Aleš Hušák, imperátor ze Sazky, je sympaťák. A zvlášť v TV, kde vždy hájí zájmy nás obyčejných lidí, co občas propadneme hazardu. Nyní doběhl vlastní hazard i někdejšího spolupracovníka StB.
Může se to zdát divné, ale kromě toho, aby svému arogantnímu šéfovi vydělávala milión měsíčně na výplatu, má Sazka, podivná sázkařsko-sportovní akciovka, i skromnější úkol: spolufinancovat sport.
Ostatně proto po nás stát chce, abychom prosázeli co nejvíc; kdo by pak financoval atraktivní sporty jako florbal?
Jenže letos Sazka sportovcům nevyplatila ani polovinu z předpokládaných 400 miliónů. Dluží totiž velké peníze jinde, převážně za Hušáka. Nebo přesněji za jeho vysočanskou Sazka Arenu, vyvzdorované dítě, jemuž dal osvícený otec do vínku vlastní pamětní desku se svým krédem: Nejúčinnějším nástrojem řízení je diktatura, občas zjemnělá metodou cukru a biče.
Moc dojemné. Kdyby to ovšem bylo za Hušákovy vlastní peníze. Jenže není, zas takový frajer Hušák nikdy nebyl. Spíš je typickým produktem poloviny devadesátých let, jež tolik přála drzým lidem jako on, kteří to uměli s politiky; nejdřív nadbíhat, později klidně zatratit.
Sotva se Hušák stal šéfem Sazky, v podstatě státního monopolu, začal si velmi cenit nejen postavení své firmy na trhu, ale hlavně sám sebe: drahá vína, Bentley, byt na Loretánském náměstí. Nyní nemá ani na sport.
Poučme se Hušákovým krédem. Dali jsme mu cukr a on si s jím osladil život. Proč ne. Nyní je čas na pořádný bič. Vlastně už je dávno pozdě.
Pavel Kovář: HUŠÁK JE POUZE ZAMĚSTNANEC (Tištěný Reflex, 5. 5. 2006)
Český sport se dostal do velkých potíží kvůli financování výstavby Sazka Areny.
Andrej Halada: ZA KOLIK LET ZANIKNE HUŠÁKOVA HALA? (Reflex.cz, 4. 11. 2009)
Praha měla své Husákovo ticho (Těšnovský tunel), teď má Hušákův řev (Hala Sazky).
