Advent je doba, kdy se navzájem obdarováváme, a činíme tak se svými blízkými. Tedy příbuznými a přáteli. A jelikož přátel máme letos všichni mnohonásobně víc než v letech předešlých (já kolem 1200), čeká nás pořádný šrumec.
Advent je doba, kdy se navzájem obdarováváme, a činíme tak se svými blízkými. Tedy příbuznými a přáteli. A jelikož přátel máme letos všichni mnohonásobně víc než v letech předešlých (já v tuto chvíli kolem 1200), čeká nás pořádný šrumec.
Já vím, teď si říkáte, že všichni ti přátelé nejsou opravdoví, nýbrž virtuální, a že si tedy klidně mohou vystačit i s virtuálními dárky. Nabídka existuje. Asi nejvíc se v českých sociálních sítích vypilo virtuálních půllitrů piva nejmenované značky, ale také nejmenované limonády či nejmenovaného likéru. Posílají se také virtuální květiny (ty by bylo možné jmenovat, ale držme linii) a už jsem narazil i na virtuální biftek. Možná právě to rozhodlo, kdo ví, protože právě u bifteku byla jeho virtualita tím, co mě nadzvedlo ze židle. To si, sakra, nemůžeme dát občas taky něco hmatatelného?
Je to díra na trhu, ovšem v Británii už záplatovaná firmou zvanou SendSocial (http://sendsocial.com). Ta umožňuje poslat komukoliv skutečnou zásilku a jako adresáta uvést pouze jeho e-mail, případně uživatelské jméno na Twitteru. Zaměstnanci dotyčné firmy informují adresáta, že má na cestě zásilku, a pokud s doručením souhlasí, tak odesílateli pošlou jeho adresu. Ovšem v podobě speciálního čárového kódu, takže k žádnému úniku osobních dat nedojde. Zásilku vyzvedne messenger, s pomocí čtečky zjistí adresu a doručí na danou adresu. Firma i adresát pak už jen doufají, že v balíku nebude pekelný stroj.
Je to hezký příklad, jak můžou mít takzvané sociální sítě prodloužené prsty do reality. Koneckonců má být právě tohle trend příštího roku. Totiž že se virtuální svět, který teď tak usilovně a nadšeně budujeme, začne mnohem víc "potkávat" se světem skutečným. Souvisí to i s tím, že se Internet dobývá do našich mobilů a ty jsou mnohem nediskrétnější než počítače dřepící celé dny na jednom a tomtéž místě. Mobily prozrazují naši polohu, čímž rozšiřují možnosti mnoha webových služeb, ale zároveň nám ukusují z našeho soukromí.
Ale tak už to prostě je s tím slavným internetovým světem: má své plusy a minusy a každý z nás se je stále snaží vybalancovat. Mně se to asi moc v poslední době nedaří, protože část čtenářů začíná mít pocit, že už neumím napsat nic jiného než sloupek o Facebooku a spol. "Rád bych si od Vás zase přečetl nějaký článek, který nebude obsahovat slovo ,Facebook' nebo ,Twitter'. Myslíte, že by to šlo zařídit? Třeba jako dárek k vánocům?" napsal mi tenhle týden čtenář Jiří Potr z Prahy.
Tedy ... ehm ... pokusím se, milý pane. A kdyby z toho vzniklo něco jiného než sloupek do Reflexu, pošlu Vám ten textík poštou. Tou skutečnou, ale na obálku napíšu Váš e-mail. Třeba Vám to i v Česku někdo doručí.
NOTEBOOK MILOŠE ČERMÁKA
