Včera - ve středu 7. listopadu - schválila dolní komora amerického kongresu návrh zákona o vytvoření rozhlasové stanice Radio Free Afghanistan. Pokud návrh projde i v Senátu, dá se čekat, že vysílání zaštítí stanice Svobodná Evropa / Rádio Svoboda, která sídlí v Praze. V Praze, na Václavském náměstí, v budově bývalého Federálního shromáždění.
Už mockrát se psalo o tom, že riziku teroristického útoku se dá lépe čelit v jiném objektu. Američané jmenovali požadavky, které by měla nová budova splňovat – a je možné, že v příštích týdnech ČR o přestěhování centra organizace požádají.
Dnes ráno - ve čtvrtek 8. listopadu - vznesly Lidové noviny na svých internetových stránkách anketní dotaz na čtenáře. Zněl: „Jak se díváte na možnost, že Rádio RFE bude vysílat do Afghánistánu z Prahy?“ Kolem deváté hodiny byl počet hlasů, které byly proti vysílání, vyrovnaný s počtem těch, které zazněly pro. Třetí možnost - „RFE by měla opustit ČR“ - si několik příznivců našla také.
Jsou Češi skutečně lidmi, kteří chtějí hlavně klid a svatý pokoj, ať už se kolem děje cokoliv? Chtějí si opravdu o všem jen číst a pak se projít po dvorku, kde nikdy žádné nebezpečí nehrozí? A věří, že s tímhle postojem vystačí?
Nechme teď na chvilku stranou závazky a nabídku pomoci. I bez nich by byla Ostuda a Trapas vysílání z Prahy odmítnout. Svět prostě není gauč v obýváku, skoro všechno stojí riziko. A zvláště po 11. září 2001. Argument „jsme malá země a tohle je příliš nebezpečné“ obstát nemůže. I malých zemí se všechno týká. A ne méně proto, že jsou menší a mají méně obyvatel.
Pokud „izraelizace“ světa (Bohumil Pečinka promine, nejspíš ani nezůstanu jediným, kdo si od něj tento termín vypůjčí) přinese víc opatrnosti do všedního života, zákonitě s sebou přinese i požadavek větší odvahy. Opravdové odvahy.
Kdo ji mít nebude, bude sežrán, stráven, vyloučen.
***
(Snad to s tím dvorkem nebude tak zlé. Ve zmíněné anketě teď hlasy pro vysílání zhruba dvakrát převyšují zbývající obě možnosti.. ;))
