Hypermarket [RX Diskuse]

Jsou špatné z podstaty. Orientují nás na konzum, zboží zbytečně dovážejí zdaleka, likvidují drobné výrobce a hubí maloobchodníky. Zhoršují dopravu. Diktují, co budeme jíst, číst, poslouchat, oblékat. Život zákazníků trivializují a ze zaměstnanců dělají nekvalifikované automaty. Jsou ošklivé. Tím bychom za sebou měli tu intelektuálně povinnou část povídání o hypermarketech a můžeme se podívat, jak ten zázrak vlastně funguje. zázrak vlastně funguje.

Tiskové mluvčí řetězce Tesco jsem řekl, co chci vidět. Zařídila. Když jsem se ale zeptal, jestli by mi sama neporadila něco zajímavého, zatvářila se vyděšeně. "Zajímavého? To mě nikdy nenapadlo! No to jste mě zaskočil!" Slíbila, že se nad tím zamyslí. Pokud vím, na nic nepřišla.
SPIŽÍRNA
Kdo přijíždí do Prahy po dálnici od Brna, dobře ten pohled zná: lesklé kravíny na osvětlených asfaltových plochách, k nekonečné řadě otvorů jsou přisáty zadky kamiónů. Něco mezi letištním terminálem a dojicí linkou. Distribuční sklady. Tady to všechno začíná. Tesco má dvacet hypermarketů a obchodních domů rozesetých po republice. Sní o tom, že jednou bude veškeré zboží putovat přes tuto centrální distribuci. Teď je asi v polovině cesty. Třicet tisíc paletových míst - to nevystihuje dojem. Spíš si představte domácí spižírnu a vynásobte ji tisícem - do dálky, do šířky, do výšky, do funkce. Na jedné dlouhé straně je 24 ramp, kam přijíždějí dodavatelé, uprostřed je město z polic, na druhé, podlouhlé straně jsou rampy, z nichž auta odjíždějí do hypermarketů. Kolik myslíte, že jich je? Správně - také čtyřiadvacet, symetrie patří do tohoto světa. Ředitel distribučního skladu se podobá ostatním manažerům, které tu potkáte: v práci jsou spokojeni, ba přímo šťastni a pozici, na níž právě jsou, by neměnili. Přesto je relativně často mění, neboť Firma si jejich zkušeností žádá jinde. Většinou tu začínali "od píky" a vyzkoušeli si leccos. Na život, na poměry, na práci, nebo dokonce na samotnou Firmu si nejen nestěžují, ale ani na toto téma nezavtipkují. Práci věnují všechno, při našem rozhovoru jsou soustředění a mají tolik času, kolik je třeba. Odpovědi zásadně strukturují do bodů za prvé až za třetí, i kdyby alternativy byly jen dvě.

CHVÁLA SYSTÉMU

Po dokonale rovné podlaze se prohánějí vysokozdvižné vozíky a popovážejí palety a kartóny. Kdybyste s nimi chtěli jezdit, školení trvá asi dva dny. Na ruku vám připnou počítačový terminál a ten vás bude řídit. Kamión přiveze pleny a krabička vám řekne, že kamión přivezl pleny. Paletu v kamiónu naložíte a na displeji se dozvíte, kde pleny této velikosti a značky bydlí. Ulice, štelář, patro, pozice. Stejným způsobem dáte dohro mady nákup podle objednávky konkrétního hypermarketu. Terminál přikáže: jeď na adresu BB380 a vezmi jeden kartón. Čeho? To pro vás není důležité. Kolik kusů zboží v tom je? Systém ví, že ve vychystávací pozici BL-33-1 je bramborová kaše. Ví, jakou má kartón kaše výšku, šířku, délku, kolik se na jednu vrstvu palety vejde kusů, a ví, kolik má standardní paleta vrstev. Ví, že jiná než standardní být nemůže. Standardní výrobek pro standardního spotřebitele ve standardním světě. Technokratův sen. Zmáčknete knoflík: vzal jsem. Počítač to zaregistruje, a než dojedete k vratům číslo devatenáct, systém ví, že ubyla paleta bramborové kaše a je potřeba ji dokoupit. Vy už ale míříte na adresu FF-00-2 pro šest kartónů pasty na zuby. Naložíte ji v regálu? Nikoli, váš vysokozdvižný vozík není dost vysokozdvižný. Zboží je na podlaze v takzvané vychystávací pozici. Otázka: může se stát, že ve vychystávací pozici je místo šesti třeba jen pět kartónů? Odpověď: není to možné, protože systém už dávno nařídil vašemu kolegovi se skutečně vysokozdvižným vozíkem, aby sáhl kamsi do nebes a několik jich sundal. Několik? Nikoli. Systém ví přesně kolik. Otázka: Může se stát, že v závratné výšce kartón čehosi není? Správně, není to možné. Systém dobře ví, kolik čeho kde je, a včas to nechal dovézt: z Číny nebo z Valašského Meziříčí. Stojím v ulici B007 a jímá mě závrať při pohledu na balíky minerálky ztrácející se ve výšce. "To je strašná váha. Nemůže se to zřítit?" Jenom to tak zkouším. "Každá buňka má nosnost jedenáct tisíc kilo a paleta balené vody váží 850 kilo. Systém kontroluje, jaká je váha, kterou tam ukládáme," říká ředitel s naprostou jistotou. "Co až se systém jednou splete?" "Nesplete." "Každý software dělá někdy chyby." "Nedělá."

DOKONALOST

"Když mám podezření, že jablko je menší než šedesát pět milimetrů, tak si vezmu měrku a dodávku namátkou zkontroluju," říká šéf skladu ovoce a zeleniny. Chce předvést, ale nenajde jablko, které by propadlo kalibrovaným otvorem měrky. Kdyby našel, dodavatel by si bedýnky zase naložil a odvezl, neboť zákazník si zaslouží dokonalé plody. Ano, příroda je pestřejší, ale obchodní řetězec má sílu žádat jen ty dokonalé. Mimochodem - co je dokonalé? V Tesku má každá otázka odpověď. V tomto případě je v tlustém šanonu, který obdrží každý z dodavatelů. Co plodina, to kapitola. V kapitole o mrkvi je na obrázku správná mrkev a popis, jak správná mrkev vypadá. Hned vedle je obrázek přijatelných a nepřijatelných vad. Mírně křivá noha je u mrkve přijatelná stejně jako u celeru hlava, která není ideálně kulatá. Nepřijatelná odchylka je však nepřijatelná: zvýšený olup, mechanické poškození, hniloba, plíseň, flíčky, specificky u každého druhu. Dodavatel má šanci vrátit se do dvou hodin s novým zbožím, když to nestihne, neprodá. Šanon je pevný bod v prostoru. A kdyby náhodou v sortimentu přibyla nová odrůda čehokoli, mají v centrále pana Macháčka, který specifikaci doplní a rozešle. Disciplína a žádný prostor pro libovůli. To platí pro hrušky, zelí, skladníky, prodavače i manažery. Režim ve skladu je neméně exaktní. Ráno v šest je sklad ovoce a zeleniny prázdný. Začínají najíždět dodavatelé. Přesně ve 14 hodin je v policích vše, co systém požadoval, a začíná opačná fáze procesu: bedýnky jsou přeskládány podle objednávek a do každého z hypermarketů vyráží náklaďák. Ovoce a zelenina jsou distribuovány centrálně: kdyby bylo Tesco i ve Znojmě, putovaly by tam znojemské okurky přes Prahu. Není to tak absurdní, jak se zdá: pěstitel okurek nemusí jet do dvaceti obchodů, a naopak do fiktivního znojemského hypermarketu se netrousí dvě stovky malých dodávek, ale okurky přijedou rovnou ve společnosti paprik, banánů a avokáda - jak si v obchodě přáli. Nad ránem už je sklad opět prázdný. Tím nemyslím skoro prázdný, nýbrž prázdný tak, že tam nenajdete ani vitamín.

NECHCEŠ? NEMUSÍŠ.

Postupme ještě proti toku času. Kdo vybírá těch šedesát tisíc druhů zboží? Jak vypadá ten ďábelský mechanismus, který dodavatele drtí na dřeň a současně je činí šťastnými, že mají odbytiště? Legendy o tom, co vše musí dodavatel udělat, aby se dostal do regálu, od úplatků po oficiální či skrytý poplatek za "zalistování", jsou nepublikovatelné. Není žalobce, není soudce - dodavatel nepůjde proti řetězci a raději bude platit - dřív než prodá jediné vejce. Nechceš? Nemusíš. A tím to nekončí - zaplatit se musí třeba i pravidelný leták. Nechceš? Tvoje volba. Mimochodem, s tou cenou se musíme dostat níž. Nejde to? Ještě to zvaž. Ředitel hypermarketu běsní a volá řediteli divize čerstvých potravin, že konkurenční řetězec bude ráno pro dávat brambory o korunu levněji. Nákupčí brambor na koberec: buď máme špatného dodavatele, nebo bychom měli vyměnit nákupčího. Nákupčí tedy zavolá dodavateli. Dodavatel se kroutí. Když to dokážou jinde, dokážeš to taky. Nechceš? Nemusíš. Hrdý dodavatel se může vzepřít. Tvoje volba. Za rok možná dodavatel zavolá znovu: už by se na tu cenu dostal. Tak - a za trest o dalších třicet halířů níž. Nechceš? Nemusíš. Zneužívá řetězec své síly? Asi ano. Jde jen o to, jestli jen ve pro spěch svůj, nebo se podělí se zákazníkem. Proč by to ale dělal? Protože ho k tomu nutí konkurence. A nutí je konkurence? Vždyť významných řetězců je jenom několik - proč by se nechaly dobrovolně týrat bičem, který si samy pletou, a proč by se nepokusily udělat takovou kartelovou dohodičku? Stručná odpověď: nedávno dostal padesátimiliónovou pokutu za kartelovou dohodu Julius Meinl a Billa.

MLÁDÍ PATŘÍ SVĚT

Velkoplošná kancelář nad hypermarketem v Letňanech připomíná univerzitní knihovnu. Desítky namačkaných stolů, ti nejstarší ze zaměstnanců se možná blíží třicítce. Sem tam prosklená kukaň ředitele. Na stolech šanony, na obrazovkách firemní systém. Nakupují. S vědomím ředitele divize "soft line" smím promluvit s nákupčí dětského oblečení a doplňků. Cokoli koupíte u téhle firmy pro dítě od dvou do čtrnácti let, to vybrala ona. To ona rozhodla, že tepláčky mají být fialové a na červené mikině má být oduševnělý nápis AUTHENTIC, TEAM, BEST nebo URBAN SPECIES. "Kde se inspirujete?" "V časopisech, v novinách, v obchodech ..." Čím větší děti, tím složitější rozhodování co do módnosti zboží. Tepláky pro čtyřleté dítě se dřív nebo později prodají, ale odvážné triko pro puberťačku? Děvče, s nímž hovořím, nastoupilo do Teska před pěti lety jako asistentka jednoho z ředitelů, a protože bylo šikovné, stalo se nákupčí. Teď má rozhodnout, co se bude prodávat, kolik kusů by toho mělo být, kolik to má stát, jak to má vypadat, kdo by to měl vyrobit a za kolik. Nad sebou má ředitele divize, jenž, jak mi řekl, oblečení moc nerozumí, neb jeho oborem je řízení lidí. Výrobu nejčastěji zadá do Indie nebo Hongkongu partnerským firmám. Kdyby se utnula, nebude to levná záležitost - na rozdíl od jogurtů nakupuje naráz na celou sezónu. Prodá se prý sice nakonec vždycky všechno, ale možná až ve slevě.

ZA OPONOU

Samotný hypermarket znáte. Popsal bych zákulisí, jenže on skoro žádné nemá. Přípravna masa, lahůdek, nevelký sklad, miniaturní chlazený sklad zeleniny. Téměř vše vidíte z plochy. "Cílem je sklad na prodejní ploše, zboží musím hrnout rovnou na prodejnu! Co bude dělat ve skladu? Stárnout?" Ředitel hypermarketu ve Zličíně se rozohňuje a přesvědčivě máchá rukama. "Základem všeho je rychlost toku zboží k zákazníkovi! Ten ho musí dostat čerstvý, krásný, voňavý, mokrý!" Čtenáři je zřejmé, že nehovoří o televizorech, nýbrž o zelenině. "K obědu chci mít salát, kterej dodavatel ráno uříz´! Tady nejde o dny, ale o hodiny!" Skoro mám pocit, jako bych psal o záchrance. Osobní chloubou ředitele je sklad živých ryb. Kádě si prosadil proto, aby se zbavil trýznivých obav, že by mu až do dalšího závozu mohla některá ryba chybět. "Ryby kupujou chytrý lidi, kteří věděj, proč tu rybu jeděj, a ti chtěj´ tu svoji." V překladu: chytrý lidi = bohatší klientela a o tu každý řetězec stojí. Líbí se mi pekárna - pár strojů opodál prodejního pultu. Z většího kuchyňského robotu lezou bochánky těsta, hubený muž je dává do věci, která z něj udělá rohlík, nebo do jiné, kde vznikne houska - podle potřeby. V teplé skříni těsto nakyne, v horké se upeče. Popis technologie se vejde do tabulky s minutami a stupni - pro každý z padesáti výrobků. Prodává se o pár metrů dál. Hroutí se mi představa, že svět je složitý.

MAPA

Prodejní plocha je neviditelně rozdělena mezi čtyři divize: čerstvé potraviny aneb freshfood, trvanlivé potraviny aneb ambient, textil čili softline a průmyslové zboží včetně elektroniky řečené hardline. Každá divize má svého manažera, tomu zas podléhají vedoucí úseků a tak dál - až po doplňovače, kontrolory zásob či bruslařky. Nástěnka ústrojové kázně každému z nich předepisuje přesný úbor. Bezpečnostní službu poznáte podle šedého obleku, řezníka podle pepitového sáčka, u prodavačů ryb, lahůdek či zeleniny vám napoví aspoň ladovská tradice. Bruslařku poznáte podle bruslí. Když uvidíte někoho v bílé košili, s určitostí to je vedoucí oddělení. Anebo zákazník. Ty všechny postupně pozdraví ředitel jménem a oni ho na oplátku pochválí, že zhubl, protože opravdu zhubl. Stejně niterný vztah projevuje pan Novotný ke všem šedesáti tisícům položek na regálech, snad jen hokejové puky jsme minuli, aniž by kontroloval, zdali jsou čerstvé. "Jestlipak víte, jaká je nejčastější velikost podprsenky?" zkouší mě. "Čtyřicet pět bé! Tady se člověk naučí spoustu věcí."

ALTER EGO
Pokladna ví o své pokladní víc než obráceně. Ví, kolik položek pokladní naskenovala, kolik zákazníků obsloužila, kolik utržila peněz, jestli není pomalá, nebo naopak rychlá, a tudíž jestli zbožím ledabyle nemrská. Když chce pokladní čurat, nechá ji pokladna na chvíli vystřídat. Za to jí pokladní musí každých patnáct minut nahlásit, kolik lidí má patnáct minut nahlásit, kolik lidí má ve frontě - podle toho systém plánuje. Systém samozřejmě ví, co se prodalo, jakou zákazník použil bankovku a kolik mu pokladní vrátila. Kdyby jí na konci směny chyběly či přebývaly peníze, většinou se chybu podaří dohledat a systém jí případně odpustí. Ostatně důvěra je oboustranná: když má pokladní v šuplíku příliš peněz, vloží je bez přepočítávání, na něž by stejně neměla čas, do plastové nábojnice a hodí do potrubní pošty v podlaze. S důvěrou, že roura nevede jinam než do hlavní pokladny, kde pod dohledem kamer žijí dvě paní, jejichž posláním je peníze přepočítat a nic si nenechat.

ČTVRTÝ ROZMĚR

Pod dohledem kamer je ostatně vše. Otáčejí se, zaostřují, transfokují. Vidí, co máte v košíku, ve vlasech i ve výstřihu. Před stěnou z monitorů sedí dva bystří mladíci s joysticky v ruce a všechno to pozorují - a nahrávají. Po obrazovkách pochodují figurky, které telefonují, zevlují, prohrabují, nakupují. Nakoukneme do košíku: dva koláčky s tvarohem, sýr Eidam třicetiprocentní, balík plen, kolíčky na prádlo. Nezajímavé. Tři kluci s prázdnými vozíky zevlují u drobné elektroniky. Rozhlédli se a zašli za regál. Přepnout na jinou z padesáti kamer, přiblížit. Zatím dobrý, podíváme se na ně za chvíli. V zóně oblečení krade brigádnice, někoho tam poslat, sepsat a vyhodit. Na dalších monitorech desítky žánrových obrázků. Chlapci v elektronice se stále chovají podivně, ale nekradou, nutno hlídat. Pro jistotu pře hlédnout celou plochu: zkušené zlodějské partičky jsou fikané - někdy vysílají několik klamných a jednu údernou skupinu. Klamné dělají rozruch a záměrně přitahují pozornost personálu, krade však kdosi nenápadný. Kamery měsíčně zachrání zboží za dvě stě tisíc. Ze šedesáti procent se na krádežích podílejí zaměstnanci. Zastaralou metodou je vynést pytlík buráků v kapse anebo sníst čokoládu na záchodě. Modernější je ukrást zboží, jež se na prodejně fakticky vůbec neobjeví - napíše se, že přijelo deset krabic, ale pět z nich se z náklaďáku vůbec nevyloží. Na jednom z monitorů se mihne pojídač. Šup a je to v něm. Co to bylo? Neexistuje civilizovaná metoda, jak to z něj dostat zpět a čin dokázat. Škody ale nemohou být astronomické: drahý parfém nevypije, cédéčko neschroustá. A děti, které ožmoulají a zahodí rohlík, řetězec nepoloží. Skutečný problém může způsobit schovávač. Koupí nudle, pak najde lepší a ty původní někam nenápadně položí. Třeba do druhé řady prášků na praní - kdy je tam najdou? A teď si místo nudlí dosaďte plesnivý sýr, mraženou tresku nebo chlazené kuře. Nebezpečnější než schovávač je už jen příliš šetrná prodavačka, která to kuře vezme a ve víře, že mezi prášky na praní leželo jen půl hodiny, ho vrátí zpět na původní chlazené místo. A vůbec nejhorší jsou ohmatávači. Pečlivě promnou deset rajčat, aby si vybrali jedenácté. Prozkoumaná rajčata se nakonec vyhodí. Ředitel se slzou v oku vzpomíná, že Václav Havel při soukromém nákupu nikdy neohmatával.

VLASTNÍ ZNAČKA

Také máte nedůvěru ke zboží pod názvem obchodního řetězce? Tesco nabízí tři řady. Ta nejlevnější garantuje jen to, že výrobek bude dělat to, co má. Prášek na praní vypere, ale nenavoní, saponát umyje nádobí, ale současně negarantuje, že vaše pokožka bude jemnější než kdy předtím. Střední řada vzniká jinak: řetězec vezme nejprodávanější výrobek daného druhu na trhu a nechá v jiné továrně (nebo i ve stejné) vyrobit totéž pod svým jménem. Prášek pere i voní, ale nedostanete k němu reklamní pohádku, že po jeho zakoupení budete navždy šťastni. Nejdražší řada je luxusní a drahá, ale levnější než drahé značkové výrobky. Dohromady se výrobků se značkou Tesco prodá osm procent z celkového obratu, ale v rodné Anglii to je čtyřicet pro cent, takže je dobré se v nich včas zorientovat. Trik, jenž způsobuje, že je tu zboží levnější, není v tom, že by věci byly horší, nýbrž v tom, že se na to zboží nedělá reklama, která obvykle spolyká deset až devadesát pro cent z ceny. Ano, jste-li nepřítel hypermarketů a současně odpírač reklamy a teroru značek, budete v tomto případě řešit jistý rozpor. Uniformní škatule s modrými pruhy a nápisem "nudle" nebo "kečup" jsou příjemnou vulgarizací posvátného obřadu nakupování a nakupování se vrací tam, kam patří - k banální obslužné činnosti, kterou si opatřím to, co potřebuji.

TAKŽE CO?

Odcházející zákazníci tlačí metrákové vozíky: balíky limonád, rajčata ze Španělska a kiwi z Afriky, půlmetrové plastové čínské autíčko na jedno použití, francouzské koště na podlahu, pytel mastných čipsů, ubrousky na pět let dopředu, olej v kýblu ... Jestliže kritici hypermarketů volají po idyle obchůdků v centru, je to archaismus a nebezpečná iluze, jejíž naplnění by přineslo leda tak dopravní kolaps. Myslím totiž, že problém není v tom, že nakupujeme v hypermarketu, ale že všechny ty blbosti kupujeme vůbec. Chladná funkčnost hypermarketu je jen adekvátní odpovědí na naše zvrhlé choutky.

---

Proč jsou hypermarkety považovány za nemravné

1. Nízkými cenami likvidují menší obchody a těší se, že ceny časem zvýší.
2. Nejnižší ceny mají jen výrobky, které si hospodyně pamatují. Americká reklamní asociace dokonce zakázala řetězci Wal-Mart používat reklamní slogan o nízkých cenách, protože se týkal jen dvou procent ze zboží.
3. Jedno pracovní místo v hypermarketu údajně zlikviduje půldruhého pracovního místa v maloobchodě. Z pohledu zákazníka by se to ale dalo také nazvat zvyšováním produktivity. Proč bych měl jako zákazník živit tři zaměstnance namísto dvou?
4. Hypermarkety likvidují místní výrobce a zboží přivážejí zdaleka, přičemž náklady na dopravu nezohledňují všechny nepřímé náklady - od škod ekologických po mrtvé na silnicích.
5. Centrální nákup mamutích řetězců upřednostňuje velké producenty. Není to ale zcela pravda - řetězce se naopak předhánějí v šíři sortimentu a díky vlastní distribuci umožňují dodávat i drobným výrobcům.
6. Kritici píší, že řetězce "tvoří armádu nízce kvalifikovaných pracovních sil". Ale cožpak ty síly nebyly nízce kvalifikované i před přijetím do hypermarketu?
7. Obří parkoviště zabírají příliš místa. Ano, ale hledat za stálého popojíždění autem místo v přeplněných centrech není lepší.
8. Zisky místních maloobchodníků jsou většinou reinvestovány nebo utraceny v místě, kdežto ty ze řetězců se přelévají kamsi do zahraničí.
9. Řetězce coby silné firmy se při prosazování svých rozvojových záměrů chovají arogantně.
10. A zásadní argument na závěr. Britský sociolog John Seymour se ptá, zda už někdy někdo pocítil touhu namalovat akvarel nebo olejomalbu hypermarketu?

---

OTÁZKA DO DISKUSE:
Jak jste se s hypermarkety sžili vy?