Právě jsem se vrátil z Itálie. Nebojte, nechci srovnávat skvělé italské víno, jídlo i ubytování s naším skandálním běsem: nejsme přece Italové, děláme to po svém. Jde o nejen italské ceny.
Právě jsem se vrátil z Itálie. Nebojte, nechci srovnávat skvělé italské víno, jídlo i ubytování s naším skandálním běsem: nejsme přece Italové, děláme to po svém. Jde o nejen italské ceny.
Jistě: spolu s Francií je Itálie zaslíbenou zemí nejlepšího espresa a čerstvých baget či zapečených sendvičů, takže jsou v těchto zemích levnější než třeba v Německu; zkuste v Berlíně žádat espreso černé jak peklo za devadesát centů a vyprovodí vás Luftwaffe. Na druhou stranu zas v Itálii nekoupíte obří kebab za dvě a půl eura jako v Drážďanech.
Jenže zdaleka nejde jen o ceny kávy či jídla, které jsou na Západě levnější než u nás – a navíc tu stále chutnají citelně lépe než u nás. Levnější jsou v západní Evropě i oblečení, boty, parfémy, hodinky a mnohdy i ubytování; ceny nemovitostí se začínají blížit. Přitom my stále bereme v průměru méně než polovinu toho co na Západě.
Mnozí čeští obchodníci jsou dokonce tak otrlí, že své zboží nabízejí s dvojími cenovkami: v eurech a v korunách. Pro každého průměrně hrdého Čecha, čímž zrovna nemyslím Václava Klause, to bývá velmi potupná matematika: cena v eurech je i přes silnou korunu nižší než cena v korunách.
Někteří to rádi vysvětlují menším českým trhem, což je jako vysvětlovat fenomén Jiřího Paroubka specifickým českým pivem. Ostatně vyjeďte do Rakouska či Belgie, velikostně srovnatelných zemí: i tady mají mnohé věci levnější. Navíc tamní obchodníci platí vyšší nájmy i vyšší platy zaměstnancům.
Trik bude jako obvykle jinde. Po vzoru tuzemských developerů, kteří mají drzost prodávat nám skoropaneláky obklopené svinčíkem za cenu exkluzivního bydlení, nás podobně drhnou i ostatní čeští obchodníci. Podobně jako Klaus prostě zkoušejí, co vydržíme.
Nejvyšší čas na hromadný bojkot. V Drážďanech či v Mnichově se nakupuje levněji. A třeba do chleba tam nepřidávají prasečí otruby.
Ohlédnutí k tématu:
Petr Holec: ČESKÝ EUROKLAM (Reflex.cz, 27. 3. 2009)
„Lidé si už zvykli na evropské ceny za všechno ostatní. Za auta, energie, elektroniku,“ obhajuje Zdeněk Pohlreich, mistr vařečky z TV pořadu Ano, šéfe!, dražší jídlo. „Ale v restauracích chtějí jíst za jejich zlomek.“
Marek Stoniš: JEDNO KŘESLO, JEDNA EVROPA, DVĚ CENY (Reflex č. 5/2009)
„Majú nás za totálnych debilov!“ Tímto stručným konstatováním okomentoval jistý slovenský blogger fakt, že v bratislavské prodejně Ikea se po novoročním „přecenění“ zboží ze slovenských korun na euro vyjevily drastické cenové rozdíly identického zboží oproti padesát kilometrů vzdálené prodejně švédského nábytku ve Vídni.
Bohumil Pečinka, Marek Stoniš:
NÁLET NA DRÁŽĎANY (Reflex č. 50/2008)
CO ČECHY TÁHNE NA DRÁŽĎANSKOU PRAGER STRASSE? „Kupte si třílitrový tekutý persil! Je tam o třetinu levnější než u nás!“ Touto radou nás vybavil na cestu do Drážďan šéf kulturní rubriky Reflexu Milan Tesař. O Rafaelově Sixtinské madoně, která visí v drážďanské galerii Zwinger, nepadlo ani slovo. Chcete lepší důkaz o tom, že za hranicemi je opravdu levněji než u nás a že tam nakupuje už skoro každý?
Další články Petra Holce najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST
