Bendův rukopis

Když se před kamerou rozbrečel poslanec ODS Jan Morava, mohli jsme snaživého špeha i litovat; mladý, hloupý a z Mělníka. Pro Marka Bendu, politického matadora, jenž s jednou diplomkou získal v Plzni dva právnické tituly, zbývá jen totální opovržení.



Každý, kdo Bendu, ironií osudu předsedu sněmovního ústavně-právního výboru, viděl lhát v nedělním pořadu ČT 168 hodin, si musel říkat: sakra, to už v ODS neumějí do Parlamentu vybrat aspoň trochu schopné lháře?


A zvlášť za štědré předsednické peníze. Kdo se má několik minut dívat na nesmělého čtyřicátníka s třesoucí se bradou a hlasem, co se zpříma neumí podívat ani na mladší reportérku? Morava, milovník bezcenných konspiračních fotek holek, byl aspoň bezelstně upřímný: hned na místě se ze sebe rozbrečel. A taky záhy zmizel zpátky do Mělníka.

Ne tak ostřílený Benda, jenž zná triky malostranských Nedotknutelných líp. Ještě při natáčení pořadu se před kamerou kroutil a zkoušel ve své nápadně krátké diplomce najít, o čem dobře věděl, že tam nikdy nenapsal; s pohledem stranou taky tvrdil, že použil předepsaný font písma i řádkování, takže má práce předepsaný rozsah.

I slepý by přitom viděl Bendova obří písmena, díky nimž se mu na řádek vešly zhruba dvě moudrá slova!

Vsadím se, že v neděli večer se i on toužil propadnout do pekla: v TV viděl trapného lháře s pubertálním hlasem, jenž si díky politické protekci vylepšil profesní CV. V pondělí proto přišel s up-gradem: „Stala se z mé strany neúmyslná chyba, protože jsem zvolil špatný typ řádkování, a tím pádem nemám dost úhozů a stran,“ kál se v ČRo. A ještě si zahrál na charakter: chce svou práci znovu obhájit.

Skvělý trik. Nejhorší je, že mu to zřejmě i projde. Naše ústavně-právní záležitosti jsou v nejlepších rukou.