nahoru

Kde ty všechny děti jsou? [RX Diskuse]

Olga Myslivečková 30. září 2004 • 09:38

"Člověk se musí narodit a zemřít. Děti mít ale nemusí. Že život bez dítěte nemůže být naplněn, je tvrzení značně dětinské," říká profesor LADISLAV RABUŠIC (50) z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. DISKUSE: Je vysoká porodnost znakem zdravé společnosti?

"Člověk se musí narodit a zemřít. Děti mít ale nemusí. Že život bez dítěte nemůže být naplněn, je tvrzení značně dětinské," říká profesor LADISLAV RABUŠIC (50) z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Potkáváte na ulici dost těhotných žen?

Foto
Vídám jich v poslední době více. Pokud není jen přání otcem myšlenky, pak by se začala potvrzovat teze, že česká porodnost byla pouze zbrzděná. A že odkládané děti se přece jenom narodí. Politická změna na začátku devadesátých let byla ohromná, musela způsobit, že ženy, které se narodily v polovině sedmdesátých let, již nebudou rodit ve dvaceti.

Někteří demografové ovšem tvrdí, že již dnes lze spočítat, že generační přírůstek dětí výrazně klesne.

S určitostí to zatím tvrdit nelze. Víte, celý humbuk kolem nízké plodnosti vychází z údajů o takzvané úhrnné plodnosti, která se u nás pohybuje už téměř deset let na velmi nízké úrovni. Jenže tento ukazatel se vypočítává tak, že se v daném roce počet narozených dětí vydělí počtem žen ve věku mezi 15 a 49 lety. A vzhledem k tomu, že do této - jak my sociologové říkáme - kohorty se v posledních letech vejde velká skupina žen narozených právě v polovině sedmdesátých let, které rození odkládají, tak to číslo vychází nízké: kleslo až na 1,2 dítěte na ženu. Údaj o úhrnné plodnosti ale není spolehlivým ukazatelem porodnosti. Tím je konečná plodnost, která nám teprve řekne, kolik ta velká kohorta žen vlastně zplodila dětí. Na ni si počkáme ještě deset až čtrnáct let. Až těm ženám bude alespoň čtyřicet let. Je velmi pravděpodobné, že bude mnohem nižší, než na jakou jsme byli dosud zvyklí. Není ale možné, aby ženy, které nevyrůstaly jen za komunismu, měly dvě tři děti. Mají ohromné příležitosti, jak se realizovat, mohou svobodně naplňovat svůj život. A že budou mít méně dětí? To je osud moderních společností. Hezky to řekl francouzský historik Philippe Ariés: Dítě přestalo být králem rodinných vztahů. Středobodem života je pár samotný.

Ale v jiných moderních společnostech nejsou na tom tak špatně jako my.

Nepoužil bych výraz špatně. Ale například ve Francii je porodnost vyšší než u nás. Jenže ta byla také kolébkou takzvané demografické tranzice nebo revoluce či zlomu, chcete-li, jak demografové pokles porodnosti pojmenovávají. Lépe jsou na tom také v Nizozemsku, v Norsku či ve Švédsku. V zemích, kde jsou ve své genderové rovnosti mnohem dále. Vytvářejí ženám takové podmínky, aby mohly úspěšně skloubit zaměstnání a pracovní kariéru s výchovou dětí. A co je moc důležité, muži s nimi sdílejí "ženské" povinnosti. Notoricky známé je například krácení rodičovské dovolené ve Švédsku, pokud si muž nevybere povinné minimum a o dítě nepečuje. Naopak ve Španělsku nebo v Itálii je porodnost také nízká. Ačkoliv nemají za sebou čtyřicet let komunismu, procházejí podobnou hodnotovou proměnou. Jejich ženy začínají být stejně emancipované, ale podmínky jak na trhu práce, tak v domácnostech tuto emancipaci dosud nerespektují.

Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že radikální politická změna s sebou přinesla ekonomické a sociální nejistoty, které zabraňují mladým lidem zakládat rodinu a rodit děti.

Ti druzí, a mezi ně počítám i sebe, se kloní především k výrazné hodnotové proměně. Nezpochybňuji, že moderní společnost je plná rizik, že můžete přijít snadno o zaměstnání, že tu žijí lidé, kteří mají nedostatek peněz, bydlí ve stísněných podmínkách, ale hlavní příčinu vidím v nepřeberné škále nabídek, ve svobodném výběru. V demografické a sociologické terminologii, česká mladá generace právě uskutečňuje druhou demografickou revoluci.

Co způsobilo první a později i druhou demografickou revoluci?

U první, jež se odehrála na přelomu 19. a 20. století, už máme jistotu, že není ryze "ekonomickým dílem", jak se původně myslelo, ale že velkou úlohu hrála kulturní proměna. Zasáhla Anglii i Maďarsko, Rumunsko i Norsko, tedy země s diametrálně odlišnou ekonomickou úrovní. Určitě k ní ale přispěla celková modernizace evropské společnosti. Umíralo méně dětí, a tak si lidé mohli dovolit omezit jejich počet. Když si mysleli, že už jich mají dost, tak se všemožně bránili dalšímu početí. Postupně si také uvědomili, že méně dětí v rodině může vést k jejímu sociálnímu vzestupu. A společnost omezování velikosti rodiny přijala jako významnou hodnotu, což je velmi důležité. K jejímu "kulturnímu" výkladu dal podnět doktorand na Princetonské univerzitě William Leasure. Zkoumal důvody poklesu porodnosti v konzervativním a katolickém Španělsku ve třicátých letech minulého století. Výsledky bádání zanesl do slepé mapy země, na níž se mu vytvořily geografické shluky s podobnou porodností bez ohledu na rozdílné sociální, ekonomické i vzdělanostní charakteristiky jednotlivých provincií. Nerozuměl tomu, a tak navštívil odborníka na španělskou kulturu a jazyk. Ale to je přece lingvistická mapa Španělska! odvětil dotázaný. Představte si ženy u místní kašny při praní, které si navzájem svěřují, jak se vyhnout početí a jak si musí manžel při souloži dávat pozor - a že ten její si dává, a přitom zůstává mentálně nedotčen. Tehdy se totiž věřilo, že přerušovaná soulož vede k debilitě muže. Takže žádné bohatství země, ale sousedské klepy spolurozhodovaly o první demografické tranzici. Odborněji řečeno: jazyková a kulturní blízkost a nejjednodušeji: byla o dětech.

A druhá?

Ta je o sexu. Dříve byl sex plodivý, dnes je rekreační, tedy pro radost, jak vysvětlují sexuologové.

K těm příčinám druhé revoluce ...
Přišla se vznikem ekonomicky silného poválečného sociálního státu. S nárůstem životní úrovně se mladí lidé už nemuseli orientovat na "holé přežití". Psala se šedesátá léta minulého století, zrodilo se hnutí hippies, ženy výrazně vstoupily na střední a vysoké školy, získaly sebevědomí, přestaly být existenčně závislé na mužích ... V okamžiku, kdy žena prohlédla a pochopila, že může být víc než poduškou pro hlavu svého muže nebo podložkou pro jeho unavené nohy, logicky omezuje počet dětí.

Vy přesto nepodléháte demografické panice?

Vždyť přirozenější a zdravější pro společnost je umírněná reprodukce. Z globálního hlediska určitě. Komunistický režim byl založen extenzívně. Průmysl vyžadoval hodně rukou k výrobním linkám, armáda potřebovala vojáky, vládnoucí elita byla lačná po rodičích, protože instinktivně věděla, že kvůli dětem nebudou dělat potíže. Nechápu, proč neustále srovnáváme reprodukční režim v nenormální společnosti s režimem, který je ve svobodné společnosti. To se přece nedá porovnávat!

Proč nevezmeme nepříznivou demografickou situaci jako holý fakt, s nímž se musíme naučit žít a jako společnost fungovat?

Foto
Sám se ptám, proč mnozí tak tvrdošíjně opakují, že je třeba změnit "nepříznivou" demografickou situaci. Snad je to atavismus ukrytý v nás, který se nás snaží přesvědčit, že co je málo, je také špatně. Mnozí si navíc myslí, že vysoká porodnost je znakem zdravé společnosti. A tak se sociální demokraté obávají, že přijdou o hlasy, protože si volič řekne: Za komunistů se aspoň rodilo dost dětí! A pak jsou tu ještě ekonomové, kteří varují před úbytkem pracovní síly a před populačním stárnutím, které hrozí zruinovat existující penzijní systém. Třebaže jsem optimista, vyšší porodnosti než 1,6 až 1,7 dítěte na ženu se asi nedočkáme. Kdybychom se měli vrátit k číslu 2,1, což je počet, který zaručuje populační obměnu společnosti, tak pouze za cenu, že ženy vypudíme ze škol, vyženeme z trhu práce a přišpendlíme je doma ke třem čtyřem dětem. A mužům bychom museli dát tak velké platy, aby své rodiny uživili. To se ale nestane, ženy to nedovolí. Určitě by proto bylo rozumnější, kdyby politici intenzívně pracovali na opatřeních, která by umožnila fungovat i v takzvaně nepříznivých demografických strukturách, než vymýšlet novomanželské půjčky a k 1. září nadělit každé rodině tisíc korun na dítě školou povinné.

Třeba se domnívají, že kvůli novomanželské půjčce se lidé začnou brát a rodit děti, protože za každé dítě slibuje Stanislav Gross bonus.
Všechny průzkumy vypovídají, že dnes mladí lidé chtějí žít spolu nejdříve nanečisto, a také se tak děje. Když zjistí, že si rozumějí, vezmou se a mají i dítě. Donutí je grossovské opatření, aby se mladí lidé opět začali brát ve věku dětí? To by mě také zajímalo. Je ale normální vdávat se nebo ženit jenom proto, abych dostal půjčku nebo byt? Uznávám, že situace není jednoduchá, ale zdá se mi, že takováto představa rodinné politiky je špatná. Přece nemůžeme mechanicky přebírat to, co tady bylo za komunistů.

Co byste navrhoval vy?

Ať se narovnají výdělky mužů a žen, ať mohou ženy pracovat za slušné peníze na zkrácené úvazky. Hodnoty mladé generace se proměnily, ale sociální struktury zůstaly víceméně statické. Trh práce je strašně nepružný, nepružný je i vzdělávací systém, navíc většina českých mužů zůstává v zajetí tradičních představ o mužské a ženské roli v rodině.

Věříte v existenci mateřského instinktu?

To je složitá otázka. Evoluční biologové naznačují, že něco takového ve svých genech máme. Na druhé straně podle francouzské socioložky Elisabeth Badinterové je vnímání mateřské lásky jako vrozeného a neměnného instinktu mýtem a chování ženy k dítěti předepisuje společensky přijímaná norma, která se historicky proměňuje. Mýtus se zrodil na konci 18. století, kdy pod vlivem sociálního tlaku matky začaly být skutečnými matkami, kojily a věnovaly se výchově dětí. Člověk totiž začal být vnímán jako vzácné zboží, jako zdroj bohatství a vojenské síly. A dvacáté století uvěznilo definitivně ženu do role matky, z níž je možné uniknout jen za cenu mravního odsouzení. Poslanec Karas chce bezdětné dokonce daňově trestat!

Z toho plyne, že vaše spolužačky, pokud nebyly ve dvaadvaceti vdané a neměly dítě, musely lehce znervóznět?

Necítily se dobře.

Jednou by se mohly cítit špatně naopak ženy vdané se čtyřmi dětmi.

Doufám, že ne. I když se společenské normy proměňují, zdá se, že v moderní společnosti existují tři typy žen. Asi dvacet procent se orientuje na kariéru, dvacet na rodinu a zbytek osciluje mezi kariérou a rodinou.

Je odkládání narození dítěte projevem odpovědnosti, nebo sobeckosti?

To je otázka na výzkum. Jsem rád, že se děti rodí až po pětadvacátém roce ženy i později, ale letitá demografická zkušenost mi našeptává, že pokud ženy dítě dlouho odkládají, většinou se již nenarodí. Zvyknou si na způsob života, do něhož dítě už jen obtížně zapadá. Těžko říct, kdy se odpovědnost změnila v sobectví a zdali to sobectví vůbec je. Stává se stále častěji, že když se partneři rozhodnou, že dítě chtějí, zjistí, že početí se nedaří. Důvodů, proč žena nemá dítě, je nepřeberné množství z nepřeberného množství příčin. Jen těžko se vměstnávají pod univerzální vysvětlení. Hlavně ale neobviňujme mladé lidi z toho, že nemají děti.

Pokles porodnosti a zvyšující se počet dobrovolně bezdětných manželství připisuje část demografů a ekonomů poznání, že dítě je koneckonců rizikové zboží.

Z ryze ekonomického hlediska pořídit si dítě je v moderní společnosti čirá pošetilost. Řečeno ekonomickým žargonem: mít děti je neefektivní podnik, neboť každý nakonec skončí ve finanční ztrátě.

Významná Chicagská škola založila své úvahy na předpokladu, že děti jsou unikátním zbožím, které poskytuje svým "vlastníkům" speciální služby včetně potěšení či pojistky na stáří, jež lze ovšem v moderní společnosti nahradit produkty dostupnými na trhu.

Třeba hrou na klavír a nemocenským a penzijním pojištěním. Jedinou unikátností na dětech je, jak ironicky konstatuje, že obvykle si je mohou pořídit i rodiče, kteří na nákup "náhradního" zboží nemají. Ovšem s vědomím, že pokud nenaplní jejich představy, nevrátí je jako vadný výrobek. Tato razantní tvrzení samozřejmě podnítila kritické reakce. Ale i psycholog Zdeněk Matějček dospěl po sečtení všech pro a proti k názoru, že rodičovství je novodobou formou altruismu. Aby to nevyznělo cynicky. Emocionální hodnotu dítěte nelze samozřejmě ničím nahradit a vyčíslit už teprve ne.

Proč se průzkumy porodnosti vyhýbají mužům?

Také si myslím, že je to škoda. Vždyť koneckonců o narození dítěte rozhodují i muži. Ale bylo by to nesmírně náročné, dotazovat se páru. Údaje o tak intimních záležitostech se obtížně získávají v jednom rozhovoru s oběma partnery najednou.

Vypovím, že nechci dítě. Není to ale pravda. Jenom jednodušší než přiznat, že jsem nepotkala člověka, se kterým bych chtěla mít dítě.

Ptát se ve výzkumném rozhovoru, proč mám či nemám dítě, je velmi intimní otázka a lidé se rádi uchylují ke společensky únosné odpovědi.

Dokážete to rozpoznat?

Obtížně. Snad v opakovaných několikahodinových hloubkových rozhovorech. Těch však nikdy nemůžete udělat tolik, aby z toho vznikla reprezentativní statistika.

Proč by se měla populace reprodukovat pouze z vlastních zdrojů?

I proto jsem odpůrcem politiky zaměřené na zvýšení porodnosti. Sociální demokraté se teď snaží udělat vše pro to, abychom měli hodně dětí. Kde je ale zaručeno, že tyto děti zůstanou v Česku a nebudou pracovat například v Bruselu nebo kdekoliv jinde v Evropě? Přestaňme se bránit migraci, nebuďme úzkoprsí. Copak česká společnost musí být reprodukovatelná pouze z českých matek? To je nesmysl.

Odpůrci namítnou, že migranti v další generaci přejímají chování většinové populace, takže porodnost by zase klesla.

Tak přijdou další. V Evropě je v průměru deset procent přistěhovalců, u nás dvě. Ale v celé Evropě bude ubývat obyvatel, v jejím geografickém prostoru se objeví díra, která zákonitě bude vyplněna demografickým přetlakem z jiných kontinentů. Jejich obyvatelé se nebudou ptát, jestli mohou přijít, chudoba je vyžene. Zda změna bude k horšímu, nebo k lepšímu, toť otázka. Promíchání genů ale nikdy není na škodu. Nejsou snad mulatky nejkrásnější ženy na světě?


Prof. PhDr. LADISLAV RABUáIC, CSc., sociolog, je nyní děkanem fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Věnuje se demografickým procesům a populačnímu vývoji ze sociologického hlediska, napsal desítky odborných publikací, vede evropský komparativní výzkum v České republice zaměřený na zkoumání účinků populační politiky.

DISKUSE na téma:Je vysoká porodnost znakem zdravé společnosti?

Olga Myslivečková