"Zpátky bych nešel, ani kdyby mi dávali zlato,"říká. Přesto se tři z jeho pěti dětí na Slovensko vrátily. "Muselo jim asi přeskočit,"zakroutí hlavou. Zeptal jsem se, jestli se u nás slovenským Romům žije lépe idnes, kdy většina JZD zanikla, zaměstnavatelé se nestarají o ubytování dělníků a většinou nevzdělaní Romové musejí soutěžit se vzdělanějším bílým zbytkem společnosti. "Je to složitější, není práce. Ale oni často ani pracovat nechtějí. Podívejte na mě. Jsem zvyklý starat se sám o sebe. Prodal jsem pět tun dřeva." "Kde jste ho vzal? "V lese." Na okamžik jsem se odmlčel. "Prostě tam bylo. Jo, jsem domluvený s hajným,"ubezpečil mě. Horubezpečil mě. Horvát, podobně jako ostatní Romové, jejichž rodiny jsou velmi rozvětvené a často se mezi sebou žení a vdávají, by musel o masovějším příchodu slovenských Romů k nám vědět nejdřív. Slovenští Romové v Česku obvykle přebývají právě u příbuzných. "Nevím o nikom,"zakroutil hlavou.
PAPIŇÁK
Koncem listopadu 2003 dala česká vláda za úkol ministru Stanislavu Grossovi a vicepremiérovi Petru Marešovi, aby se připravili na příchod slovenských Romů po zpřísnění vyplácení sociálních dávek na Slovensku, kde měsíční limit na jednu rodinu činí 10 500 korun. A také aby zjistili, jestli a jak u nás tito lidé štědřejší sociální systém zneužívají."Nemůžeme zavřít hranice, ale je třeba se na to společně se Slovenskem připravit. My jsme na tom byli podobně před časem, když od nás odcházeli Romové do Velké Británie,"prohlásil v MfD Mareš. Ministerstvo vnitra proto uvažuje o zpřísnění podmínek, za nichž je udělováno povolení k trvalému pobytu. To je totiž podmínkou pro vyplácení jakýchkoli dávek. Podle vládních odhadů u nás žije až 14 000 slovenských Romů. Klidně jich ale může být dvakrát tolik, jako v případě celkového počtu Romů u nás. Oficiální vládní číslo se pohybuje mezi 150-180 tisíci, nevládní organizace věnující se romské pro blematice ale uvádějí až dvojnásobek. Mnoho Romů se totiž ke svému původu nehlásí nebo prostěnejsou nikde registrováni. Zvýšený počet slovenských
žadatelů o povolení k trvalému pobytu v posledním čtvrtroce nezaznamenala ani cizinecká policie. Ta má ohledně Slováků k dispozici jediný údaj: povolení k trvalému pobytu jich má 11 360, bez rozdílu etnického původu. Když jsem zavolal na ministerstvo práce a sociálních věcí s dotazem, kolik Slováků u nás pobírá jakékoli sociální dávky, sdělila mi tisková mluvčí, že neevidují počet a národnost žadatelů, ale pouze celkový počet vyplacených dávek. Nicméně člověk z odboru zabývajícího se slaďováním naší sociální legislativy se zákony EU mi potvrdil,"že žádný občan Slovenska u nás nedostane žádnou dávku, pokud nemá od cizinecké policie trvalý pobyt".Problém ovšem může nastat, když se někdo z neregistrovaných občanů ocitne kvůli svízelné finanční situaci na ulici. Pak záleží pouze na benevolenci místních úřadů, jestli mu pomohou. Zásadní změna nás nicméně čeká po vstupu do EU v příštím roce. Občané všech členských zemí totiž mají nárok jak na volný pohyb uvnitř Unie, tak na vyplácení nejrůznějších dávek v zemi, kde přechodně žijí. I zde sice existuje klauzule pokoušející se zmírnit zneužívání tím, že by si občané jednotlivých zemí neměli být na obtíž, nese se ale v tak vágním unijním znění, že prakticky není vymahatelná. Po vstupu do EU tedy může nastat následující situace: když k nám ze Slovenska přijde desetičlenná rodina a její živitel se zde nechá za minimální mzdu u známého zaměstnat (což se u nádenických profesí načerno děje už teď), získá nárok na sociální dávky pro všechny rodinné příslušníky.
DOMA NEJLÍP?
Třiadvacetiletý Rom Igor Žiga vytíral schody v jednom z domů ústeckého ghetta. Nejdřív se schovával, pak nás ale vzal do bytu. Stejně jako Martin Horvát přišel do Česka z Chminianských Jakubovan, jen nemá české občanství, nikde se neregistroval, a tudíž nepobírá žádné dávky. Se svou snoubenkou má malé dítě a další čekají. "Na cizinecké policii se nemůžu přihlásit, musel bych mít práci, peníze nebo příjem. Ani jedno nemám," vysvětluje Igor v kuchyni dvoupokojového bytu, kde za 5100 korun měsíčně žije deset lidí. Na otázku, z čeho žije, pokrčí rameny."Ani si práci nehledám,"pokračuje."Chci se vrátit na Slovensko."Proč?"Doma je nejlíp, ne? Je to tam lepší." A co snoubenka a děti?"Vezmeme se tam. Na Slovensku mám aspoň podporu 1200 korun."Chce se na Slovensko jeho snoubence? Podivně se na mě usmála a skoro zašeptala:"Nevím." Podle informací vlády a příslušných ministerstev míří slovenští Romové ke svým českým či v Česku oficiálně usazeným příbuzným. Obvolal jsem proto úřady několika menších měst, kde žijí početnější romské komunity - Žatec,
Slaný či Liberec. Téměř nikde příliv nezaznamenali. Jan Husák, jenž má na ústeckém úřadě na starost menšiny, věděl asi o třech romských slovenských rodinách žijících v Nových Předlicích."Asi s vámi nebudou chtít mluvit, jsou tam načerno." Že by sem v poslední době zamířil větší počet Romů ze Slovenska, nepotvrdily ani dvě terénní pracovnice z organizace Člověk v tísni, Markéta Bodrinová a Alena Kleinerová (samozřejmě že vím, že terénní pracovníci své klienty často hájí tím, že je zatají, a občas se u nich setkáte s rasismem naruby). Pokud jde o skutečně důkladnou analýzu, jejíž výsledky by měly nějakou platnost, vyjádřil to v MfD celkem výmluvně Viktor Sekyt z úřadu vládního zmocněnce:"To by nebylo vůbec špatné, ale na to potřebujeme peníze a také aparát, ani jedno nemáme."
PEKLO
Osada Chminianské Jakubovany leží v opuštěném údolí kousek od Prešova a pro člověka z přelomu 20. a 21. století připomíná peklo. Favela bez latinskoamerického temperamentu. Kolem špinavého potoka, ve kterém se válejí vraky vyhořelých aut, do něhož někteří konají potře bu, zatímco jiní používají jeho vodu a který se před lety rozvodnil a obyvatele vyhnal do přilehlých kopců, zde ve středověkých podmínkách žije zhruba 1400 lidí. Početné rodiny obývají chýše ze dřeva, plechu, hlíny, papundeklu a všeho, co údolí dá. Před lety dalo dokonce i tvárnice, jež lidé brali z budov bývalého JZD, jejich dlouholetého chlebodárce, tak dlouho, až z nich nezbylo vůbec nic. Elektřinu si napíchli z vedení, vodu berou ze studní na zámek podle principu "špinavých" a "čistých" ro din (rozdíl nepoznáte, spočívá hluboko ve zdejší kultuře), potřebu konají v budkách a všude okolo. Jako topení slouží dřevo kradené z okolních lesů, za což už pár místních sedí nebo zaplatilo vysokou pokutu. Když jsem do Jakubovan dorazil, před jednou z chýší zrovna pár chlapů stahovalo psa."Bylo to menší prase,"přesvědčovali nás s úsměvem. Ferko Horvát, vzdálený příbuzný Martina Horváta (nikdo z nich ale neví, jak moc vzdálený), se zrovna kochal novým žigulíkem, který koupil za 4000 korun."Jezdí,"ubezpečoval nás."Ty už máš řidičák?"optal se fotograf, jenž Ferka zná, v osadě bydlel během práce na svém dokumentu Cikáni."Ne,"usmál se Ferko. Sedmatřicetiletý Rom, který vypadá o deset let starší, žil několik let v Ústí nad Labem, kde pracoval v kovošrotu, dětství prý prožil v České Kamenici. Kvůli koupi žigulíka, již na něj někdo práskl úřadům, mu zastavili podporu. Manželka s pěti dětmi dostává 10 040 korun. Společně obývají malou místnost s velkými kamny a dvěma špinavými postelemi."Měl jsem tam zůstat,"lituje Ferko návratu z Česka."I teď bych sehnal práci, přihlásil se na cizineckou policii a vydělal deset tisíc měsíčně." Proč nejede?"Nevím,"řekne rezignovaně. O obyvatele osady se nikdo nestará, žádné terénní projekty. Stoprocentní nezaměstnanost, žádná hygiena. Kdybyste sem investovali milión, zmizí jako JZD. Vlastně ještě hůř. Nic se nezmění. Děti sice chodí do "speciálních" škol, kde s nimi pracují bílí učitelé, většina z nich ale sotva dokončí devítiletku. O
práci nikdo nemluví. Většina lidí přes den posedává, pije a kouří. Sem tam psí zápasy o peníze, občas folklór. Většina rodin je zadlužena kvůli lichvě na stoprocentní úrok. Zajímalo mě, na co si vlastně půjčují, když kromě bídy nic nevidíte . "Neumějí s penězi zacházet,"řekl mi fotograf."Když otevřeli v Prešově Kaufland, jeli všichni nakupovat. Ferko nakoupil plný vozík věcí, které vůbec nepotřebovali. Prostě se jim líbily." Eda Žiga, starší bratr Igora, bydlí v jednom z mála zděných domů a nemusíte tu být moc dlouho, abyste pochopili, jak k němu přišel. Kro mě údajné lichvy chová a cvičí policejní psy do zahraničí, pár jich už skutečně prodal do Německa či USA."Chceš vidět, jak poslouchá?" zeptal se mě Eda, jenž se mnou hrál chytrou hru - skoro nemluvil. Když mi s vycpaným chráničem paže začal ukazovat, jaký stisk ovčák má, přešla mě chuť zajímat se o jeho bankéřství. Radši jsem se zeptal, proč už není v místním zastupitelstvu."Nebylo to k ničemu,"začal mi vysvětlovat."Obec měla milión a já navrhoval postavit v osadě kostel. Starostka chtěla prádelnu."Napadlo mě, kolik lidí je tu věřících. Eda nic neřekl. Pak utrousil:"Do kostela by chodili."
KVADRATURA KRUHU
Ve srovnání s romskými osadami sice vypadají tuzemská ghetta jako Beverly Hills a člověk by řekl, že exodus musí začít každou minutu, vše je ale relativní."Není pravda, že u nás můžou zůstat u příbuzných. Možná pár dnů, pak ale musejí pryč. Solidarita, která mezi Romy panovala za komunismu, je pryč,"vysvětlil mi člověk, jenž v Jakubovanech rok žil, když zde na zakázku slovenské vlády vedl nejrozsáhlejší studii - Monitoring situace romských osad na Slovensku. V Praze, Plzni a Ústí nad Labem přednáší kulturní antropologii. Přál si zůstat v anonymitě, neboť studie skončila žalobou od slovenské vlády (kvůli ožehavosti výsledků a možnosti zneužití některými romskými organizacemi odmítl tým předat vládě všechna data)."Svým způsobem je jim v osadě líp. Úžera neboli lichva je menší než v ghettech. A taky mají kde bydlet a nemusejí platit jako v domech, které zprivatizovala romská elita. Právě na bydlení u nás většina z nich ztroskotá. Všichni tvrdí, že chtějí pryč, ale nevidíte skutečnou touhu. Jejich problém je, že nejsou chudí, ale adaptovali se na kulturu chudoby. V běžné společnosti proto neobstojí. A není pravda, že jsme je z ní vytěsnili my. Barva kůže je jistě velkou překážkou, ale oni k nám už takto adaptovaní přišli. Na rozdíl od favel je tohle jejich původní kultura." Jelikož na fungování osad nelze vztáhnout naše běžná kritéria a motivace, zeptal jsem se na možný exodus odborníka."Pár jich k nám asi přijde, protože situaci u nás rozumějí. Za posledních třicet let ale z osady odešla pouze jedna žena. Vzala si bílého a její rodina to neakceptovala. Do zahraničí neodešel nikdo."A co pro ně můžeme udělat? "Skoro nic. Bude to jen horší."
Otázka do diskuse:
Co soudíte o příchodu slovenských Romů do ČR po vstupu do EU?
