Lyžařský šampionát 2009 se v Liberci neměl konat. Naše země, v níž si podnikatelé s politiky hrají bezostyšně své hry a veřejnosti věší bulíky na nos, nedospěla k pořádání takových akcí.
Světový lyžařský šampionát 2009 se v Liberci neměl konat. Naše země, v níž si podnikatelé s politiky hrají bezostyšně své hry a veřejnosti věší bulíky na nos, ještě nedospěla k pořádání takových akcí.
Slavná lyžařka Kateřina Neumannová, jež se za podivných okolností stala předsedkyní organizačního výboru, zodpovídá nyní za ztrátu padesáti, ale možná stovky miliónů korun...
Problémy začaly v červenci 2007 odvoláním Romana Kumpošta z funkce šéfa organizačního výboru. Fundovaný manažer usiloval deset let o to, aby se v okolí Liberce konalo lyžařské mistrovství světa. Dokonale rozuměl problematice, lepšího odborníka nebylo možné si představit. Nicméně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kuchtová s přispěním premiéra Topolánka ho odvolala – údajně kvůli špatnému hospodaření. Dále tvrdila, že organizátoři žádají od státu dalších 700 miliónů korun. A tak rozhodla: dostanete je jen tehdy, pokud špatného hospodáře Kumpošta nahradí Neumannová.
A tak se do nejzodpovědnější funkce dostala dosud jen vrcholová sportovkyně, jež nikdy předtím nepracovala a nic neřídila (!). V pozadí stál její manažer a životní partner Josef Jindra, velkopodnikatel ve sportovním marketingu. Profit, jejž šampionát v tomto směru nabízel, byl nepochybně primární. Vše ostatní (mj. výroky Kuchtové či Topolánkova záštita šampionátu) byla konstrukce k obalamutění veřejnosti, maskující hru marketingových mágů a kamarádů. To, že lyžařský svaz udělal audit Kumpoštova hospodaření a žádné pochybení se neprokázalo, nic neznamenalo. Jindrovy kostky byly již vrženy. Kateřina se tak stala jeho loutkou.
Tento tah a poté i zmatené přípravy šampionátu provázela velká nedůvěra veřejnosti. Pak mistrovství proběhlo, byť za nízkého zájmu diváků, ale zároveň za až neuvěřitelného štěstí v podobě sněhové kalamity. Výrobou umělého či dovozem přírodního sněhu z hor by organizátorské náklady jistě o pár miliónů stouply.
Nyní se již několik týdnů v médiích přetřásají ekonomické ztráty oné liberecké „legrace“. Zároveň přibývá neuspokojených věřitelů, takže hladina červených čísel stoupá jako při velké vodě. Nedávno byla na padesátce a teď snad již na stovce miliónů. Mluví se o tunelu, k čemuž bývá v našich krajích blízko. Osoby, jež by měly do kauzy vidět, se médiím vyhýbají; Neumannová jako první.
Na liberecké radnici, jejíž ekonomika je „lyžařskou sekerou“ pro příští roky smrtelně ohrožena, se radní chytají za hlavu: městu totiž hrozí úhrada poloviny dluhů organizačního výboru. Jeho předsedkyně Neumannová má tento týden ve čtvrtek objasnit, jak se věci mají. Když nevysvětlí, někteří radní připouštějí, že na ni podají trestní oznámení pro trestný čin porušování práv při správě cizího majetku. Připouštějí... Ale jak často se u nás poslední dobou přihodilo ono „padni komu padni“? Neznáme to již jen a pouze z literatury?
K tématu:
Miroslav Cvrček: ZAPLAŤME. ALE NAPOSLEDY! (Reflex.cz, 23. 6. 2009)
Kauza dluhů po libereckém šampionátu v klasickém lyžování není nic překvapivého. Takhle končí snad každá megalomanská akce, ve které figuruje stát (kraj, město). Proč?
Související články:
J. X. Doležal: SLAVNOSTI ŠOUPANÉ (Reflex č. 9/2009)
Pátrání po smyslu rituálu, ze kterého soutěžící děti odvážejí sanitky. Libereckému mistrovství světa v lyžování už bylo věnováno tolik pozemské pozornosti, že je třeba podívat se na celou akci i z úhlu pohledu mimozemšťana.
Tým Elektronické tužky: SNĚHULÁCI ŽALUJÍ: BEROU NÁM KOULE! (Reflex č. 9/2009)
Mistrovství světa v klasickém lyžování má na svědomí další nevinnou oběť: sněhuláky! Z jejich výpovědí běhá po zádech mráz.
