Jaromír Jágr to nemohl říct líp. Po prohře s Ruskem odvětil na rafinovanou otázku novináře Roberta Záruby, co nám za stavu 2:3 chybělo k vyrovnání: „Gól.“ Jediným slovem tak vtipně vystihl obvyklou stupiditu naší sportovní žurnalistiky.
Nemám principiálně nic proti TV sportovním komentátorům. Nakonec někdo nás musí včas upozornit, že například závod rychlobruslařek už skončil a Martina Sáblíková zase vyhrála, takže ve Velkém Oseku bude za miliardu a půl stát nepotřebná hala - sami to totiž z jejich nekonečného kroužení po ovále a vyměňování drah nepoznáme.
Stejně tak někdo musí našim manželkám a přítelkyním, jež by se místo hokeje radši dívaly na Tři plus jedna s Miroslavem Donutilem či jiný erotický film, dvě hodiny opakovat, v jakém dresu hrají Češi – jinak by totiž tenhle nezáviděníhodný úkol padl na nás.
A radši si ani nepředstavujme důsledky: vypjaté emoce, otevřená láhev, třetí zbytečná klička…. Statistiky domácího násilí by nebraly konce.
To ovšem neznamená, že nás sportovní novináři musejí nonstop dohánět k šílenství idiotskými otázkami a průpovídkami o gladiátorech a princeznách. Na ČT navíc za naše vlastní peníze, dost zvrácená zábava!
Vezměme třeba TV komentátora Jaromíra Bosáka, mistra nejpříšernějších průpovídek na světě, obvykle vlastních. V olympijském TV studiu trápil jednoho z našich reprezentantů, který skončil někde ve třetí desítce; známý rutinér usedl do křesla, položil si ruce na kolena a s naprosto vážnou tváří řekl (zhruba): Třiadvacáté místo - spokojenost, nespokojenost….?
Samozřejmě že spokojenost, jak by ne! Čtyři roky si huntujete zdraví, pózujete v nejhorších reklamách, rozdáváte nejtrapnější PR rozhovory, randíte s účastnicemi Miss, omlouváte se fanouškům za eskort na hotelu – a nakonec třiadvacáté místo! Takovým výsledkem neomluvíte ani melír na vlastní hlavě.
Přitom sportovní novinařina vůbec nemusí být stupidní, jak většina z nás ví z Eurosportu či BBC. Naopak. Sport nabízí fantastickou podívanou, drama i zábavu, navíc plné vypjatých emocí. Co víc si novinář může přát?
Třeba já si musím ve svém oboru politických gladiátorů vystačit s tak zoufalými hráči jako David Rath, Václav Klaus či Olga Zubová. Představte si, že bych se například Topolánka zeptal bezprostředně po pádu vlády: „Mirku, už nejste premiér…. Spokojenost, nespokojenost…?“
