"Paní Librová má velké přání vyfotit vás u myčky na nádobí." "U čeho?" zeptal se pan Martin Janda, který zrovna přijel v montérkách z rašeliniště. "Vy nemáte doma myčku?" zkoušeli jsme ještě jednou. "Ne, proč?" odpověděl překvapeně a odvedl nás do domu. V kuchyni se nacházela: kamna, malý elektrický vařič, světlo, ústřední topení, varná konvice, telefon a dřez. Víc technických vynálezů jsme neobjevili. "Vidíte, zachovali se netypicky!" usmívala se Librová. "Mně před rokem tvrdili, že si ji brzy koupí. Odolali!"DISKUSE: Je dobrovolná skromnost alternativou i pro vás?
"Paní Librová má velké přání vyfotit vás u myčky na nádobí." "U čeho?" zeptal se pan Martin Janda, který zrovna přijel v montérkách z rašeliniště. "Vy nemáte doma myčku?" zkoušeli jsme ještě jednou. "Ne, proč?" odpověděl překvapeně a odvedl nás do domu. V kuchyni se nacházela: kamna, malý elektrický vařič, světlo, ústřední topení, varná konvice, telefon a dřez. Víc technických vynálezů jsme neobjevili. "Vidíte, zachovali se netypicky!" usmívala se Librová. "Mně před rokem tvrdili, že si ji brzy koupí. Odolali!"
Začátkem devadesátých let v knize Pestří a zelení zavedla Hana Librová, profesorka sociologie z brněnské Masarykovy univerzity, termín dobrovolná skromnost. Měl podle ní charakterizovat životní styl lidí, kteří z vlastního rozhodnutí snižovali míru spotřeby a místo kariéry a výdělku dali přednost občanským aktivitám a volnějšímu tempu života. Po deseti letech se za některými z nich vrátila a v rámci nového výzkumu sledovala, nakolik se jejich způsob života změnil.
ZA DOMÁCÍ ŠKOLSTVÍ
TYPICKÁ NETYPICKÁ RODINA
Existuje vůbec typická rodina žijící podle nepsaných regulí dobrovolné skromnosti? I když by to tak podle příkladu Stehlíkových mohlo vypadat, nejde ani tak o to, jestli vařím na kamnech, a ne na plynu, piji vodu z pramene, a ne balenou, nebo jezdím na koni, a ne autem. Je to trochu složitější. Účastníci výzkumu před deseti lety ani dnes nejsou zase tak exotičtí a nežijí jinak než mnoho z vás. Naopak. Ve svém okolí, ve městě i na vesnici, najdete tucty takových rodin. Jde o určité procento lidí v populaci, kteří se od ostatních odlišují pouze tím, že více přemýšlejí a nejdou s hlavním proudem. Žijí "rozumnou mírou konzumu", která je založena na kvalitních informacích. Zjednodušeně - nekoupíte deset nekvalitních triček, jež po druhém vyprání vyhodíte, ale za stejnou cenu pořídíte jedno, které po obnošení ještě dobře poslouží v charitě. Pokud ve městě neteče z kohoutku kvalitní voda, není žádným zločinem koupit balenou. Po vypití to ale chce PET láhev zmačkat, zatřídit ji do správného odpadu a nezapomenout, že víčko patří do jiného. A snažit se v místním zastupitelstvu prosadit zdroj kvalitní vody do každé domácnosti. Občanská angažovanost se v prvním výzkumu ukázala jako logická součást dobrovolně skromného životního stylu.
HŘBITOV MEZI STROMY
Cvakl zámek. Lia Ryšavá vzala za petlici a otevřela vrzající vrata do ztichlého židovského hřbitova v jihomoravské Miroslavi. Modrá obloha nebyla mezi náhrobky vidět, protože stromy a keře stály nahusto vedle sebe. Že nejste v lese, vás tu a tam upozornil paprsek světla, který osvěcoval nápisy na hrobech.
"Když jsme sem šli s mužem po revoluci poprvé, musel si vzít mačetu a klestit cestu pralesem. Náhrobky více ležely na zemi, než stály," vzpomínala Lia v procházkovém tempu cestičkami hřbitova. Po několika letech muž zemřel. V místě, které tolik miloval, se stala tahounem společenského života místo něj. Vydávala místní zpravodaj a s pomocí obce i dobrovolných pracovních táborů pomalu opravovala zpustlý židovský hřbitov. Paní Ryšavá je povoláním učitelka místní základní školy. Stojí hned za rohem jejího domu. V žargonu národního obrození by ji nazvali buditelkou. Má nápady, ví, jak organizovat, kam sáhnout. Takhle nějak vypadali učitelé, kteří spolu s farářem pokrývali poptávku společenského vyžití maloměsta. Tuhle buditelskou úlohu sehráli mnozí z pestrých z výzkumu profesorky Librové. Mnohým to vydrželo dodnes jako paní Ryšavé, ale velmi často jsou z politického vývoje zklamáni a k občanským ideálům mají o něco dál. Už nejsou ochotni věnovat veřejným věcem tolik času, také se chtějí víc věnovat sobě a své rodině, protože jim to mnohdy připadá smysluplnější.
IDEÁLY A DĚTI
Profesorka Librová je typ městského člověka, který myslí environmentálně a snaží se ve skromně žijících lidech najít inspiraci i pro ostatní. Pokud by ale začínala průzkum dnes, měla by podle vlastních slov velké potíže do něj respondenty zařadit. Za deset let se v jejích očích změnili k nepoznání. Typickým účastníkem prvního výzkumu byla mladá rodina se dvěma dětmi, která žila na venkově ve starém domku, jenž nutně potřeboval rekonstrukci. Peněz bylo málo, žena se většinou starala o děti a drobné domácí hospodářství a muž se živil něčím, co ho sice bavilo, ale výdělek byl i na dobové poměry nízký. Přesto obvykle vyšli a neměli subjektivní pocit chudoby. Byly to rodiny, kde se oblečení šilo a donekonečna štupovalo, kde se zavařovaly kompoty a vařilo jídlo z toho, co se doma vypěstovalo. A dnes? Na první pohled je většinu respondentů obtížné odlišit od běžné středostavovské rodiny. Dům už je opravený, rodina má někdy i dvě auta, manželky si totiž našly zaměstnání, a protože žijí na venkově, nic jiného než se dopravovat autem jim nezbývá. Muži nakonec se svým koníčkem často profesně uspěli a není pro ně problém rodinu uživit. Ale když si, třeba jako pan Stehlík, pořídíte malé domácí nakladatelství, těžko můžete rozvážet knížky v batohu. Jde jen o logický vývoj, v němž velkou roli sehrály i děti. Těm rodiny někdy alespoň trochu ustoupí a koupí "nějaký ten svetřík", i když dřív bylo normou oblečení ze second handu. To ale neznamená, že by zkoumané rodiny na své bývalé ideály zanevřely. Dodnes asi pro ně není životní metou nákup v hypermarketu a dovolená v Karibiku. Na skromnou etapu svého života vzpomínají rádi, ale dnes má jejich životní styl spíš než ke skromnosti blízko k ekologickému luxusu. Za vydělané peníze si pořizují věci a zážitky, které oni považují za luxusní. Od biopotravin po poklid fungujícího "ekologicky příznivého" domu.
TECHNOLOGICKÝ OPTIMISTA
Pan Svoboda stál za rodinným statkem na Vysočině, živě gestikuloval a ukazoval, kde plánoval postavit stožár s vrtulí větrné elektrárny: "Domluvil jsem se i s CHKO, tubus měl připomínat strom, ale nakonec mi to rozmluvil člověk od elektráren, že jsou tu prý nepravidelné větry a mohlo by to být zbytečně vyhozeného čtvrt miliónu." Dřív výtvarník amatér, dnes se malováním živí. Nejvíce času tráví v ateliéru, kde má v pracovním stole šikovně zabudovaný kulečník. "Dokud je světlo, tak pořád pracuje," komentuje to manželka Magda, jinak také porodní asistentka a příležitostná řezbářka. Z Brna na Vysočinu se na starý rodinný statek odstěhovali hned po revoluci. Dnes je patriot: "Když si chtějí koupit moje obrazy, tak musí dojet sem. Musím ale ještě dostavět galerii." V domě je vše, co si představíte v moderní domácnosti vyšší střední třídy. Od myčky po digestoř a moderní kachličky k tomu. Jestli Stehlíkovi a Jandovi ještě jakžtakž odpovídali městskému vidění ekologického venkovana, tady vizuálně z pestré domácnosti nebylo nic. Museli byste sejít do sklepa a najít kotel na dřevoplyn se speciální pětikubíkovou nádrží na vodu: "V zimě jeden den vytápím dům z kotle a nahřeju bečku, druhý den topím jen z bečky," vysvětloval Svoboda při naší debatě o výhodnosti být co nejvíce nezávislý na monopolech. Ekologický luxus v praxi.
MLÉČNÁ REALIZACE
Neznamená to ale, že zbohatli všichni. Uprostřed hloučku zpěváků kostelního sboru v malé jihomoravské vesnici skromně stál Daniel Maláč. Tady je asi jediné místo, kde si odpočine. Jinak vstává kolem čtvrté a stará se o své stádo třiceti dojných krav až do pozdní noci. Často přespí v traktoru nebo ve své škodovce.
"Zrovna silážuju, protože jsem letos přišel o odběr mléka. Koupil jsem několik býků, všechno skrmím a musím poslat na jatka. Bez odběratelů to nemá smysl a já už přestávám mít sílu," vysvětloval Daniel, který stádo dokázal vypiplat z jediné restituované krávy. Než se dozvěděl, že mlékárně se už nevyplatí jezdit k tak malému dodavateli, realizoval se naplno ve farmaření. Až na občasnou pomoc bratra a matky všechno zvládal sám. Není ovšem žádný alternativec. Hospodaří konvenčně, ale s citem. "Jsem ráda, že to dá pryč. Vždyť se podívejte, jak je ztrhanej. Přestal se úplně smát, jak je unavenej. A domů se chodí jen vyspat. Měl by si najít nějakou hodnou holku, oženit se a mít děti," plánovala budoucnost svému synovi paní Maláčová. Daniel nevidí situaci vůbec černě: "Jedna etapa skončila a druhá začne." Vyvedl nás před dům a ukazoval, co všechno je potřeba opravit: "Celou dobu jsem na něj neměl čas. Pojedu asi na rok do ciziny vydělat si na opravu a pak se uvidí."
MĚSTO KONTRA VESNICE
Většina rodin dodnes žije tam, kam se na počátku devadesátých let přestěhovala. Ale výjimky existují. Uprostřed luk v zákrutu Vltavy stály čtyři budovy do čtverce. V jedné z nich ještě před pěti lety žili Plojharovi. Jeli jsme sem třicet kilometrů z předměstí Českých Budějovic, kam se přestěhovali. Statek je pořád jejich, ale dnes v něm bydlí lidé, kteří chtějí zkusit žít na samotě. Zájemců mnoho není, střídají se tu, vydrží půl roku, maximálně rok. Vystoupili jsme z auta. Celá rodina byla naměkko, statek pomalu chátrá a ani s nájemníkem si nemají mnoho co říct. "Koupili jsme ho rok před revolucí. Až později jsme se dozvěděli, že pozemky včetně toho, na kterém stojí náš statek, byly vráceny v restituci," vzpomínal Bob Plojhar. Komu byly vráceny, poznali záhy, protože plány na vodáckou hospodu, penzión a kemp se díky schůzce s novým majitelem rozplynuly jako pára nad hrncem. "Nevadilo nám vozit kluky do města na kroužky a do školy, ale protože jsme nemohli dělat to, co jsme si naplánovali, postupně jsme se rozhodli vrátit do města." Rozhodování bylo o to lehčí, že měli od svatby koupenou parcelu. Dnes tedy bydlí ve vilové čtvrti v pohodlně zařízeném domě, kde byste dobrovolně skromného nehledali. Nový domov si ovšem postavili svépomocí, i když vlastní auto, do práce jezdí na kole a většinu nábytku udělal manžel v garáži jen proto, že ho to baví. Bob pracuje v rodinné firmě na kartónové obaly. Dana je grafička s vlastním ateliérem a vytváří všechno možné od etiket na pivo po výstavní panely v Památníku Terezín. "Nejraději bych dělala jenom plakát, tady ho totiž zatím nikdo nebere jako umění," říkala o své budoucnosti. U Plojharů není možné říct, jestli za deset dvacet let zůstanou ve městě, nebo půjdou zpět na samotu: "Na stará kolena se asi přestěhujeme zpátky. Takové krásné místo totiž člověk najde jen jednou v životě."
ZA SVŮJ ŽIVOT
Existuje i dnes podobná skupina "pestrých", kterým je okolo dvaceti, chtějí žít jiným, skromnějším životem a angažovat se ve veřejných věcech? Existuje, i když situace z počátku devadesátých let, kdy společenské změny dávaly naději na radikální změnu života, se nejspíš opakovat nebude. A vývoj životního stylu těchto rodin od dobrovolné skromnosti k výběrovému ekologickému luxusu asi bude v nových podmínkách trvat ještě kratší dobu. Má tedy smysl vkládat do tohoto trendu nějaké naděje? Profesorka Librová rozhodně netvrdí, že jde o tendenci, která odvrátí ekologický kolaps. Přesto se domnívá, že pokud sklon k ekologickému luxusu zakotví ve středních třídách, jako je tomu například v Nizozemsku, bude postupně prosakovat v podobě módy a jakéhosi vlídného snobismu do celé společnosti. A že přinejmenším utlumí onu všeobecnou tendenci k maximalizaci spotřeby a konzumu bez omezení. Že to nespasí svět? Nespasí. Ale když nic jiného, mohl by být život v takové společnosti alespoň na nějaký čas klidnější a příjemnější.
NEHLEDÁM CESTU Z EKOLOGICKÉ KRIZE
Prof. RNDr. Hana Librová, CSc., se narodila v roce 1943 v Brně. Studovala biologii a sociologii. Od roku 1968 učila na katedře sociologie brněnské filozofické fakulty. Od roku 1997 je profesorkou sociologie a působí na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde založila obor humanitní environmentalistika. Dlouhodobě se věnuje otázkám ekologicky příznivého životního způsobu, o nichž napsala knihy Pestří a zelení (1994) a Vlažní a váhaví (2003).
* Jak lze jednoduše vysvětlit termíny dobrovolná skromnost a ekologický luxus?
Je třeba rozlišovat mezi skromností dobrovolnou a záměrnou. Dobrovolná skromnost je ochota žít s malým příjmem a malou spotřebou. Je ekologicky příznivá, ale nemá ekologický záměr. Prostě mě nebaví nakupovat. Tímto typem skromnosti jsem se zabývala ve výzkumu pestrých v roce 1992. Dodatečně jsem si uvědomila, že dobrovolně skromní žijí příjemně, ba luxusně. Začala jsem se zamýšlet nad podstatou a povahou luxusu. Luxus je to, co estetickou a duchovní dimenzí přesahuje fyzickou reprodukci našich životů. Ekologický luxus obsahuje záměrné sebeomezení, které chce být příznivé přírodě.
* Proč měl váš první průzkum takový ohlas?
Kniha o dobrovolné skromnosti Pestří a zelení vyšla v roce 1994. Tehdy bylo mezi námi více idealistů. Téma oslovilo i řadu lidí z ekologických hnutí, kteří do té doby tíhli k ochraně přírody spíš intuitivně. Zaujaly je souvislosti mezi vlastním každodenním životem a tím, co dělají jako ekologičtí aktivisté. Kdo ví, jak by ta kniha dopadla u čtenářů dnes. Idealistů je méně a ekologická hnutí zpragmatičtěla.
* Osloví nová kniha stejné, nebo širší publikum?
To ještě nemohu říct. Sama bych ráda oslovila jiný čtenářský okruh, takzvanou střední třídu, existuje-li u nás něco podobného. Ale mám reakce i od tzv. ekonomické elity. Obecně může kniha promluvit k lidem, kteří jsou oslovitelní zelenými myšlenkami, ale zatím jsou k nim vlažní a váhají.
* Jak odhadujete budoucnost těchto trendů?
Myslím, že dobrovolná skromnost ve společnosti existovala, existuje a bude existovat. Byť třeba v zeslabené míře. Ekologický luxus se může stát příznivou módou. Nároční lidé začínají pociťovat, že nakupování není tak půvabná záležitost, jak se jim jevilo, a že vzácná a žádoucí je naopak příroda.
* Plánujete třetí průzkum, "po dvaceti letech"?
To už sotva. Ale kdybych za deset let mohla, zajímaly by mne děti pestrých z roku 1992. Dnes je jim třináct patnáct a nutně ještě žijí životem své rodiny. Co se stane, až opravdu dospějí? Asi nebudou stejní jako jejich rodiče, ale předpokládám, že budou podstatně jiní než většinová společnost.
Otázka do diskuse:
Je dobrovolná skromnost alternativou i pro vás?