Pojďte si se mnou chutě zavzpomínat, kolik lidí znáte, kteří si sednou k jídlu, okamžitě uchvátí slánku (v ideálním případě i pepřenku) a řádně pokrm ochutí, aniž se dopředu zajímají, zda jsou tyto ,,smrtící" přísady nutné, či ne. To mě bere čert!
Pojďte si se mnou chutě zavzpomínat, kolik lidí znáte, kteří si sednou k jídlu, okamžitě uchvátí slánku (v ideálním případě i pepřenku) a řádně svůj pokrm ochutí, aniž se nějak dopředu zajímají, zda jsou tyto ,,smrtící" přísady nutné, či ne. To mě bere čert!
Vnímám historické souvislosti. Také jsem vyrůstal ve školních a závodních jídelnách, kde se tzv. špinavá nechutná omáčka a další delikatesy socialismu musely bez prodlení hojně zalévat směsí maggi, pak pepřit a solit a všelijak kořenit, protože jinak to nešlo pozřít. Přesto nemohu zlozvyk bezdůvodného solení dodnes pochopit. Ani přijmout. Prosím - ochutnávejte jídlo předem a važte sůl jako zlato! Ba víc - važte sůl nad zlato. Je dobrá, ale též velmi zrádná.
Jistě že požíváním soli potřebujeme regulovat v našem těle vodní režim a fungování nervů i svalů. Ale pozor - k tomu nám postačí zhruba pět gramů ve stravě denně. To jsou DVĚ KÁVOVÉ LŽIČKY! Vzhledem k tomu, že sůl je v určitém množství obsažena v celé řadě potravin, není nutné pokrmy ještě dále přisolovat. Podle statistických údajů konzumujeme přibližně třikrát více soli, než je pro správnou funkci našeho organismu nutné. O cukru ani nemluvím - tam je to skoro padesátkrát více, než je třeba. Takže naše tělo dostává fakt ,,nakládačku" ze všech možných stran.
Co je příčinou škodlivosti soli? Pokud jí tělo přijímá málo, je její nadbytek vyloučen ledvinami a potem. Ve větších kvantech však organismus sůl zadržuje a dochází k její nadměrné koncentraci v krvi. Pak jsme takoví - od pohledu - vysušenější, máme scvrklý obličej, rychleji nám bělají vlasy a o vnitřních orgánech nám toho poví víc lékaři. Sůl je samozřejmě skvělý konzervační prostředek, ale hlavně pro mrtvoly. Balzamování mumií se bez ní neobešlo a naši předkové objevili již v pradávnu skvělé účinky při konzervaci potravin, masa a zeleniny. Proto dodnes v některých zemích nahrazuje sůl mrazničky a lednice. Pokud jde o restaurace, myslím, že platí přímá úměra: čím horší kuchař, tím slanější jídlo. Zástěrka hnusu. Nejmenovaný kamarád pana šéfkuchaře Zukala tvrdí: ,,Když nasypeš do hrnce s gulášem sůl a pak to půl hodiny vaříš, už je prakticky jedno, z čeho ten guláš byl připraven ..." Obávám se, že tahle teorie je stále vyznávána na mnoha místech. No, a když si ten gulášek potom ještě bezmyšlenkově přisolíte - potěš vás pánbůh.
Takže opatrně.
Já - nekuchař - používám sůl opravdu jako šafrán. Ale když už, tak chci specialitky. Růžovou kopanou ze Salcburku nebo mořskou z Camargue. Na obrázku je sbírka solí v naší rodině. Zmíním jen namátkou - uzenou sůl, která je vhodná do jídel bez výrazných chutí, černou havajskou, jež má stopy sopečného původu, a pak můj největší objev z poslední do by - fialovou mořskou sůl s příchutí vín Merlot a Cabernet Sauvignon, která pochází pochopitelně z Francie a chutná skutečně po zmíněných vínech. A tak mé doporučení zní: solte s rozmyslem a pokuste si to maximálně užít. Zmíněné značky můžete koupit v některých supermarketech.
GASTROFOBIE ANEB MAURERŮV VÝBĚR PAVLA MAURERA
