To, co se děje v malé obci Rudoltice ve východních Čechách, lze označit za zázrak. Nebo za šílenství. Žije tu necelých tisíc lidí. Ale během deseti let tu má vyrůst osm set nových bytů, obchodní centrum, aquacentrum ... Zastupitelé žádají o desítky miliónů dotací a grantů od státu i EU. Už se staví. Další Rokytnice směřuje ke krachu? Nebo tu roste nový model obecní politiky?
Rudoltice leží ve východních Čechách v sousedství městečka Lanškroun. Mají 990 obyvatel a začaly stavět satelitní městečko, v němž by mohlo žít přes dva tisíce lidí. Zatím dostaly státní dotaci na více než stovku bytů, další dva bytové domy mají přiklepnuté, o osm žádají. Začaly se už také prodávat parcely na stavbu rodinných domků. První projekty aquacentra a obchodního střediska jsou hotové. Nad novým městečkem stojí věž, pozůstatek zámku, z ní chtějí Rudoltičtí vybudovat zábavně rekreační komplex -- hotel, rozhledna, společenské sály, sklepní vinárna. Obec má jednu zaměstnankyni, účetní. Starosta Rudolf Kolomý (ODS, 58) je na radnici už čtrnáctým rokem jako neuvolněný. Zastupitelstvo se schází každý týden. Když je zapotřebí, tak častěji. Starosta má na podporu projektů dvě sady trumfů. První: houževnatost, trpělivost, selský rozum. Druhá: originální model řízení obce. Obec si zřídila vlastní management staveb a vlastní stavební firmu. Zjednodušeně řečeno - staví sama, a dokáže tak náklady stlačit až o třetinu.
CIHLA K CIHLE
Do Rudoltic jsem přijel s velkým očekáváním a smíšenými pocity. Když jsem totiž slyšel o plánech na velkolepou výstavbu, napadlo mě nejdřív, že je to zase nějaký megalomanský podnik, co nutně skončí krachem obecních financí, potupným vracením nevyčerpané státní dotace a zadlužeností na několik generací. Že na radnici asi sedí parta vizionářů, kterým se podařilo přesvědčit nějakého místního poslance, aby za ně lobboval v rozpočtovém výboru, a že všichni dohromady dohlédnou tak nanejvýš k příštím volbám. Je vůbec možné, aby to bylo jinak? První dojem mnoho nenapověděl. Rudoltice jsou malebná obec roztažená na osmi kilometrech v sousedství Lanškrouna nedaleko Orlických hor. Je tu příjemně čisto, domky a cestičky mezi nimi vyhlížejí spořádaně a udržovaně. Ale odkud by se tu vzal důvod a energie k takové olbřímí expanzi? Na obecním úřadě to už tak klidně a spořádaně nevypadalo. Přijal mě tady "management" rudoltických projektů. Pět chlapíků diskutuje nad mapami, výkresy, kolem počítače, popelník na stole je plný, hrnky od kávy postávají všude na volných místech. Přítomnost novináře rudoltickým manažerům nevadí, neruší je. Naopak - dali mi do rukou výkresy a začali vysvětlovat. Nejprve celkový pohled na satelitní městečko Zámeček, pak výkresy aquacentra a obchodního centra s fotografickou přílohou, vysvětlení u velké nástěnné mapy. Starosta tu ještě není, ale mluvit tady mohou i jiní zasvěcení. "V šestadevadesátém jsme stavěli dva bytové domy. Když nám firma dala fakturu za beton, zhrozil jsem se - podle mých odhadů tam muselo být betonu výrazně méně. Tak jsem strávil na stavbě den s metrem a kalkulačkou a dospěl jsem skutečně k závěru, že je tam o třetinu méně betonu, než nám vyfakturovali. Nakonec jsme se s dodavatelem rozešli a dokončili stavbu sami," popsal mi začátek rudoltického zázraku stavař Antonín Smejkal, který plní roli vrchního stavebního dozoru. Obec nejprve založila vlastní stavební
firmu, s. r. o. Kvůli změnám zákonů se od té doby struktura řízení rozhojnila. Nyní vlastní příspěvkovou organizaci Stavby Rudoltice, která získala certifikát kvality ISO 9001, a může tak pracovat i na státních zakázkách. Kromě toho je obec ještě stoprocentním vlastníkem Vision, s. r. o. "Příspěvková organizace je vlastně managementem projektů a dodavatelem obci, společnost Vision zase organizuje výběrová řízení a dodává konkrétní stavební práce. Úvaha je jednoduchá: když ve výběrovém řízení vyberete generálního dodavatele stavby, tak ten vám práce dodá za cenu danou výběrovým řízením. Sám pochopitelně tlačí ceny subdodavatelů dolů a z toho má zisk, ale obci to už nic nepřinese. Tak proč by nemohla tu dodávku řídit sama obec?" Úvaha jednoduchá, výsledek také: ceny dodávek jsou nejnižší možné, případný zisk zůstává v obci, na stavbách jsou zaměstnáni místní lidé. "Děláme zvlášť výběrové řízení třeba na cihly nebo na stropy a podobně. U cihly se nám podařilo původní nabídnutou cenu stlačit o víc než deset korun. U stropní konstrukce pro jeden bytový dům o téměř sto padesát tisíc korun, násobte osmi a zjistíte, že jenom na stropech jsme ušetřili pro osm bytových domů přes milión korun. A tak je to se vším," doplnil Smejkal. Cena rudoltického bytu vyjde na 12 tisíc korun za metr čtvereční. To je na současné poměry velmi nízká částka. Obec financuje stavbu ze státní dotace a hypotéky. Splátka hypotéky se pro nájemníky vejde do tří tisíc korun měsíčně. Ze stovky nových bytů je devadesát procent prodaných, přestože nestojí ještě ani obvodové zdi domů.
KOMUNISMUS ZAKAZOVAL PRACOVAT
Starosta Oldřich Kolomý je workoholik, vizionář, provokatér, zároveň velmi praktický člověk "O bydlení tady je zájem, v Lanškrouně je několik velkých firem, které rozšiřují výrobu, od ,Zámečku' je nejbližší a největší vzdálená necelý kilometr. Navíc je to velmi tiché, čisté a příjemné prostředí k životu. Takže nemáme nejmenší obavy, že bychom byty a parcely na rodinné domky neprodali." "A nebojíte se, že je to megalomanský plán, který dopadne krachem třeba jako v Rokytnici nebo Bublavě?" "Naopak. To, že si některé obce klekly, je jedině dobře. Alespoň všichni vidí, že ekonomika rozhoduje. Větší šanci prostě musejí mít ti, co mají projekt dobře připraven. A my jsme schopni státní dotaci využít opravdu na sto procent." "A nebojíte se, že prostě státním úředníkům dojde trpělivost, že si řeknou, že už do takové malé obce další milióny lít nebudou? Jinde se bojuje o deset dvacet miliónů a vy chcete v průběhu deseti let miliónů stovky?" "To se stát může. Ale naše zbraň je trpělivost a houževnatost. Nespěcháme. Projekt má svoje etapy, můžeme stavět postupně. Dřív či později stát přesvědčíme a udoláme." "A odkud jste se tady vyrojili? Odkud se tady vzal
tenhle ,management'? Malá, nijak výjimečná obec ..." "Já to zase za tak výjimečné nepovažuji. Největší zločin komunismu spočíval v tom, že lidem starý režim zakazoval pracovat. Lidé to třeba chtěli, uměli, měli dost energie, ale nemohli. A postupně si zvykli a rezignovali. Je těžké to změnit, ale když se vám tu energii podaří uvolnit, tak to úžasně funguje. Asi se nám to tady povedlo a žádné speciální vnější zdroje k tomu nepotřebujeme. Jistě, není to jednoduché, máme několik typů účetnictví, musíme ohlídat nejrůznější zákony a předpisy, musíme se hodně učit, ale jde to." Starosta vystudoval matematicko-fyzikální fakultu, celý život se živí výrobou softwaru. Nejprve v Tesle, od devadesátého roku jako soukromník. "V tom, že jsem nezávislý na platu od obce, je obrovská výhoda. Nelpím na tom místě. Nemusím se bát. Co mi kdo může udělat? Snížit mi plat, který nedostávám?" "A proč to vlastně děláte? Je to nějaký mesiášský komplex, vizionářství, exhibice ..." "Už v devadesátém roce, když jsem šel na radnici, tu bylo hrozně práce. Většina lidí přitom tehdy říkala, že je vlastně všechno hotové a že není třeba moc dělat. To máte jako doma: když máte všude na podlaze svinstvo, ani vás nenapadne něco zamést. Když je čisto, je každá hromádka smetí vidět. A napřed jsme si museli uvědomit, že je tu svinčík a že spokojenost je optický klam."
Zámeček: vstup zakázán
Starosta mě doprovodil na stavbu. Uprostřed, v takzvaném oválu, stojí osm rozestavěných bytových domů. Směrem nahoru po svahu mají vyrůst další, na druhé straně kopce je areál pro budoucí rodinné domky. Je odsud výhled na Orlické hory, lesy, klid. Podél silnice mezi Zámečkem a současnými Rudolticemi počítá management se vznikem průmyslové zóny. "Jenom menší čisté provozy, aby nerušily klid. Ale prostor je to slušný - asi osm hektarů." Pozemky nespadly Rudoltickým do klína samy od sebe. Museli je získávat poměrně složitě přes odkoupení restitučních práv. Proto celá příprava projektu trvá už čtyři roky. "Napřed jsme museli mít představu, co chceme, pak zpracovávat územní plán, získávat pozemky, konkretizovat projekty. A až vloni jsme začali s první stavbou," shrnul starosta. A ještě mě odvedl nahoru k zámecké věži. Mohutná stavba stojí na vrcholku kopce a představa, že z ní vznikne rozhledna, je logická a lákavá. Představa, že pod rozhlednou bude stylový hotel, restaurace a ve sklepních prostorách vinárna a kulturní sál, je ještě lákavější. "Pojďte se na něco podívat, pojďte, to stojí za to," naléhá starosta. "Zámeček totiž zatím patří Lanškrounu a ten s ním od devadesátého roku nic nedělá, jenom ho nechává chátrat a nechce nám ho předat." Na železné brance do věže je zámek a nápis: Majetek města Lanškroun. Zákaz vstupu. "A nebojíte se, že když takhle na město útočíte, tak vám zámeček nepřenechá nikdy? Ostatně slyšel jsem, že nesouhlasí ani s projektem aquaparku a že nese nelibě, že se k vám odtamtud stěhují lidé ..." "Ne, nebojím se. Aquapark sami neovlivní, ostatních dvacet obcí z regionu tu stavbu podporuje. Lidem v pohybu bránit nemohou. Jo, naštvaní jsou, protože jim chybí pár stovek lidí k deseti tisícům a po překročení téhle hranice by dostávali větší státní dotace. A se zámečkem stejně nevědí, co dělat. Nakonec nám ho pustí. Vzdor uhnije." "A vy byste uměli tu věž rekonstruovat? Vždyť to by musely být další milióny, možná desítky miliónů ..." "Jenže my máme svůj jeřáb, svoje lešení, spoustu levně nakoupeného materiálu. Když to sem navezeme, najmeme pár místních chlapů a necháme je rok dělat, tak uvidíte, jak se to pohne. To je právě ono: my můžeme dělat postupně, ale mnohde mohou začít, až když mají přiklepnuté milióny. A do té doby naopak nedělají nic."
METODA
Rudoltický recept je ve své podstatě jednoduchý. Čím méně je složitostí v řízení a byrokracie, tím spíše může mít člověk pocit, že hospodaří na vlastním, a tím se chová rozumněji. "Města mají spousty odborů, ale úředníci využívají pracovní dobu na třicet procent. My nemáme prakticky žádné zaměstnance. Tedy, naše příspěvková organizace má tři externisty, protože to vyžaduje zákon. Pracují za plat 399 korun měsíčně, protože to je zase podle zákona nejnižší částka, aby se nemusely platit žádné odvody. Musíme mít jasno v účetnictví, zákonech, ve smyslu projektu, v komunikaci s úředníky. K tomu nám nepomůže sebelepší počítač, natož množství vlastních úředníků. Snažíme se prostě chovat rozumně."
A ono to snad i funguje.
Diskuse na téma:
Lze rudoltickou cestu zopakovat i jinde?
