Jestli všechno půjde podle plánů Martina Romana, měly by do sítě proudit už za deset let první megawatty z dalších dvou temelínských reaktorů. Na pozadí energetické zakázky v hodnotě půl biliónu korun se začíná odvíjet další z dějství neviditelné války o energetickou nadvládu.
Jestli všechno půjde podle plánů Martina Romana, měly by do sítě proudit už za deset let první megawatty z dalších dvou temelínských reaktorů. Na pozadí energetické zakázky v hodnotě půl biliónu korun se začíná odvíjet další z dějství neviditelné války o energetickou nadvládu.
Lobbingové firmy budou slavit žně a korumpování nenasytných českých politiků nabude obrátek, proti nimž byly gripeny dětskou hrou. Je to paradox.
Dostavba Temelína má mimo jiné snížit energetickou závislost na Rusku, danou dodávkami zemního plynu pro paroplynové elektrárny. Teď se Rusové vrátili zadními vrátky. Ze tří současně přihlášených zájemců o tendr - ruského Atomstrojexportu v konsorciu s českými firmami, francouzské Arevy a amerického Westinghousu - mají totiž Rusové nejvýhodnější pozici. Čtyřicet let spolupráce v rámci RVHP se nedá odpárat. Existující vazby, společná studia, výzkum a výroba, to vše se musí promítat i do současných úvah. Navíc Rusové už u nás mají solidně nakročeno.
HLEDÁNÍ VÍTĚZE
Příští rok se i v Temelínu jakožto druhé jaderné elektrárně začne používat ruský uran. Přitom právě s otázkou o typu této suroviny a jejím zpracování na energetické palivo bude rozhodování o vítězi tendru hrát klíčovou roli. Záleží totiž na typu reaktoru. Ne pro každý lze použít stejný druh paliva.
Atomstrojexport již deklaroval, že pokud získá zakázku on, zapojí do ní zhruba ze 70 procent české firmy. A na to politici rádi slyší.
Tendr sice nevyhlásila vláda, ale prostřednictvím svých členů v dozorčí radě ČEZ by měla vliv na přidělování subdodávek. Volební kampaně stran by tak mohly být zaplaceny na řadu let dopředu. Ostatně Rusové již konstatovali, že veškeré zvýšené náklady nad rámec oficiální nabídky půjdou z jejich kapsy.
Jasnější korupční signál už ani vyslat nemohli. V takovém prostředí mohou jít jakékoliv ideály i bezpečnostní zájmy státu k čertu. Perlou v ruském diadému je plzeňská Škoda Jaderné strojírenství, která by měla vyrobit části reaktoru a je už účastna v ruském konsorciu.
Ostatně proč ne. Vždyť patří rovněž Rusům - koncernu OMZ, tedy vlastně Gazpromu.
Vítězství v tendru by podniku Škoda JS zajistilo účast na dalších projektech, což by mohlo zajímat i Martina Romana jako toho, kdo ovládá celý Škoda Holding. Připočteme-li k tomu spekulace, že ruský investor koupil nedávno deset procent minoritních akcií ČEZ, vzniká zde prakticky neporazitelná koalice zájmů. Jediný, kdo se boje ujal, je velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, který již zaslal vládě příslušné memorandum. Jenže vláda s tím nic neudělá.
VICEPREZIDENT RADÍ
Z tendru byť polostátní firmy nelze podle zákona o veřejných zakázkách vyřadit jakoukoli společnost kvůli státně bezpečnostním rizikům. Přesto je volba na nás. ,,Nechcete-li tady mít Rusy, nenechte je tady stavět reaktor," řekl při nedávné návštěvě Prahy americký viceprezident Joe Biden. Z domácích politiků nikdo nic podobně jasného zatím nevyslovil.
