Rozhovor s Karlem Holomkem

Nedávné výroky Milana Knížáka na adresu Romů vyvolaly protesty, které vyústily v petici požadující jeho odvolání z Rady České televize a postu šéfa Národní galerie. Parlament ani ministr kultury požadavkům nevyhověli. Jak se na věc s odstupem dívá mluvčí signatářů petice Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě?




Při psaní petice za odvolání Milana Knížáka jste mluvili o pokračování protestů, pokud nedojde na vaše požadavky. To se nestalo...

V protestech nebudeme bezprostředně pokračovat. Život běží dál a my máme všichni mnoho jiné věcné práce.Případ má však své dopady. Už víme, jak se na některé věci dívat, a pokud v tom parlament nesehraje žádnou, buďte ujištěn, že se při nejbližší příležitosti páni poslanci dozví, co si o tom myslíme. Možná ještě před volbami. Oslovili jsme také další ústavní činitele, předsedu vlády, ministra Dostála. I jejich mlčení vypovídá přece docela zřetelně o jejich postojích vůči občanům.Říká se tomu arogance moci.Odpověděl nám jedině Cyril Svoboda, slušný člověk! Poslanci Mlynář a Lobkowicz interpelovali ministra kultury. Jeho odpověď neznám, poslanci petičního výboru jeho odpověď vzali na vědomí, doufám jen, že prozatím.

Vašim požadavkům na Knížákovo odvolání politici nevyhověli, protesty končí. Považujete to za prohru?

Prohra to pro nás v žádném případě není. Jsme přece morálními vítězi. Ta věc má širší dopady a s těmi budeme pracovat. Něco se vyjasnilo a petice sama o sobě není zbytečná a marná, ať už skončí jakkoli. Pokud parlament nic neudělá, je to pro nás určitý signál jaké cesty hledat. Je tu koncepce integrace Romů do společnosti, kterou Parlament vzal na vědomí. Ale jak to vzal na vědomí, se ukazuje mimo jiné i na této kauze. Přece jde o vytváření veřejného mínění. Okolnost, že se neozvaly masivněji jiné kulturní, je smutná. To však ukazuje míru kultivovanosti celé naší společnosti a takové poznání má také svůj význam a dá se s ním pracovat.

Jak dopadla vaše debata se samotným Milanem Knížákem?
Nabízel jsem mu, že o jeho názorech budeme veřejně diskutovat. To odmítl a v naší korespondenci ještě daleko překračuje radikálnost svých původních tvrzení, v některých případech dosti primitivních. Chci se ke Knížákovi chovat slušně, takže naše korespondence zůstane soukromou věcí. Jeho odpovědi na mne ale dělaly dojem, že jsou z pera absolventa učňovské školy. Pan Knížák lituje, že mi přece jen odpověděl na jeden dopis a dál už se mnou nehodlá mít jakékoliv další kontakty.

Považujete ho za rasistu?
Narozdíl od jiných signatářů petice ne. Pro mě není rasistou. Není pro mě ale ani vzdělancem a humanistou. Milan Knížák spoustu věcí neví, trpí předsudky. Nemá znalosti v dané otázce a přitom uvádí jednoznačné soudy. Tvrdí věci, o kterých má tak maximálně dvacetiprocentní znalosti. Je přesvědčen o svých pravdách, aniž je zkoumá na základě faktů a vědomí souvislostí.


Nemá přece jen Milan Knížák v názoru na romské problémy v něčem pravdu?

To, co Knížák říká, úplně nezpochybňuji. Na první pohled se zdá být vše pravdivé, ale to je přece průvodní znak demagogie. Nelze generalizovat, je třeba chápat souvislosti. Paušální názory vycházejí z excesů, které Romové skutečně produkují. Tyto výhrady já neodmítám. Dokonce s nimi pracuji. Odmítám však jednoduché generalizace. Není důvod všechny Romy spojovat třeba s gaunerskými gangy v Chánově. Je-li to vytrženo ze souvislostí, jsou to nesmysly a hlouposti.

Případ byl medializován, vedly se o něm debaty. Jaká byla role médií?

Dalo se příliš prostoru Knížákovi. To je pochopitelné, je pro média mnohem atraktivnější zveřejňovat zjednodušené provokativní názory umělce než argumenty Romů. Mě televize natáčela půl hodiny a nakonec se vysílala dvě slova. To je podle mne sprosté a neurvalé! Knížák je pro televizi zajímavý, já asi ne, i když moje argumenty byly mnohem přesnější než jeho. On jenom žvanil a říkal, že nemá důvod měnit to, co už řekl, kdežto já říkal proč nemá pravdu. V televizi zaznělo jenom to, že ho pokládám za ignoranta.

Protestovali jste proti názoru, že romské umění nemá dostatečné kvality na to, aby bylo v Národní galerii. Jak je to podle vás s romským uměním?
Milan Knížák něco takového především řekl ve chvíli, kdy romští umělci vůbec neřeší otázku, zda jejich díla jsou nebo nejsou v Národní galerii. Připadá mi to jako umělý problém, provokace. Knížák je zatím jediný, kdo něco takového řekl. K posouzení kvality romských umělců by ale bylo správné, aby se vyjádřilo více odborníků. Významnějších a jednoznačnějších než je Knížák. Díla jeho samotného jsou diskutabilní a není vůbec jisté, že přetrvají delší dobu. Každopádně se po jeho paušálních výrocích začneme zajímat, jestli mezi Romy skutečně není někdo, kdo by v Národní galerii měl být. Pro jistotu jsem poslal Milanu Knížákovi knížku o romském umění.

Z debat vyplynulo, že názory Milana Knížáka mají podporu značné části veřejnosti a mohou fungovat dokonce jako předvolební téma. Nemáte dojem, že za vámi nestojí tak významné procento Romů? Myslím na často zmiňovanou roztříštěnost romské komunity...

Řeči o romské roztříštěnosti jsou také oblíbené a také paušalizující. Reakce Romů na Knížáka byla jednotná. Pořád se mluví o roztříštěnosti, ale řada silných romských osobností z regionů se na zásadních věcech dokáže dohodnout. V majoritní společnosti obecně nikdo nikomu nevyčítá různost názorů. Totéž ale přece platí i pro Romy. Mimochodem s podporu veřejnosti ve prospěch pana Knížáka to není jednoznačné.

Milan Knížák srovnává holocaust židovský a romský...

To je mnohem závažnější. V případě Židů se nacisté potřebovali zbavit se vlivného protivníka a získat peníze a majetek, rasové aspekty se k likvidaci Židů přidaly, kdežto u Romů šlo vyloženě o rasovou věc. Knížák se dopouští pro humanistu nepřípustných soudů a dost ho to odhaluje. Při této příležitosti mluví o tom, že Židé narozdíl od Romů jsou schopní sdílet společný prostor, zatímco Romové nikoliv. Řekne-li někdo něco takového, okamžitě nabízí smeč neonacistům, hlupákům a primitívům: Co s nimi? Do Indie, do plynu, na měsíc? Je to strašně nebezpečné! Útěky Romů do ciziny se přitom Knížák také cítí poškozován.


Co čekáte od letošních voleb?
Pro mě osobně budou věcí volby nejmenšího zla. Pro Romy v celostátní politice nevidím na deset let šanci, pokud neuspějí zázrakem jako Monika Horáková-Mihaličková. V regionech je šance větší a není na místě tuto oblast podceňovat.