Je důležitější, aby se svět dovídal, že pár lidí s českým jménem hraje finále tenisového Davis Cupu, nebo aby se denně tisíce návštěvníků České republiky přesvědčovaly, jak se u nás báječně žije?
Je jasné, že druhá možnost je tak masívně pozitivní, že zvítězí v konfrontaci s jakoukoli jinou.
Jelikož však ve skutečnosti má český život k báječné kvalitě poměrně daleko, veřejný zájem se toužebně upíná prakticky ke všemu, co zavání marketingem českosti.
Od sportu, škodovek, Miloše Formana a Václava Havla se očekávají zázraky, i když v koutku duše všichni vědí, že svět už na zázraky nevěří a měří nám spíš podle hříchů. Dávno nerozhodují naše přání, jak chceme být vnímáni, stále více hraje roli, jací skutečně jsme. Ani dobrá reklama nedokáže zachránit špatný produkt.
Řada občanů České republiky se úspěšně začlenila do zástupu standardních eurolidí, ať už působí v byznysu, nebo v politice, v Bruselu, nebo v Londýně. Poznáte je podle permanentních kravat, vypasovaných kostýmků a zaručeně politicky korektního projevu.
Obecně se předpokládá, že z této uzoučké vrstvičky obyvatelstva v budoucnu vznikne národnostně indiferentní evropský demos, aby demokracie EU konečně měla také nějakého nositele. Podle zákona přirozené stability vyvažují české Evropany na druhém pólu sociální skladby neevropští Češi. Ti ve srovnání s první skupinou většinou postrádají extaticky modrý pohled, korektní vystupování a tučné konto.
Svírána těmito menšinami, valí se dějinami většina obyvatelstva unášená od dob husitství chiliastickou myšlenkou o samočištění od zrádců a odrodilců. Věrna obrazu Židů bloudících Sinajskou pouští čtyřicet let, aby do země zaslíbené vkročili jen ti, co nezažili otroctví, myslí si generace Čechů narozená v sedmdesátých letech, že blahobyt a demokracie bez přívlastků vypuknou, až budovatele reálného socialismu vezme čert. Mnohé z Husákových dětí však začínají tušit, že věc bude složitější, neb jim tady bude žíti s tou, podle jejich názoru naprosto o nic se nezajímající, nedisciplinovanou a bezohlednou generací narozenou po sametové revoluci. Jde jen o to, kdo dřív zvedne cep a řemdih a ukáže na ty, kdo mohou za to, že veřejné blaho nechce fungovat.
Zdá se, že chronický rozštěp české společnosti hned tak nezmizí. Stále se myslí v intencích oni versus my.
OSMÝ DEN PETRA BÍLKA
