jistou neurvalost. To je kombinace, jakou najdete i v jiných amerických metropolích, ale stěží v tak jasně definovatelné a krajně liberální podobě.
K povolebním recesím, které vystřídaly v New Yorku depresi, se přidal i filmař Michael Moore, o němž se tady ví, že je radikální blázen, ale cení se více než v Evropě za to, že jako první veřejně prohlásil, že něco není - hluboce - v pořádku. Moore e-mailem poslal dokument s názvem 17 důvodů, proč je dobře, že zvolili Bushe. Mezi nimi je například: "Homosexuálové se teď nemohou ženit a vdávat v dalších jedenácti státech. Jen si představte, kolik ušetříte za svatební dary." Svůj text pak zakončil vzpomínkou, kterou mu napsal kamarád: "Můj rumunský dědeček často říkával: Pamatuj si, Mortone, že tohle je tak skvělá země, že vlastně ani nepotřebuje prezidenta."
Jenže potřebuje. A tak, Hillary, říká si New York, na shledanou za čtyři roky.
Otázka do diskuse:
Myslíte si, že by Kerryho politika byla radikálně odlišná od programu George Bushe?