Čeští vědci dlouho naléhali na vládu, aby byla zavedena jednotná metoda hodnocení jejich práce. Ukázala by jasně, který ústav je schopný, a podle toho by stát sypal peníze. Jenže docela rozumný záměr se zcela vymkl kontrole.
Čeští vědci, včetně hlavounů z Akademie věd, dlouho naléhali na vládu, aby byla zavedena jednotná metoda hodnocení jejich práce. Ukázala by jasně, který ústav je schopný a který není, a podle toho by stát sypal peníze. Jenže docela rozumný záměr se zcela vymkl kontrole. A poprvé od revoluce poslal vědce do ulic.
Fórum Věda žije (vedazije.cz) aktuálně pořádalo demonstraci 25. 8. 2009.
S novým způsobem hodnocení letos přišel poradní orgán vlády – Rada pro vědu, výzkum a inovace, v níž sedí lidi z průmyslu, nomináti ministerstev a taky několik vědců. Výzkumy mají dostávat body a vše má být přehledné jako nikdy dřív. S novou metodou hodnocení se však otevírá prostor spíš pro hodně neprůhledné čerpání veřejných peněz.
Na státní dotace budou, zjednodušeně řečeno, snáz dosahovat ti badatelé, kteří přicházejí s inovacemi použitelnými v průmyslu a komerčními licencemi, protože za ně dostanou body, tedy peníze. Vědci tím mají být motivováni k tomu, aby mysleli i na praktické využití svých projektů a nedělali vědu jen pro vědu.
Problém je v tom, že typ výzkumu, který se dělá například v rámci Akademie věd ČR, je v principu nekomerční a patenty jsou jenom vedlejším produktem práce vědců (i když se v loňském roce této instituci podařilo na aplikacích vydělat asi dvě miliardy korun).
Pokud tedy vědci chtějí na peníze od státu dosáhnout, budou se muset vrhnout do nesmyslného honu na patenty. Systém je nastavený natolik špatně, že patentovat bude možné kdejaký nesmysl, třeba nově objevenou buněčnou linii. Takový Ústav molekulární genetiky jich denně objeví několik desítek a za každou dostane určitý počet bodů.
Místo aby vědci dělali vědu, budou se možná v pracovní době zabývat zcela zbytečnými úkony a naučí se zneužívat naprosto hloupě nastavenou metodiku hodnocení. Lépe řečeno se jí přizpůsobí.
Nové bodování má podpořit především propojení vědy a průmyslu, které v Česku na rozdíl od Západu skoro nefunguje. Jenže bodování dává body za inovace, které budou moci předkládat i soukromé firmy a žádat o státní příspěvek. Pod pojem „inovace“ se ale schová ledasco: třeba změna výroby červených fuseklí na hnědé. Nebo vývoj nového typu karburátoru. Mají opravdu téct veřejné peníze určené ze zákona pro vědu na podobné projekty?
K tématu:
Kateřina Kadlecová: PROTI VŠEM, NEBO PRO DOBRO VŠECH? (Reflex.cz, 25. 8. 2009)
O vědě se píše těžko (je příliš abstraktní a náročná, koneckonců vysokou školu dostudovalo jen něco málo přes 13 % Čechů a ani z těchto bohem, režimem či vlastními schopnostmi vyvolených jich k vědě mnoho nepřičichlo), problémy vědy jsou komplikované, a když se k nim přičte ještě kombinace s problematikou státního rozpočtu, je článek ve většině redakcí předem zabitý a neprůchozí, protože čtenáře u-nu-dí-k-smr-ti ...
Cyril Höschl: OČIMA C. H. (Reflex č. 33/2009)
Medializovaný boj Akademie věd proti snížení rozpočtu sestaveného na základě kritérií hodnocení vědeckých výstupů je velkým a smutným nedorozuměním...
